FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8)

Loňský Galavečer smíchu STALO SE SEDMÝ  DEN   Představení Nějak se to zvrtlo je volným pokračováním povídek Anton Pavlovič Čechova, které jsme měli možnost vidět na předchozím ročníku GRAND Festivalu smíchu. Pražské herce v divadle Viola režírovala opět Lída Engelová. Kristina Jelínková a Jiří Kalužný spolu s Jiřím Šlupkou Svěrákem předposlední festivalový den potěšili diváky ve foyer divadla svým novým muzikálem Janík, hojahoj, zbojník! Poslední soutěžní komedie, slavná Charleyova teta v podání herců z Městského divadla Brno sklidila zasloužený divácký úspěch. Spokojený Igor Ondříček jako představitel hlavní role v Charleyově tetě při děkovačce. Členka odborné poroty Jana Paterová kladně hodnotila počin brněnských herců na závěrečném rautu po představení. Jan Kolář, předseda odborné poroty, se na rautu v Divadelním klubu přivítal s kmotrem nedělního představení Vlastimilem Harapesem. V pozadí režisér „Tety“ Gustav Skála.

pondělí 9. března 2009

Dnes se již nesoutěží

Ano, soutěžní klání sice skončilo, ale zábava pokračuje. Galavečer smíchu vás, doufejme, také pobaví, ale především nabídne výsledky IX. ročníku GRAND Festivalu smíchu. Konečně se dozvíte odpovědi na otázky: Která komedie si odveze cenu Komedie roku 2008? Kteří herci nejvíce zaujali porotu? A jak rozhodli diváci? Co oslovilo studentskou porotu? Loňským Galavečerem vás provedli Marián Labuda s Láďou Špinerem a Petrou Janečkovou, letošním konferenciérem bude Josef Dvořák.

A zítra vás pobaví

Zítřejší zábavu si již budete muset naplánovat sami, ale věříme, že po týdenní dávce legrace, komiky, vtipů a gagů se vám smích z tváře dlouho neztratí. Kdyby se tak přesto stalo, jsme tu pro vás s nabídkou kvalitních komedií, které máme na repertoáru nebo které právě zkoušíme. Přejeme vám zábavný celý rok a těšíme se na shledanou v příštím jubilejním X. ročníku GRAND Festivalu smíchu!

---

Strašně jsem se styděl hrát ženu

Rozhovor s představitelem falešné Charleyovy tety, Igorem Ondříčkem.

Igor Ondříček

Role lorda Babberleyho je velmi vrstevnatá, protože je v ní potřeba hrát samotného Babbse, Babbse v sukních a Babbse coby tetičku. Co bylo na jejím nastudování nejtěžší?
Mně na ní vlastně nepřišlo nic těžkého, protože to celé vzniklo jaksi samovolně a zkoušení bylo neuvěřitelně pohodové a zábavné, a navíc se na něm sešla výborná parta lidí, takže mám dojem, že si to na jevišti někdy užíváme snad víc než diváci. Je to fajn, když člověka jednou za čas potká taková inscenace... I když nejtěžší asi bylo to, že jsem se ze začátku strašně styděl hrát ženu. Styděl jsem se zkoušet kostýmy v krejčovně, musel jsem u toho být vždycky sám a představa, že jednou tak budu muset vylézt na jeviště, byla opravdu strašná. Ale nakonec mě to přešlo, když jsem si uvědomil, že se člověk nesmí bát být nestoudný.

První představitel Charleyovy tety, anglický herec W. S. Penley hrál roli Babbse 14 let. Nejslavnější český představitel, Lubomír Lipský ji odehrál 248x a stejně tak Jan Hrušínský se v dané roli objevil víc jak 300x během dvanácti let. A zdá se, že Gustav Skála dlouhověké komedie dělat umí, Brouka v hlavě hrajete v Městském divadle Brno už třináctou sezónu. Nemáš strach, že v roli Babbse zestárneš? Jak dlouho se dá hrát role, aby herce ještě bavila?
O tom jsme se zrovna bavili, protože jsme měli premiéru v prosinci 2007, a tady na festivalu budeme, tuším, hrát už 64. reprízu, takže divácký zájem je obrovský A jestli Charleyovu tetu potká osud Brouka v hlavě, kterého hrajeme třináct let, tak nevím, jak to budeme s klukama dělat, protože všichni tři hrajeme studenty. Naštěstí o mně se říká, že jeho lordstvo studuje už patnáct let, takže jsem říkal Petru Štěpánovi, že prostě bude muset každou sezónu rok přidat. Ale jak budou oni třeba ve čtyřiceti hrát čerstvé absolventy, nevím.  Ale zase si říkám, že když to hrál pan Lipský tak dlouho, tak to taky čtyřicet let ještě vydržím. Ovšem jestli mě to bude pořád ještě bavit, si představit nedokážu. To snad ani nejde. Leda, že by to byl spíš pak happening.

Do Pardubic jezdíš nejen na festival poměrně pravidelně. Jaký máš k nim a místnímu divadlu vztah?
Já jsem v Pardubicích dvakrát hostoval. Dostal jsem zde hned svou první roli po ukončení JAMU, Švandu ve Strakonickém dudákovi, což bylo moje první a poslední setkání s českou klasikou. A pak jsem tady ještě dělal Woodyho v Divotvorném hrnci a od té doby tu mám spoustu kamarádů, a i když se už teď kvůli pracovnímu vytížení, jak mému, tak jejich, tak často nestýkáme, jezdili jsme spolu deset let na dovolené a opravdu jsem zde zažil krásné i krušné chvíle.

A poslední otázka – jak se cítíš na podpatcích?
Přepadám dopředu, což prý ženy umí vyrovnávat. A taky mi někdo říkal, že ženy na podpatcích našlapují na špičku, jenže já chodím pořád přes patu, takže už jsem za tu dobu zničil troje boty.

jš

---

Rozhovor s Vlastimilem Harapesem

Vlastimil Harapes

Kmotrem poslední soutěžní komedie Charleyova teta Městského divadla Brno byl Vlastimil Harapes…

Jak se vám líbilo představení?
Líbilo se mi moc, viděl jsem trochu jinou verzi na Kladně. Muzika byla identická, výkony herců báječné, výborné kostýmy… Vše nahrává tomu, aby to bylo zdařilé představení.

Už jste někdy hrál ženskou postavu?
Ne ne, nikdo to ode mne nechtěl.

Několikrát jste spolupracoval s Marií Poledňákovou, jak se vám s ní spolupracovalo?
Určitě báječně, ona je úžasná, skvělá, bezvadná… Navíc šarmantní a milá, natáčení s ní bylo úžasné.

Co děláte, když zrovna nepracujete?
Já mám pocit, že jsem nikdy nepracoval. Jako kdybych do práce nikdy nechodil. Dělám to, co mě baví, co je mým koníčkem, a ještě mi za to platí. A to je to největší štěstí.

Který z pracovních koníčků preferujete?
Na prvním místě by byl určitě tanec, ale taky zpěv. Celá naše rodina odnepaměti zpívá.

Je nějaká role, kterou máte vysněnou a kterou jste si ještě nezahrál?
Ne ne, nikdy jsem nepřemýšlel tímhle způsobem. Jde spíše o nabídku, jakou roli potřebují a jaká role mi vyhovuje, to je dosti důležité. Nějaký sen jsem nikdy neměl…

Co plánujete do budoucna?
Teď jsme začali v libereckém divadle studovat Marii Antoanetu, já ztvárním markýze Du Poa. Je to pohybová záležitost s baletem libereckého divadla, napůl herecká a napůl taneční záležitost. Samozřejmě nyní už netančím, jako by mi bylo dvacet…

U jaké práce vám bylo líto, že už končí?
Jsem fatalista. Vždycky něco krásného končí a něco nového a krásného začíná.

ld – hn