FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)

MUŽ SEDMI SESTER foto: www.jihoceskedivadlo.cz   ÚŽASNÁ SVATBA v podání souboru VČD Náš Jirka Šlupka Svěrák vyhrával se zvým bandem před představením i o přestávce ve foyer známá mystifikátorka Ester Kočičková herci Naivního divadla z Liberce přivezli pohádku Jak chodil Kuba za Markytou členka činohry Národního divadla v Praze Luba Skořepová foto Michal Klíma

8. února 2006

Zítra (9. února) se zasmějete

Ve čtvrtek začíná festivalový program už v deset ráno na Hronovické scéně, kde se představí herecké „podhoubí“ z pražské konzervatoře známou komedií Ryba ve čtyřech. Odpoledne se můžete zajít pobavit do „Anežky“, od 16.45 zde totiž uvidíte dvě manželské frašky Manželství nebo život…?! kolegů z Divadla v patře až z Karlových Varů. Můžeme však říct, že jde vlastně o naše kolegy z Pardubic, neboť „Manželství“ ve Varech režíroval náš Michal Przebinda a komedii dramaturgovala naše Jana Pithartová.

Pátý festivalový den uzavře soutěžní komedie Muž sedmi sester Jihočeského divadla České Budějovice. Čeká Vás erotická groteska, tak neseďte doma a přijďte se do divadla inspirovat…

---

Stalo se třetí den (7. února)…

Třetí den festivalu bylo v Městském divadle poměrně klidno. Jindy již od rána „okupují“ šatny, okolí jeviště i Divadelní klub herci a technika hostujících souborů, v úterý to vypadalo, j akoby někdo nepřijel. Bylo to tím, že večer vystupoval domácí soubor, tedy nic neobvyklého – nebyl důvod k rušné atmosféře. Ale aby to nevypadalo, že jsme se nudili… Naši herci denně zkouší a ani festivalový týden není výjimkou. V těchto dnech se pracuje na inscenaci Mistr a Markétka, která bude mít premiéru 18. března. Také intenzivně pracujeme na Galavečeru smíchu – závěrečném festivalovém bonbónku s vyhlášením výsledků soutěže, jenž bude natáčet Česká televize. Na 25. března připravujeme i velký Divadelní ples. No, práce máme nad hlavu, tak nám jeden takový „oddychový“ festivalový den přišel k duhu.

Nicméně už dopoledne se v „Anežce“ hrálo, a to hned dvakrát, herci Naivního divadla z Liberce přivezli pohádku Jak chodil Kuba za Markytou.

Jak jsme již zmiňovali, večer v Městském divadle patřil našemu souboru. Své kolegy vtipně a stylově ve svatebním uvedli Kristina Jelínková a Lexa Postler, kteří na jevišti přivítali milého hosta Lubu Skořepovou. Pardubičtí herci pak uvedli do varu své skvělé publikum komedií Úžasná svatba. Potlesk nebral konce, skoro bychom mohli doufat, že si diváci už vybrali Komedii diváků… Ale, nepředbíhejme, ještě máme před sebou spoustu dobré zábavy, ostatně už zítra nám bude konkurovat favorizovaný plzeňský soubor.

Před představením i o přestávce ve foyer hrál skoro už také náš Jirka Šlupka Svěrák spolu se svým nepravidelným bandem.

Den jsme zahájili v „Anežce“ a v „Anežce“ jsme ho i zakončili. Ve 21.15 zde vystoupila známá mystifikátorka Ester Kočičková. Tentokrát jí ta mystifikace vyšla opravdu na sto procent. Původně jsme Vám nabízeli Ester Kočičkovou v komedii Vyučování Dony Margaridy, pak jsme se omlouvali, že kvůli hereččiným zdravotním problémům „Margarida“ nebude, ale že diváci uvidí Písňový večer za doprovodu Lubomíra Nohavici. Nakonec bylo vše jinak – pan Nohavica uvízl na dálnici, takže osamocená Ester odehrála část „Margaridy“ a po příjezdu svého kolegy volně přešla na své šansony. Večer dva v jednom!

---

Jak chodil Kuba za Markytou?

Převážně malým Pardubičátkům se včera dopoledne představilo liberecké Naivní divadlo s pohádkou Jak chodil Kuba za Markytou, kterou napsala podle bratří Grimmů vynikající dramatička Iva Peřinová. V inscenaci, která měla premiéru v roce 1987(!), vystupuje jediná herečka Zuzana Schmidová, která s nonšalancí ostřílené loutkářky rozehrává lehce absurdní, ale zároveň lidově mile naivní hříčku o neuvěřitelně hloupém Kubovi. Ten chodí na námluvy k Markytě, ale s četnými dárky od ní nakládá v dobré víře špatně a když tak učiní i se svou vyvolenou, zůstane samozřejmě na ocet. Inscenace vsadila na jednoduchou výpravu – na scéně stojí otvírací stolek, kde se hraje s dřevěnými loutkami bez povrchové úpravy – kterou hereččin temperament spolehlivě „zabarví“ a rozžije. Nadčasová pohádka o popletovi za těch bezmála dvacet let, co se hraje, zkrátka nezestárla, stále je svěží, vtipná a baví děti i dospělé.

Kd

---

Svatby na jevišti jsem příliš nezažívala

Rozhovor s členkou činohry Národního divadla v Praze Lubou Skořepovou

Co říkáte na právě zhlédnuté představení pardubického divadla Úžasná svatba?
Moc se mi líbilo, protože šlo o konverzační komedii, tento žánr jsem na jevišti už neviděla ani nepamatuji. Divím se, že se neobjevuje víc. Představuje totiž něco jako masáž pro publikum. I starší diváci, kteří jsou zvyklí si sednout a čekat, až na ně dopadne emoce, musí být neustále ve střehu, aby jim nic neuniklo. Konverzačka pěstuje čipernost a postřeh obecenstva. Ale je dobrá i kvůli hercům. Sama vím, jak je její hraní náročné, momentálně v ní účinkuji, samozřejmě ne v Národním divadle, ale v Divadle Metro v inscenaci Poslední šance. Tady v Pardubicích je znát, že se zde konverzační komedie dělají častěji, je vidět, že někteří z účinkujících jsou přímo konverzační herci. Mají k tomu dispozice. Snad také proto zdejšímu divadlu stojí za to tento žánr nasazovat. Já jsem bohužel seděla nahoře v lóži nad jevištěm, takže jsem spoustu „canců“ neslyšela, což mě hodně mrzelo. Zřejmě to ale bylo velice vtipné. Obzvlášť se mi líbila postava pokojské.

Při uvádění představení jste na jevišti mluvila o svých svatbách, vzpomenete si i na nějakou inscenaci o svatbě, ve které jste hrála?
Vždycky jsem toužila po roli Agáty v Gogolově Ženitbě, nikdy jsem ji ale nedostala. Později jsem zase chtěla hrát dohazovačku Teklu. Ale když tehdy vyšlo obsazení Ženitby v Národním divadle, byla jsem napsaná na tlustou, rozšafnou a žoviální Arinu. Moji vysněnou Teklu hrála tehdy Blanka Bohdanová, protože režisér inscenace Miroslav Krobot rád obsazuje proti typu. Her o svatbě vlastně ani není moc a já vždycky hrála spíš postavy, které se chtěly vdávat nebo zhrzené staré panny. Svatby na jevišti jsem příliš nezažívala.

Na čem kromě zmíněné konverzační komedie v Divadle Metro momentálně pracujete? Ať již v televizi, filmu nebo třeba v Národním divadle...
V dubnu začne natáčení seriálu Příkopy, který navazuje na předcházející Náměstíčko a Náves, půjde ale jen o šest pokračování. Ještě jsem scénář nečetla, tak jsem sama napjatá. Na divadlo jsem se nedávno vrátila po operacích nohou. Měla jsem obnovené premiéry komediální klasiky Mydlibaby v Divadle v Řeznické, kterou hraji již sedmým rokem, a také v Divadle Kolowrat inscenace Prospaný život, což bylo mé benifiční představení k životnímu jubileu. Dále hraji v Morávkově Lucerně v Národním divadle, za svůj život už jsem v téhle Jiráskově hře stihla Haničku i Kláskovou, teď hraji co jiného než Bábu. A nedávno jsme měli premiéru tragikomedie Stará bába tančí v Divadle u Valšů v Praze. Tu mi napsal na tělo Arnošt Goldflam. Tohle komorní představení jsem před chvílí nabídla i vašemu řediteli.

A chystáte něco nového pro divadlo také do budoucna?
Měli bychom připravovat další texty, které mi píší autoři na tělo. Třeba Iva Volánková mi napsala hru Usměj se, mami, která se snad bude realizovat v Divadle Kolowrat. Text pro mě píše také Božena Šimková, autorka Krkonošským pohádek, a něco pro televizi Gustav Skála. Navíc bych se měla objevit také u svého dvorního režiséra Ondřeje Zajíce, který se stal uměleckým šéfem Městských divadel pražských. Takže plánů mám strašně moc, ale všechno je dost nejasné. Proto mi zatím trochu hnijí herecké buňky. Alespoň tedy píši po knize vzpomínek na staré herce Nebe, peklo, ráj knížku o herectví samém.

mo, hh

---

Několik slov s Martinou Sikorovou

Martina Sikorová foto Michal Klíma

Martina Sikorová je absolventkou Pražské konzervatoře a ve Východočeském divadle působí teprve druhou sezónu. Role Judy je pro ní jedním z prvních velkých úkolů, diváci ji zatím znají především jako Ladu z Princezny se zlatou hvězdou na čele. Po festivalovém představení Hawdonovy Úžasné svatby jsem se za ní vrhnul s mikrofonem, abych se ji zeptal na její práci.

Hned úvodem se tě zeptám jaký máš dojem z právě odehraného představení?
Musím říct, že nijak zvláštní. Zažila jsem už představení horší i lepší. I když určitý rozdíl tu byl.

Lišilo se tím, že jde o festival?
Určitě. Ne že by se hrálo jinak, ale řekla bych, že festivalové publikum reaguje živěji. Mám pocit, že je daleko spontánnější. Asi ví, co očekávat a není překvapeno. Diváci prostě přicházejí více navnaděni.

Judy je jistě náročná role, zejména v tom, že se musí hrát přesně jako v hodinovém strojku. Jak se pro tebe liší povaha takovéto konverzačky třeba od vážného dramatu?
Nemám zatím moc zkušeností, ale myslím si, že je to především o koncentraci, o tu jde u herce především. Například k tragédii ale přistupuji s docela jiným pocitem.

Jakým způsobem s vámi režisér pracoval? Diktuje situace anebo naopak nechá herce tvořit?
Styl práce pana Duška mi velmi vyhovuje. Nepotkala jsem sice režisérů mnoho, ale líbí se mi, že dokáže vystihnout pravou míru v jaké do zkoušení zasahuje. Jistě je pro něj náročné probrat se nápady herců, které často akceptuje, zároveň je ale schopný herci situaci vysvětlit a navést ho správným směrem. Také proto byla pro mě práce s ním hodně inspirující. Režisér mi sedl opravdu skvěle a zkoušení Úžasné svatby bylo vynikající.

Teď k tvému angažmá. Jak se ti líbí v Pardubicích?
Jsem tady strašně spokojená a jsem hrozně ráda, že jsem vůbec dostala šanci, protože není jednoduché zůstat po škole v oboru.

A tvoje nejbližší plány?
Teď se intenzivně zabývám rolí Markétky v připravované inscenaci Viktora Polesného Mistr a Markétka. Je to pro mě hodně velká příležitost a snad to dobře dopadne.

Nepochybuji o tom a přeji hodně štěstí!

Rl