FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)

TONKA ŠIBENICE foto archiv Divadla v Řeznické   Josef Dvořák a Petra Janečková foto Michal Klíma   ŠKOLA ŽEN foto Michal Klíma   Zdeněk Dvořák ve ŠKOLE ŽEN foto Michal Klíma   Zdeněk Dvořák, Josef Dvořák foto Michal Klíma   porotkyně Radmila Hrdinová foto Michal Klíma   porotce Jiří P. Kříž foto Michal Klíma   porotce Zdeněk A. Tichý foto Michal Klíma   M. Ondra, Z. Dvořák, H. Hejduková foto Michal Klíma   Libuše Švormová foto Michal Klíma

11. února 2006

Zítra se zasmějete (12. února)

Zatímco vy, milí diváci, se budete v neděli smát hned na třech scénách, nám do smíchu moc nebude. Od brzkého rána budeme totiž připravovat Galavečer smíchu 2006 s kolegy z divadel, která během týdne v Pardubicích hostovala. Závěrečný Galavečer s předáváním festivalových cen začíná v Městském divadle ve 20.00 hodin. Pokud jste na Galavečer nesehnali vstupenky, nemusíte být smutní, protože program bude natáčen Českou televizí, která ho bude o Velikonocích vysílat.

Ještě před Galavečerem můžete navštívit komedii Kubo, kterou od 16.00 hodin na „Hronovické“ odehrají herci Bábkového divadla na Rázcestí až z Banské Bystrice. Jen pro zajímavost, režisérem inscenace je Vám známý Marián Pecko, jehož pardubické zpracování Ondiny bylo nezapomenutelné.

Posledním festivalovým hostem bude pražské Divadlo v Řeznické – vynikající Tonka šibenice vás od 17.00 v „Anežce“ šokuje, rozesměje, ale i dojme.
 

---

Stalo se šestý den… (10. února)

V pátek jsme nemuseli řešit žádná dilemata, která na nás číhají v sobotu v podobě několika vzájemně se časově překrývajících komedií, v pátek jsme pro Vás připravili jenom jeden titul. Po několika letech, kdy jsme se pokoušeli přivézt na festival inscenaci z Národního divadla v Brně, ale většinou se to z technických důvodů nepovedlo, k nám toto divadlo konečně zavítalo. Brněnští herci se divákům a oběma porotám (odborné i studentské) představili Moliérovou komedií Škola žen. Po čtvrteční moderní adaptaci z Českých Budějovic se tak na jevišti zaskvěla klasická kostýmovaná komedie s brilantní mluvou ve verších a se skvělými hereckými výkony, které oscilovali mezi civilními polohami a komediální nadsázkou. Kmotrem našich hostů z Brna byl známý herec, skvělý komik a klaun Josef Dvořák, který se svěřil moderátorům večera Petře Janečkové a Milanovi Němcovi i divákům, že má rád laskavý humor. A Škola žen takový druh humoru nabídla. Ke spokojenosti diváků přispěl také Vlasta Bičík svojí hrou na klavír ve foyer.
 

---

Čtyřikrát s odbornou porotou – část první

Zvídavá studentská porota neodolala a svým starším odbornějším kolegům v dobrém rozpoLOŽení poLOŽila čtyři otázky, které porotce samozřejmě nesLOŽily a jak s nimi naLOŽli se můžete zčásti dočíst ihned, druhou porci vám Novin(k)y naservírují až po vašem vyspání na LOŽi. Snad nejde o LOŽi.

1. Je nějaká komedie, kterou jste viděl/a a kterou postrádáte na letošním ročníku GRAND Festivalu smíchu?
2. Čemu se jako divák rád/a smějete?
3. Jaké místo má ve vašich recenzích humor?
4. Má podle vás tento festival smysl?

Radmila Hrdinová

1. Asi bych jich našla víc, v Praze i mimo Prahu. Komedií je tu ale pouze sedm a výběr je pochopitelně omezený také tím, co tady chceme vidět, tedy dramaturgií festivalu. Myslím si ale, že by to měl být festival žánrově pestřejší. Třeba co do druhu humoru. Já mám například ráda anglický nebo židovský humor, Cimrmany… Představovala bych si, že každý večer bude trochu jiný. Není zcela dramaturgicky šťastné zařadit za sebou dvě představení ve stylu commedia dell´arte a jako další zase dvě podobné, tentokrát crazy nebo frašku.
2. Každé dobré komedii. Dobře zahrané, na kterou se nešlape, kde se divákům nechává trošku prostor, kde se do nich nebuší po hlavě a neříká se jim, teď se musíte zasmát. Někdo by ale třeba řekl něco úplně jiného, měl by jiný názor na to, co je směšné.
3. Má velké místo, ale ne vždy to čtenář pochopí.
4. Určitě. Myslím si totiž, že komedie má v tomto národě velkou tradici, trošku mě mrzí, že se jich píše málo, výjimkou je samozřejmě Antonín Procházka. A festival komedií smysl má, protože se jím v negativním i pozitivním smyslu tříbí představa o tom, co to vlastně humor je, jak funguje na scéně a v neposlední řadě je také obrovskou zkušeností pro herce. Pro ty na jevišti i pro ty v hledišti, kteří se na své kolegy přišli podívat a kteří si mohou uvědomit, jak se má, nebo také nemá hrát komedie.

Jiří P. Kříž

1. Jen tak z placu, určitě tady měl být Teremin Petra Zelenky z Dejvického divadla, rozhodně – snad ještě před zmíněným Tereminem – Svačinka generálů, kterou udělali skvěle ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Dále bych ještě zmínil Školu pro ženy Švandova divadla v Praze a Sluhu dvou pánů Slezského divadla Opava.
2. Jako divák, když odhlédnu od své profese, se směji nejraději improvizaci a tomu, když cítím, že si herci na jevišti hrají, že se tam mají rádi, což se přenáší na diváky. Proto se mi na festivalu nejvíc líbila Figarova svatba, ale z poroty budu asi sám.
3. Píši pro deník, který čtou normální lidé, nikoliv zapšklí kritici a teatrologové, snažím se proto humoru někde sám v sobě najít dost. Měl bych články psát jako publicistický žánr glosa, nikoliv jako recenzi, kterou stejně považuji za suchopárný styl. Jestli se mi to daří, nevím, ale vždy se snažím nějak aktualizovat, třeba si zanadávat na politiky, což se mi trpí. A v tom snad kus humoru je.
4. Určitě ano. Byl jsem ve všech šesti porotách a myslím si, že se vždy podaří právě v kombinaci studentská porota – divák – odborná porota vyhmátnou něco, co je v komedii nějakým způsobem dominantní.

Zdeněk A. Tichý

1. Teď momentálně mě nenapadá nic, ačkoliv… ano, Vinobraní v Ypsilonce, to by tady mohlo být.
2. Jako divák v podstatě nejsem vybíravý. Když je dobře profesionálně udělaný bulvár, pobavím se na něm stejně dobře, ochotně, bezbranně, bezelstně jako na špičkové Shakespearově komedii.
3. Když na to přijde, snažím se s ním pracovat. Ale po letitých zkušenostech obezřetně, protože kritikův humor není zcela vždy zcela srozumitelný pro čtenáře, a zejména pro divadelníky, kterých se týká. Takže s humorem ve svých recenzích zacházím tak trošku jako s nitroglycerinem.
4. Myslím, že ano. Po pravdě řečeno, když vznikl, díval jsem se na něj trošku skepticky, říkal jsem si, co se z něj vyklube. Ale jsem tady jako porotce druhým rokem, což je v podstatě ode mne výmluvnější než cokoliv, co bych vám řekl. Protože kdybych po minulém ročníku usoudil, že jde o festival pro kočku, podruhé bych sem již nejezdil.

mo, hh

---

Na Pardubice vzpomínám moc ráda, říká Libuše Švormová

Jaký jste měla pocit z toho, že opět stojíte na jevišti, na kterém jste po škole začínala?
Bylo to hezké, protože první angažmá je jako první láska, na to se nezapomíná a na Pardubice vzpomínám moc ráda. Díky Bohu se sem vracím nejenom jako divák, ale také jako herec, protože s divadlem často cestujeme.

Jaký je váš vztah k veselohře? Máte nějakou komickou roli, která vám obzvlášť utkvěla?
Já takové hrám spíše teď. Dříve jsem hrávala tzv. mladodramatický obor, čili takové psychologičtější a vážné role. Ale teď na stará kolena mně nezbývají než „komické staré“, a to hrám opravdu ráda. Teď kupříkladu v povedené komedii Štika k obědu (v Pardubicích se uváděla jako Ryba ve čtyřech) anebo ve vlastní adaptaci soudniček Františka Němce Dáma na pavlači.

Kdyby jste měla srovnat herectví divadelní a herectví před kamerou, co máte radši a co je vám bližší?
Nerozlišuji to takto. Celý život jsem hrála divadlo, těch rolí před kamerou nebylo zas tolik, aby mě to stačilo k celoživotnímu naplnění. Ale specielně ráda mám televizi, protože se tam dá herectví uplatnit daleko více než ve filmu.

Stala jste se patronkou festivalového představení z Budějovic, jak se vám líbilo?
Opravdu moc. Byla jsem velice příjemně překvapena, protože to bylo profesionálně vynikající. Také se mi líbila ta adaptace. Neznám předlohu, hra je ale velmi povedená, moderní. Je to pikantní, ale není to vulgární, a to mě velice těší.

kd, rl

---