FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)

Milan Němec jako osiřelý klaun foto Michal Klíma BROUHÁDKA foto Michal Klíma Ministr kultury Vítězslav Jandák při zahájení Festivalu foto Michal Klíma Figarova svatba aneb Figaro sem Figaro tam aneb Perný den foto Michal Klíma Figarova svatba aneb Figaro sem Figaro tam aneb Perný den foto Michal Klíma Radovan Král alias Figaro foto Michal Klíma

6. února 2006

Zítra (7. února) se zasmějete…

Už dopoledne se na Hronovické scéně budou bavit děti (a to hned dvakrát) – Naivní divadlo přiveze z Liberce roztomilou pohádku Jak chodil Kuba za Markytou. V 18.30 v Městském divadle propukne další „dostih“ o cenu Komedie roku, tentokrát svého koně nasadí domácí soubor – náš kůň se jmenuje Úžasná svatba. Pardubáci, přijďte svého úžasného koně podpořit, tvrdě trénoval a zaslouží si to…

Po soutěžním „běhu“ můžete ještě přeběhnout do „Anežky“, kde Vás od 21.15 bude čekat jedinečná Ester Kočičková. Bohužel ne s komedií Vyučování Dony Margaridy, kterou již ze zdravotních důvodů nehraje, ale se svým Písňovým večerem.

---

Stalo se první den (5. února)…

Špatný začátek, dobrý konec, říká se… My doufáme, že je to pravda, neboť první den šestého ročníku nezačal nejlépe. V sobotu v poledne, tedy den před dnem D, zavolali z Divadla Minor, že s představením Kabaret Tlukot a bubnování nemohou z důvodu nemoci v souboru přijet. Sehnat náhradní představení není jednoduché, a už vůbec ne do druhého dne, zejména když jde o neděli. Nakonec všechno dobře dopadlo, zaplněná Hronovická scéna přivítala pohádku Brouhádka v podání pražských herců a reakce dětí svědčily o tom, že se jim osudy berušek a broučků líbily. I minulý rok jsme museli hledat náhradní představení za komedii, která festival otevírala, vzpomínáte? Bylo nám moc líto, že jste tehdy přišli o Modelky, tak jsme je chtěli pozvat znovu, ale i letos to nevyšlo. Naštěstí jsme se tu smutnou zprávu dozvěděli ještě v době, kdy jsme včas mohli nalézt náhradní program. Ty začátky v Hronovické jsou nějaké zakleté…

Městské divadlo hostilo soubor ze Zlína a jeho komedii Figarova svatba aneb Figaro sem Figaro tam aneb Perný den, která odstartovala soutěž o Komedii roku 2005. Úvod prvního festivalového večera zpestřil, už poněkolikáté, klaun v podání Milana Němce, letoš však sám, jeho „družka – klaunice“ Petra Janečková byla tentokrát až v Třebíči na zájezdu s Princeznou se zlatou hvězdou na čele. Poté diváky pozdravili ředitel VČD Petr Dohnal a primátor města Ing. Jiří Stříteský, kteří si na jeviště přizvali ministra kultury Vítězslava Jandáka. A zatímco televizní diváci mohli na obrazovkách sledovat pana Jandáka jako herce ve filmu Perníková věž, pardubické publikum mohlo vidět ministra „naživo“ – ten plně stojí za GRAND Festivalem smíchu a dokonce před vyprodaným hledištěm přislíbil jeho finanční podporu. My jsme rádi, že i na ministerstvu si na nás našli čas, a hlavně že si všimli, že „o komedii a srandu se musíme starat a podporovat ji, protože svět je plný spíš úšklebků a legrace mu chybí“. Pan ministr na sebe ještě prozradil, že ve Zlíně strávil osm krásných let, proto jeho hercům popřál úspěch na prknech pardubického divadla.

Pak už jeviště patřilo zlínskému souboru, který svým Figarem skvěle pobavil publikum. Myslíme, že po lehce zašmodrchaném začátku se první festivalový den vydařil. O jeho příjemnou atmosféru se mimo jiné postarala kapela Blue Star Václava Marka ve foyer divadla, která hrála nejen před představením, o přestávce, ale i na závěrečném rautu.

---

Radovanovy radovánky

Rozhovor s Radovanem Králem alias Figarem

Zajímal by nás proces zkoušení. Jak dílo vznikalo?
Režisér donesl na první čtenou zkoušku sto třiceti stránkový Beaumarchaisův text, který jsme přečetli. Pak nám řekl: „Zavřete to, teď víte, o čem to je,“ a rozdal nám čisté sešity s tím, že si hru napíšeme sami. Začalo se vlastně od začátku, řekla se jen základní situace a na ni jsme improvizovali. V podstatě byl tedy režisér projektantem a zároveň něčím jako kolaudační komisí, když korigoval a vybíral z materiálu, z těch cihel, které jsme mu my herci nabízeli. Z naší hrubé stavby i hodně vyhazoval, třídil, aby celek měl nějakou tvář, aby představení neujíždělo do levnějšího humoru. Podpis architekta je tedy jeho.

Hraje se Vám lépe v takovémto typu představení anebo zkoušíte raději tradičním způsobem?
To je těžko říct. Nedokážu jednoznačně odpovědět, protože jedno bez druhého by nebylo ono. I práce cestou improvizace by se mohla stát rutinou. Zkoušení Figarovy svatby nás opravdu pohltilo a dali jsme do toho všechno. Teď ale kupříkladu zkoušíme s panem Pitínským melodram Smrt Hippodamie, kde jsem vázán předepsanou partiturou, což jsem nikdy nezažil, a je to také krásné. To, že pokaždé zkouším nejenom jinou roli, ale také jinak a s jiným režisérem, je to pěkné na herecké práci.

Je současný tvar Figarovy svatby už fixovaný, nebo při ní dosud improvizujete?
Představení hrajeme již poměrně dlouho, takže momentálně je tak 93 % dění na jevišti fixovaných. Navíc tady jsme se takových těch veselostí dopouštěli mnohem méně, protože jsme byli svázaní novým prostředím apod. A dokonce i lidé jsou tady jiní než u nás.

V čem?
Každé publikum na malém městě dobře zná svoje herce. Tu stejnou lásku, někdy i neprávem, dávají ještě známým hvězdám z televizních obrazovek. Pro pardubické diváky nejsme ani jedním, proto byli samozřejmě chladnější. My jsme zvyklí na naše publikum, které nás má rádo.

Spolupracují u vás diváci více?
Rychleji se uvolní. Většina z nich (do divadla chodí čtyři až pět procent populace) není ve svém divadle poprvé a viděla mě třeba před týdnem jako Hamleta a dnes zase jako Figara, takového kašpara. To je pro ně zajímavé, to, co jim rozvazuje radost a emoce. Znají nás a baví se. Kupříkladu ve scéně, kde Radoslav Škorpík v roli soudce svádí některou z divaček a láká ji na jeviště, se na školském představení přihlásila učitelka. Musela být pro studenty obrovský hrdina. To se Radkovi zalíbilo a začal k příchodu na jeviště přemlouvat mladé holky. Jednou jsme měli uzavřené představení pro nějakou banku, na kterém mu jedna paní podala láhev šampaňského. Nakonec od ní dostal dokonce tři. Ale obvykle podobně reagují lidé, kteří představení nevidí poprvé.

Role Figara je fyzicky hodně náročná, jak ji zvládáte?
Hodně jsem v mládí dělal sport a i na JAMU jsem se mu věnoval. Doteď z toho těžím. Co se v mládí naučíš, ve Zlínském divadle posléze jako když najdeš…

Redakce

---

Studentská porota letos v novém složení

Studentská porota foto Michal Klíma

Soutěžní komedie hodnotí nejen odborná porota, složená z divadelních kritiků a publicistů, ale i porota studentská. Loňští studenti již nejsou studenti, proto letošní studentská porota zasedá v novém složení. VI. ročník okysličila „mladá krev“ z Prahy a Olomouce. První večer jsme se našich „mladých“ zeptali:

1. Slyšeli jste někdy o GRAND Festivalu smíchu předtím, než jste se stali porotci?
2. Co si od festivalu slibujete?
3. Co si myslíte, že festivalu přinese Vaše přítomnost?

Hana Hejduková, FF UP Olomouc

1. Samozřejmě. Inzerce v Divadelních novinách, články tamtéž, pořad Divadlo žije!, server www.divadlo.cz....
2. Pokud možno intenzivní divadelní zážitek, totiž ono nezachytitelné mávnutí křídel múz, které naplňuje herce i publikum. Alespoň jeden. A čistě pro sebe kontakty do budoucna.
3. Krásné by bylo, kdyby trochu smíchu...

Kateřina Dolenská, KALD DAMU Praha

1. Samozřejmě. Odhlédnu-li od mediální prezentace festivalu, tak o něm vím i od bývalých studentských porotců, kteří na něj pěli samou chválu. Proto tu koneckonců jsem.
2. Celotýdenní příjemnou a inteligentní zábavu, ze které budu smíchy slzet.
3. To je zapeklitá otázka, ale předpokládám, že nejužitečnější pro něj budu, stanu-li pobytem zde taktéž nadšeným studentským porotcem, co kudy chodí, tudy festival chválí...

Miroslav Ondra, FF UP Olomouc

1. Přiznáván se bez mučení, slyšel jsem o něm v podstatě jenom tolik, že existuje.
2. V první řadě to, že se GRANDiózně zasměju.
3. Spravedlivé rozhodování, další porci smíchu, jelikož jsme veselé kopy, a spoustu mouder do Festivalových novinek.

Rudo Leška, FF UK Praha

1. Do Prahy nie je tak ďaleko, aby nebolo počuť o pardubickom festivale. Na základe referencií viacerých spolužiakov z divadelnej vedy, ktorí chodia na Grand festival pravidelne „porotiť“, som sa rozhodol tento rok ich vystriedať. Ukazuje sa, že to nebola chyba.
2. Kopec srandy! (Tá odpoveď sa ponúkala) V skutočnosti očakávam dobré, živé, plnokrvné divadlo. A divadlo s presahom, ktorý očakávam aj od komédie. Teším sa na mimopražské inscenácie, pretože medzi nimi často aj mimoriadna produkcia unikne pozornosti.
3. Uf! Nemyslím si, že moja prítomnosť niečo znamená, verím však, že môj skromný názor aspoň zaváži pri záverečnom hodnotení poroty.

---