FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)

Festival zahájila vynikající klauniáda Petry Janečkové a Milana Němce. foto Michal Klíma   TOP DOGS, HaDivadlo z Brna foto archiv WIECZOR KAWALERSKI v podání Teatru Ludoweho z Krakova foto Michal Klíma   Divadelní společnosti HÁTA  komedie Na správné adrese foto Michal Klíma   Moderní provedení Goldoniho PopRadek Smetanaku na Laguně v podání Jihočeského divadla z Českých Budějovic foto Michal Klíma Hned první den a již popáté do Pardubic zavítala Luba Skořepová, která festival překřtila na „posilovnu smíchem“ foto Michal Klíma

Zítra se zasmějete…

V úterý Vás čeká opět bohatý program. Už v deset ráno se na Hronovické představí herecké „podhoubí“ z ostravské Janáčkovy konzervatoře s Moliérovou komedií Jeho urozenost pan měšťák aneb Cirkus Molière. Ze sousedního Hradce Králové si zítra „odskočí“ Klicperovo divadlo, které do soutěže vysílá komickou zpěvohru Prodaná nevěsta. Pokud se obáváte známého díla Bedřicha Smetany v podání činoherců, pak odhoďte zábrany a přijďte v šest večer do Městského divadla. „Prodanka“ našich sousedů opravdu stojí za to – uvidíte něco, co jste možná ještě neviděli! Od devíti večer na Komorní scéně Anežky České pak máte jedinečnou možnost zaposlouchat se do písní šansoniérky se svérázným humorem Ester Kočičkové za doprovodu Lubomíra Nohavici. Už sám název Veselé písně o smrti napovídá, na co se v úterý v noci můžete těšit.

Radek Smetana

Rozhovor s Bibianou Šimonovou,
představitelkou paní Libery v inscenaci Jihočeského divadla České Budějovice „PopRadek Smetanak“

Jak se Vám vracelo na festival, na kterém jste předloni získala cenu?
V Pardubicích se mi hraje vždycky dobře. V tomto představení jsem navíc celkem uvolněná, protože tu nemám moc velkou roli, a tedy ani necítím takovou zodpovědnost. Ale jinak jsme v tomto týdnu dost unavení, protože máme za sebou tři záskoky, máme před premiérou a máme všeho nad hlavu. Oproti tomu jsme sem však vždycky jezdili skrz závěje, a letos byla cesta bez potíží, tak to bylo příjemné.

Jak se vám líbil Goldoni v netradičním podání?
Líbil se nám nápad umístit příběh do prádelny, ale zkoušení bylo pro nás únavné, protože nebyl pevný text, jak jsme zvyklí. Znali jsme jen kostru a konečný text vznikal až „za chodu“. Výsledku jsme moc nevěřili, ale přesvědčili nás diváci, když se v hledišti začali smát. U tohoto typu inscenací hodně záleží na publiku. Zatím jsme naštěstí nezažili propadák. Ale když na toto představení přijde nějaký milovník klasického Goldoniho, tak uvidí něco, co určitě nečekal. Tady byly naštěstí v publiku i děti, které reagovaly jako vždy – bezprostředně, a to je velmi příjemné a povzbuzující.

Jak se vám líbí emocionální řešení konfliktů na italský způsob? Co říkáte na hádky, polštářové hádky a podobně?
Vyhovuje mi to. Takový ventil je potřeba. Člověk se uvolní a přináší to větší akčnost.
Bibiana Šimonová na závěr popřála všem divadlům, která na festival přijedou, „Zlomte vaz!“, a my jsme popřáli Jihočeskému divadlu v Českých Budějovicích, aby vyhrálo bitvu o svou existenci a mohlo dál bavit diváky.

mat a fjz

Báječná svatba? Přeci ta nedokončená!

Občas se stane, že diváka pobaví něco, co nikdo jako zábavu neplánoval. U nočního představení Teatru Ludoweho „Báječná svatba“ s ponoční tématikou se o nečekanou zábavu postaralo titulkovací zařízení. Na scéně byli jen dva tiše spící lidé, a nad nimi již svítil první dialog včetně scénické poznámky (pausa). Jen co se diváci zasmáli a naučili se takřka zpaměti první větu „Ne, to snad ne,“ ozvalo se z úst herce: „Bože, och bože.“ Věru věrný překlad... Nicméně, jen co se hra rozběhla, bylo jasné, že polština je blízká češtině, a tak není tolik potřeba text sledovat, a navíc jde především o situační komedii, takže sem tam nějaké to nechycené slovíčko nevadí. Když se dal divák strhnout divokým spádem náhod a dramatikových schválností a přistoupil na hru, že v nejnemožnější chvíli se vždy objeví ta nejnemožnější postava, jistě se pobavil. Místy se zdálo, že dva pokoje, ze kterých se scéna skládá, jsou málo na tak mnoho náhod, akcí a dějových zvratů, ale vše se nakonec vešlo i na jedno křeslo. Na něm všechny nezasvěcené postavy naslouchaly, jak postava vykrucující se ze své noční předsvatební aférky (okolo níž se vše točí), marně, ale přece hledá nová a nová vysvětlení, která vše osvětlí… leč marně. Vše se nakonec prozradilo tak jasně, jako potlesk hercům prozradil, že se jejich komedie líbila.

fjz

Stalo se první den

Říká se, že změna je život, a určitě to platí, ale jsou jisté situace, které bychom raději prožili beze změn. Jestliže se musí hned první představení festivalu zrušit, je to velmi nepříjemné. Včera jsme avizovali nemoc v souboru GUnaGU, která byla bohužel důvodem, proč nakonec divadlo odřeklo svoje představení Modelek. Narychlo udělat změnu a přivést jinou komedii se sousedům Slovákům nepodařilo, a tak jsme ve večerních hodinách zařizovali náhradní program. Protože v divadle není nic horšího, než poslat diváky domů – navíc, když byl sál v Hronovické zcela vyprodán. Proto je naše divadlo vděčné pražské Divadelní společnosti HÁTA, která narychlo přivezla komedii Na správné adrese. A také děkuje divákům, kteří změnu akceptovali a báječně se bavili.
Večernímu soutěžnímu představení předcházela vernisáž kreslíře Vladimíra Renčína. Pak už jeviště čekalo na Jihočeské divadlo z Českých Budějovic a jejich a Goldoniho PopRadek Smetanak. Jenom pro pořádek, tento soubor se festivalu zúčastnil už počtvrté a podruhé ho zahájil. Úvod festivalu byl jako vždy velkolepý. Sehraná dvojice klaunů v podání Petry Janečkové a Milana Němce zaujala diváky vtipnou etudou, po které si ředitel VČD Petr Dohnal pozval na jeviště hned několik hostů – pardubického primátora Ing. Jiřího Stříteského s jeho kolegou z Českých Budějovic, primátora Doc. RNDr. Miroslava Tettera, CSc., který přijel podpořit v soutěži své herce. Kmotrem českobudějovického představení byla herečka Národního divadla Luba Skořepová, kterou publikum přivítalo dlouhotrvajícím potleskem. Naše věrná festivalová kmotřinka paní Skořepová fandí našemu festivalu po celou dobu trvání, neboť tvrdí, že ji k nám přitahují pozitivní vibrace z hlediště, a proto překřtila festival na „posilovnu smíchem“.
Moderní provedení Goldoniho PopRadek Smetanaku zaujalo a pobavilo diváky. Po představení se hostující herci sešli ve foyer s domácím souborem a porotci, k příjemnému „poklábosení“ jim hrála kapela Blue Star.
V pozdních večerních hodinách ještě čekalo diváky na Hronovické scéně polské představení Wieczor kawalerski krakowského Teatru Ludoweho. Kdo přišel a nebál se polštiny, nelitoval. Polští kolegové sehráli svižnou a vtipnou komedii s obdivuhodným nasazením, za což byli odměněni mnoha salvami smíchu z hlediště.

Perlička na závěr

Lexa Postler, který krakowský soubor na festivalu přivítal, chtěl překvapit publikum svou znalostí polštiny a namísto „herci jsou už přichystáni“ řekl „herci jsou už uvařeni“. Nikdo z českého publika, kromě polsky mluvícího Romana Štolpy, však tento omyl nezaznamenal. Kdo ví, jestli to ale nebyl záměrně přichystaný šprým pro polské kolegy...

Zahajuji posilovnu smíchu

říká Luba Skořepová, patronka první inscenace letošního GRAND Festivalu smíchu. Přijela do Pardubic uvést soutěžní komedii už popáté.

„Není divu, že lidi lákají veselohry, když situace ve světě je tak strašná, koneckonců ani v této zemi to není moc dobré,“ říká členka činohry Národního divadla v Praze. Na festivalu uvedla inscenaci Goldoniho hry PopRadek Smetanak, ve které si kdysi sama pod vedením režiséra Miroslava Macháčka zahrála Orsettu. V mládí však chtěla hrát především tragické role. „Když jsem byla v pubertě, vše bylo takové pěkné, ale já jsem moc toužila po dramatech. Na břehu Metuje v Náchodě, odkud pocházím, jsem si nacvičovala pasáže z Krále Leara. Ovšem čím jsem starší, tím víc tíhnu ke komediím. I když nejradši mám tragikomedii, což je žánr, který na tento festival taky patří.“ Luba Skořepová prý často přemýšlí, kdo vynalezl smích a kdy. Tato otázka ji trápí natolik, že je ochotna investovat peníze i do encyklopedie Pravěk. „Pořád dumám, jestli to byly opice, a pokud ano, kdo jim řekl, jak a kterými svaly mají pohybovat.“ Říká se, že smích léčí, a známá bylinkářka ví proč. „Smích okysličuje krev, masíruje žlučník, žaludek a další orgány. Proto bych ráda tento festival pasovala na takovou posilovnu.“ Ozdravná energie nezůstává jen ve zdech divadelního fitcentra. „Lidi si příjemný pocit vezmou domů, děti do školy, mladí na tancovačky a pak se rozlétne do celé země. Snad dorazí i do vlády – což by nebylo špatný. A kdo ví, třeba přijde i do jiných států. Tam se jim to taky zalíbí. Možná dolétne i k papeži, kterému to bodne. Snad i k tomu nahoře, a ten se možná ustrne a zmírní tresty, které na nás poslední dobou sesílá.“

Radek Smetana