FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8)

Černá díra Šípková Růženka Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl Marián Labuda kmotrem Bláznivých nůžek   Marián Labuda

24. února 2008

Dnes Vás pobaví

Na GRAND Festivalu smíchu se poprvé za dobu jeho trvání představí herci pražského Dejvického divadla, kteří Vám zahrají moderní grotesku Černá díra.

A zítra Vás rozesměje

Po náročné sobotě a neděli, kdy jste mohli vidět až devět představení, Vás v pondělí nebudeme tolik honit. Koneckonců první pracovní den po víkendu je sám o sobě pro všechny náročný. Pobavit Vás přesto může komedie nejen pro ženy Vše o ženách pražského Studia dva, která začíná v pět odpoledne na Hronovické scéně.

V půl osmé večer se pak všichni hodíme do gala... V Městském divadle se bude konat závěrečný Galavečer smíchu s předáváním cen VIII. ročníku GRAND Festivalu smíchu. Ale nebojte se, večer bude sice slavnostní a honosný, ale zároveň i zábavný – vše za bedlivého sledování kamer České televize. Pořadem Vás provedou a pobaví Marián Labuda, Petra Janečková, Ladislav Špiner a další herci Východočeského divadla.

Stalo se šestý den…

Víťa Marčík se svým Teátrem oslnil v Divadle 29 nejprve děti pohádkou Šípková Růženka a potom i dospělé zábavným představením Mystéria buffa.

Jevištní zkušebna odpoledne přivítala herce brněnského BURANTEATRu, jejichž představení Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl vycházelo ze života Karla Marxe a Bedřicha Engelse.

Večer v Městském divadle patřil domácímu souboru a komedii Bláznivé nůžky. Kmotrem našeho představení byl Marián Labuda, který ještě nedávno hrál na prknech VČD v Krejčovském salónu.

Finálový vtip Fórfestu

Mladá cigánka Eržika je zasnúbená mladému cigánovi Dežovi. Pred svadobnou nocou je nervózna a pýta sa svojej mamy: „Mami a čo so mnou ten Dežo v posteli urobí?“
A mama ju ukludňuje. „Neboj Erži, Dežko ti dá to najcennejší, čo má, tam čo ty cikáš.“
Eržika sa dlho zamyslí a potom povie: „Mne sa nezdá že by Dežo dal svoje adidasky k nám do drezu.“

Náš finálový fór můžete ohodnotit na našich stránkách i na anketních lístcích v divadle.

„Nejlepší kolektiv byl v Pardubicích,“
říká kmotr představení Východočeského divadla Marián Labuda

Před chvílí skončily Bláznivé nůžky. Lákalo by Vás si v této detektivní komedii zahrát?
Určitě. Člověka zkrátka chytí, když je účastníkem takového divadelního svátku, že se herci stanou i návštěvníci v hledišti. Každý, kdo seděl v divadle, se dnes večer chtěl podílet, chtěl být tvůrcem. Zúčastňovat se takové společné tvorby musí být samozřejmě vždy příjemné. Divadlo se ostatně všeobecně odlišuje od zážitků z dalších umění, třeba od poslechu desky nebo čtení knihy – v hledišti se koukáte i na souseda, jestli a kdy se směje, jste součástí. A při Bláznivých nůžkách tohle nastává obzvlášť. Samozřejmě, že bych v takovém představení rád hrál.

Ve Východočeském divadle jste donedávna hostoval v Krejčovském salónu. Působilo se Vám v Pardubicích dobře?
Ano, vždy na to vzpomínám s radostí. Inscenaci dle téhož textu jsem hrál i v Praze a v Bratislavě, ale nejlepší kolektiv byl zde, v Pardubicích. Což se projevilo i v představení.

Takže kdyby přišla nabídka na další hostování, přijal byste ji?
Určitě, jen kdyby se za mne ještě někdo mohl naučit text...

Rozlišujete, co do obliby, role na komické, nebo tragické?
Ne. Ale nám rád, když při komedii lidé opravdu padají smíchem ze židlí, a při tragédii se jich zase musí skutečně držet, aby z nich neupadli.

Ještě snad na závěr – liší se v něčem český a slovenský humor?
Humor je buď dobrý, nebo špatný, nevidím žádný jiný rozdíl. Samozřejmě, my na Slovensku jsme byli před Osvobozeným divadlem a následně Semaforem odchovaní ještě budapešťským či vídeňským kabaretem. Ale tím, že potom měli Češi a Slováci společný stát, stal se humor, myslím, pro obě republiky společným.

hah

Rychlé šípy   Brýle Eltona Johna

Gentlemani z Brna

Pátečním dopolednem se hlediště Městského divadla přeneslo do poloviny minulého století, aby spatřilo nestárnoucí hrdiny své doby. Předchůdce Jamese Bonda – Mirek Dušín – se v doprovodu svých nerozlučných kamarádů Jarky Metelky, Jindry Hojera, Červenáčka a Rychlonožky vypořádal se všemi nástrahami v podobě nepřátelských Černých jezdců a Bratrstva kočičí pracky. Na jednoduché, přitom však nápadité scéně a v pestrobarevných kostýmech se představilo patnáct herců, kteří nejenom chytlavými melodiemi oživili komiksovou klasiku do reálné podoby. Bezprostředně reagující publikum, většinou děti prvního stupně, se při závěrečné papírové bitce nechalo natolik strhnout, že kluci z Rychlých šípů museli malé bojovníky z hrací plochy odhánět. Galantnost a dobro však přesto zvítězilo.

Hj

My, obyčejně divní lidé, skrz Brýle z Ostravy

Páteční festivalový program měl, alespoň v názvech chlapeckých skupin, solidní ostří. Po dopoledních Rychlých šípech se totiž na jevišti Zkušebny mluvilo o kapele Hrot. Ta představovala konkurenta hudební skupiny Blondie Love, o níž přijela zahrát ostravská Komorní scéna Aréna.

Hra Brýle Eltona Johna vypráví o dvou bratrech. Jeden má neúspěšnou kapelu, toho času bez zpěvačky a nástrojů, druhý odmítá přejít práh svého holobytu, zhrzený tráví veškerý čas u videa sledováním záběru, v němž byl jeden z hráčů pro místní fotbal důležitého zápasu tragicky oslněn odleskem brýlí Eltona Johna. Trojice frajersky vystupujících, přitom však bezradných kluků se tak střetává s konstantním světem někdejšího fotbalisty a fanouška, přičemž má toto setkání pozměnit všechny zúčastněné.

Koho by v Pardubicích přilákala komedie pro místní neznámého divadélka z Ostravy, navíc bez jediné z televize známé tváře? Kdyby alespoň vyprávěla o hokeji, ten v Pardubicích táhne víc. Jenže ouha, ostravští herci kouzlí příběh o nás všech. O nenaplněných snech, o odvaze si za nimi jít, o rezignaci na svět okolo a hlavně o vztazích – v kapele, mezi sourozenci, partnery, mezi tátou a dcerou. To vše zabalené v zábavné slupce, plné humoru, jenž nám může být blízký tím, jak příliš je ze života. Vážně škoda každého prázdného místa v hledišti, citlivě inscenovaná komedie by své kvality dovedla obhájit i v rámci soutěžního programu.

Hah