FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8)

Eliška Balzerová a  Tomáš Töpfer inscenace Poslední doutník Martina Sikorová Festivalové zpívání Lexa Postler Festivalové zpívání Jinbdra Janoušková Festivalové zpívání z inscenace Veľké ilúzie Radošinského naivného divadla Stanislav Štěpka Z výstavy ve foyer

pondělí 18. února 2008

Dnes Vás pobaví

Jako první do soutěžního klání o titul Komedie roku 2007 vstupuje komedie Poslední doutník Divadla Na Fidlovačce.

A zítra Vás rozesměje

V úterý začíná festivalový program už v deset ráno na Hronovické scéně, kde studenti uvidí komedii z backstage hudebního klubu s provokativním názvem Láska vole, která pojednává o mladých lidech, kteří žijí ve zfalšovaném světě lifestylových časopisů.

Hronovická scéna Vám nabídne představení i od půl páté odpoledne, nenechte si zde ujít komedii Šest tanečních hodin v šesti týdnech pražského Divadla Ungelt, čeká Vás strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději se Chantal Poullain a Oldřichem Kaiserem.

Chantal Poullain poté navštíví i Městské divadlo, kde od půl osmé uvede soutěžní komedii Městského divadla Zlín Cesta do Ameriky lodí i artéskou studnou aneb Pečení holubi – originální rozvernou frašku s písněmi.

Stalo se před festivalem…

VIII. ročník GRAND Festivalu smíchu byl sice zahájen až dnes, ale samotnému festivalu předcházel (kromě spousty telefonátů, mailů, organizační práce, vyhodnocování Fórfestu, ale občas i drobných šarvátek a následných „usmiřovaček“) i jeden festivalový „předskokan“ a tradiční Festivalové zpívání v obchodním centru Grand.

Minulý víkend tedy již patřil festivalu. V sobotu i v neděli se od tří odpoledne změnil Grand v koncertní sál, ve kterém Dáša a Pavel Novotní a Martina Sikorová svým zpěvem muzikálových hitů zvali posluchače na festival, vtipnými průvodci jejich vystoupení byli v neděli Jindra Janoušková a v sobotu Lexa Postler.

V neděli do Pardubic zavítal milý host ze Slovenska, bratislavské Radošinské naivné divadlo, které ve VČD hostovalo poprvé. Diváky jejich hořká komedie Veľké ilúzie v hlavní roli se zakladatelem kultovního slovenského divadla a autorem představení Stanislavem Štepkou nejen náramně pobavila, ale vzpomínka na rok 1968 mnohé dojala až k slzám. Předskokan festivalu skočil opravdu hodně vysoko!

Finálový ftip Fórfestu

Na divadle zkoušejí náročnou milostnou scénu. R ežisér se zlobí na hlavního představitele: „Jak to hrajete?! Copak jste nikdy nebyl se ženou v podobné situaci?“ „Byl, ale nikdy jsem při tom nezpíval.“

Náš finálový fór můžete ohodnotit na našich stránkách i na anketních lístcích v divadle.

Radošinci nezklamali!

Do Pardubíc zavítalo slávne slovenské Radošinské naivné divadlo, ktoré môžeme bez zábran nazvať takým naším, teda slovenským rodinným striebrom, teda tým, čím sa môžeme ako krajina pyšnieť. Po predstavení Veľkých ilúzií som požiadala pána STANISLAVA ŠTEPKU, herca, autora, ale tiež zakladateľa súboru RND o krátky rozhovor.

Pán Štepka, ja som vás vždy vnímala skôr ako poetické divadlo, ale po dnešnom predstavení mám dojem, že ste viac politickým divadlom. Ako sa to stalo?
No, nestalo sa nič nové. Zostali sme naďalej Radošinským naivným divadlom, a pod tým je všetko, čo tam za tie všetky roky i býva pod touto značkou, a síce „správa o stave ľudí, teda o človečine“, je tam humor, pesničky, je tam radošinský dialekt a hlavne humorný pohľad na tento náš svet. A to, že toto predstavenie je politické, to priniesla tá téma. Rok 1968. Nechceli sme z toho robiť bláznivú komédiu či frašku, tak sme sa uchýlili k histórii nášho divadla. Diváci vidia históriu jedného súboru malých javiskových foriem, kde sme začínali. Tak ako ste to na tom javisku videli, tak sa to stalo aj v skutočnosti, bola v tom len taká menšia literárna tolerancia.

Ja som bola na Vašom predstavení po prvýkrát v roku 1978, ale takpovediac bližšie Vaše divadlo poznám asi osemnásť rokov. Za tu dobu sa zmenili režiséri, celé herecké osadenstvo okolo vás, taká ta linka tematická a poetická stále zostáva rovnaká. Takže tá kontinuita je už len na vás ako autorovi, že? Ste predsa autorom všetkých hier?
Áno, som autorom všetkých hier. Päť bolo takých, čo som napísal s niekým iným, napríklad Nevestu predanú Kubovi som napísal s pánom Jiřím Suchým, to bol taký federálny projekt, ktorý sme uvádzali s divadlom Semafor, jednu som napísal s Lasicom a Satinským, to bol spoločný projekt, ktorý sme si dlho sľubovali, volalo sa to Kam na to chodíme, bol to taký klasický kolážovitý program kabaretného typu. Dobre som sa s nimi cítil, len sme sa nemohli stretnúť, toľko sme mali všetci povinností. V našom divadle sme uviedli 48 mojich hier, 4 som napísal pre Trnavské divadlo a jednu pre Slovenské národné divadlo.

Včera ste hrali v Prahe, dnes v Pardubiciach, zajtra sa vraciate na Slovensko. Vidíte rozdiel medzi českým a slovenským publikom, myslím tým, ako vnímajú oni vás?
My sme u Vás hrali dnes po prvý raz a odchádzame s veľmi dobrými dojmami a boli by sme šťastní, keby sme sem mohli chodievať hrať. Publikum bolo skutočne veľmi pozorné a vnímavé a nevidím rozdiel medzi týmto a tým pražským. Reakcie boli živé a temperamentné aj tu aj v Prahe. Rozdiely medzi českými a slovenskými divákmi sú. Povedzme na Slovensku ide publikum skôr po takých jednoduchých veciach a tu naopak si diváci vedia vychutnať také drobnosti, ktoré sú za tým , ktoré hovoria čosi viacej ako len prvoplánový oznam. Do roka v Čechách a na Morave hrávame okolo dvadsať predstavení a chvalabohu diváci stále chodia. Teraz sa chystáme na týždeň Slovenského divadla do Divadla Bez zábradlí, tam hráme už viacej ako dvadsať rokov, a v máji pôjdeme do Branickeho divadla.

Ďakujem vám za rozhovor a prajem veľa inšpirácie do ďalšej práce. A veľa smiechu a radosti v divadle.

Jana Uherová

Festivalový ZÁZNAMNÍK ve foyer

ZÁZNAMNÍK je instalace výtvarných děl z portfolia AA₅ umístěná ve foyer Východočeského divadla v rámci GRAND Festivalu smíchu. Instalace je součástí dlouhodobého projektu „Showroomy aneb Umění pro sousedy“, v nichž Galerie Mázhaus hledá netradiční prostor pro umění. Tyto showroomy jsou 3D instalace, které jsou speciálně vytvářeny a podílejí se na místních aktivitách jako jsou festivaly, symposia, konference nebo využívají místa, kde pulzuje každodenní život města.

ZÁZNAMNÍK, který představujeme na GRAND Festivalu smíchu, navozuje mnoho asociací, možná i významů; to ponecháme na divákovi – jeho fantasii, zvědavosti a ochotě se zapojit. Instalaci realizovalo uskupení TESLA za podpory Galerie Mázhaus v kontextu jejího chemického leitmotivu, chemických cestiček pardubické industrie. Výstavu „Chemical Pathways“ lze zhlédnout do konce března v Galerii Mázhaus na Pernštýnském náměstí.

AA_x – Anonymní Autoři
x – počet zúčastněných autorů v showroomu

Saša Prokopová, Šárka Zahálková, Roman Kudláček
 a Adolf Lachman – autoři projektu