FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)

Festivalové zpíváání v Grandu foto Michal Klíma   Festivalové zpíváání v Grandu foto Michal Klíma   TOP DOGS, HaDivadlo z Brna foto archiv   WIECZOR KAWALERSKI v podání Teatru Ludoweho z Krakova foto archiv   WIECZOR KAWALERSKI v podání Teatru Ludoweho z Krakova foto Michal Klíma   MODELKY, GUnaGU Bratislava foto archiv

Zítra se zasmějete…

Po náročném víkendu plném zpěvu v Grandu, dvou zahraničních komediích a slavnostním zahájení festivalu Vás čeká klidnější den. Od pěti v Hronovické si nenechte ujít kultovní hru Top Dogs skvělého HaDivadla z Brna. Přijít o práci není žádná legrace, ale i v tak těžké situaci se nesmíme přestat smát a bavit. Jak na to? To Vám ukáží brněnští nezaměstnaní top manažeři. O titul Komedie roku bude od osmi v Městském divadle bojovat Habaďúra pražského Divadla Na Fidlovačce. Přijďte se podívat, jak zareaguje manželka, když najde v manželově skříni dámské prádlo nadměrných velikostí…

Radek Smetana

Dnes se představí

Soutěžní klání zahájí Jihočeské divadlo České Budějovice, které není nutno divákům nijak zvlášť představovat, zúčastní se totiž festivalu už počtvrté, je to takový „recidivista“ našeho festivalu.
Pojďme si tedy něco říct o zbývajících dvou souborech, které v neděli hostují na Hronovické scéně. Společným jmenovatelem Teatru Ludoweho a divadla GUnaGU je vyprodané divadlo. Na obě představení jsme se nemohli dostat. Bratislavské GUnaGU jsme chtěli vidět s Radkem Smetanou na zpáteční cestě z festivalu Divadelná Nitra. Když jsme si odpoledne šli pro jistotu včas koupit vstupenky, překvapila nás dlouhá řada u pokladny. „To všichni stojíte na Modelky?“ zeptala jsem se, protože to vypadalo dost beznadějně… „Ne, Modelky jsou vyprodané…, my čekáme na zahájení prodeje na příští měsíc“. „A čekáte už dlouho?“ „Ani ne, pět hodin…“ Tak to je docela výmluvné, nemyslíte? Režisér Karol Vosátko, autor Modelek, se mnou před lety společně navštěvoval gymnázium, vzpomněla jsem si na dávné přátelství a nekompromisně jsem se za ním vydala. Léta udělala své, nemohla jsem ho poznat, on mě také ne… Ale všechno dobře dopadlo, a já jsem za chvíli vítězoslavně mávala dvěma vstupenkami. Divadlo, kde GUnaGU hraje, je malé a bylo zcela natřískané, vydýchané, ale atmosféra byla báječná. Toto divadlo, které vzniklo před dvaceti lety, se postupně zprofesionalizovalo, ale stále si zachovalo svobodu a jakýsi punc alternativnosti. V Bratislavě je velmi oblíbené a navštěvuje ho už třetí generace diváků. Představení Modelky patří momentálně k nejvyhledávanějším a tady v Čechách bude určitě přijato s nadšením – už kvůli krásné slovenštině. I když bratislavský městský slang, který je pro tuto komedii tak příznačný, asi diváci nedocení…
Polské divadlo Teatr Ludowy má v Krakowě dvě scény. Ta malá, kterou jsme navštívili s Martinem Fahrnerem při své první cestě do Polska, se jmenuje Scéna pod Radnicí a je to tak doslova. Na krásném historickém náměstí jsme našli nenápadný vchod do sklepení radnice, kde se mělo hrát představení Wieczor kawalerski. Martin název přeložil jako „Báječná svatba“, už z webových stránek jsme věděli, že to bude skvělá anglická komedie. Paní v pokladně pozorně vyslechla mou pomalou a srozumitelnou českou prosbu, ale nemohla mi vyhovět, protože bylo zcela vyprodáno. „Ale my jedeme až z České republiky,“ hlesla jsem opatrně a paní nám dala neurčitý slib ohledně nevyzvednutých vstupenek. Těsně před sedmou se nám opravdu podařilo dostat se dovnitř. Komedie se hercům dařila, diváci byli výborní, ale ani nás by nikdo netipoval na cizince, smáli jsme se stejně s ostatními. Ne že bychom „opisovali“, ale humor byl srozumitelný a po pár minutách jsme se v polštině zcela zorientovali. Je to krásná řeč a je opravdu dobře, že ji diváci uslyší. Když jsme později, při naši druhé cestě do Polska, mluvili s ředitelem divadla, vysvětlil nám, proč má na repertoáru tolik komedií. Velká scéna, která se nachází v průmyslové části Krakowa, si takhle na sebe vydělává. „Musím udělat pár komedií, které se dobře prodávají, a pak můžu třikrát v týdnu hrát pro mládež. Je tady spousta internátů, dětských domovů… Mládež je zanedbaná a je potřeba ji trochu kulturně nasytit,“ řekl pan Jerzy Fedorowicz. Muzikál, který jsme tam tehdy viděli, takovým představením byl. Pro mladé diváky srozumitelně vypovídající o jejich potřebách a tužbách. Bylo plno a pubertální publikum se velmi rychle zklidnilo a napjatě hltalo děj. A nám z toho zážitku bylo velmi příjemně.

Jana Uherová

Víkend před

Tentokrát je nadpis zavádějící. Nestalo se před týdnem, ale právě teď, dokonce, když píšeme první Novin(k)y, se věci ještě dějí… Všechny důležité události našeho divadla se totiž v tomto období odehrávají současně. Před týdnem jsme se všichni ještě věnovali přípravě a realizaci Pardubického divadelního plesu. Než jsme se vzpamatovali, divadlo „zachvátily“ generální zkoušky odložené premiéry Krále Colase Kolikátého, která byla přeložena z důvodu nemoci hlavního představitele Václava Duška. Vašek však i přes přetrvávající nemoc zvládl obě premiéry skvěle, a nejen on, ale i všichni kolegové na jevišti. Zároveň se však v pátek i v sobotu konaly tradiční zpívané festivalové pozvánky v obchodním centru GRAND. Tentokrát se vystoupení účastnilo osm herců – Lexa Postler se ujal role vtipného moderátora a stálou skupinu našich zpívajících herců ve složení Petra Janečková, Kristina Jelínková, Dáša Novotná, Milan Němec a Pavel Novotný obohatily nové posily pardubického souboru Martina Sikorová a Josef Pejchal a zpívající zvukař Lukáš Lucky Botta. Všichni úžasně „vystřihli“ několik světových muzikálových hitů před plným foyer v GRANDu. Zvukaři a herci tedy odpoledne přebíhali z GRANDu do divadla, aby se převlékli a odehráli večerní premiéry.

A perlička na závěr

V sobotu ráno zavolal umělecký šéf divadla GUnaGU, že asi na festival nepřijedou z důvodu nemoci jedné z hlavních představitelek inscenace. Obchodní náměstek VČD Tomáš Pelikán se málem zhroutil, neboť si okamžitě vzpomněl na tři sta vyprodaných míst v Hronovické. Po následné sérii telefonátů mezi Pardubicemi a Bratislavou došlo k příslibu, že soubor udělá všechno pro to, aby se na festivalu představil, ať se skvělými Modelkami, či s jinou komedií. Jak se celá zapeklitá situace vyřešila, už Vy, kteří teď Novin(k)y čtete, pravděpodobně víte…

Na festivalu opět nechybí Vladimír Renčín

Po celou dobu trvání festivalu si můžete zpříjemnit chvíle před představením výstavou kreseb známého kreslíře Vladimíra Renčína, který pobavil již několik generací milovníků kresleného humoru.
Vladimír Renčín se narodil 6. prosince 1941 v Pečkách, ale žije v sousedním Hradci Králové a na chalupě. Svůj první obrázek v novinách otiskl jako osmnáctiletý. Po absolvování ekonomické školy pracoval jako inventurník. Pak následovala vojna a výhled na redaktorské místo v podnikových novinách Železnobrodského skla. Aby získal praxi, zacvičoval se v Novinách Jablonecka. Z plánovaných podnikových novin posléze sešlo, přešel tedy do chomutovského listu Nástup. To už ho kreslení bavilo víc než psaní. Stal se výtvarníkem Pramene v Hradci Králové, publikoval stále častěji a v roce 1966 se stal výtvarníkem z povolání. První kniha Kos a kosinus, kterou vydal společně s Rudolfem Křesťanem, mu vyšla v roce 1969. Ve druhé polovině 60. let byl již populárním kreslířem, ale v 70. letech přišel na čas o možnost publikovat. V 80. letech slavil největší úspěchy, když jeho výstavu v síni Staroměstské radnice navštívilo 140 tisíc lidí a kniha Lety a pády vyšla nákladem 157 tisíc výtisků. Na žádost hradeckého divadla napsal i divadelní libreto. Do muzikálové podoby přepsal Aristofanovu Lysistratu a muzikál s názvem Nejkrásnější válka se hrál na mnoha místech tehdejšího Československa. Vladimír Renčín si vyzkoušel i televizní tvorbu, když vytvořil 13 dílů večerníčku Zvířátka pana Krbce. Dále ilustroval články i knihy z oblasti matematiky, biologie, doprovázel statě o fyzice, lékařství, chemii, robotice, archeologii. Dnes má za sebou úctyhodnou řadu kreseb publikovaných doma i v zahraničí.
Vladimír Renčín má manželku Miloslavu a dvě děti – Vladimíra a Zuzanu.

Radek Smetana