FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8)

Retro komedie Muži v offsidu Městského divadla Mladá Boleslav STALO SE TŘETÍ  DEN Festivalovou středu v deset ráno na Hronovické scéně zahájili studenti Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě svým veselým zpracováním Erbenovy Kytice. Od pěti hodin ožila i naše Jevištní zkušebna, kde herci brněnského BURANTEATRu zahráli hořkou komedii Jabkenická léta, při které se diváci náramně bavili, ale zároveň jim tuhnul úsměv na tváři. Garantem třetího soutěžního dne byl Tomáš Töpfer, kterého uvedl Lexa Postler. Lexa při té příležitosti prozradil, že se o něj pan Töpfer staral v ostravském představení Babička, kde Lexa jako osmiletý kluk hrál Vilímka. Nerušit, prosím – tak se jmenovalo třetí soutěžní představení Divadla Na Fidlovačce. Diváci se tak smáli, že i samotní herci si v duchu občas mohli s radostí říct: Nerušit, prosím… Iva Pazderková tentokrát do Pardubic nepřijela jako Blondýna známá z pořadu Na stojáka, ale jako milenka ministra. Tedy aby bylo jasno, pouze na jevišti! Válečná porada! Jak asi budou vypadat zítřejší Festivalové novin(k)y? Po představení se radí tiskový mluvčí VČD Radek Smetana s porotkyněmi studentské poroty Jitkou Šotkovskou a Aničkou Zvoníkovou. Václav Vorlíček Lumír Olšovský

čtvrtek 5. března 2009

Dnes soutěží

Retro komedie Muži v offsidu Městského divadla Mladá Boleslav. Mladoboleslavští kolegové se do soutěže o titul Komedie roku zapojí poprvé za devět let trvání festivalu, držme jim palce!

A zítra vás pobaví

Od půl páté na Hronovické scéně vyběhnou svůj závod tři šampionky – Simona Postlerová, Kateřina Janečková a Zuzana Katolická. Běžkyně svými písněmi doprovodí Michal Malátný, frontman kapely Chinaski, který bude zároveň udávat rytmus celého závodu. To vše v komedii Šampionky pražského Studia SAINT GERMAIN klubu Rock Café.

Od sedmi večer v Městském divadle na vaše bránice zaútočí muzikálová hororová komedie Adéla ještě nevečeřela. Herci Slováckého divadla Uherské Hradiště se určitě budou snažit nejen obhájit loňskou cenu Komedie diváků, ale i zabojovat o cenu nejvyšší. U toho přeci nemůžete chybět!

---

Rozhovor s režisérem Václavem Vorlíčkem

V úterý na festival zavítal filmový režisér Václav Vorlíček, který bravurně zastal funkci kmotra domácí soutěžní komedie Brouk v hlavě. Při této příležitosti jsme ho v Divadelním klubu vyrušili a požádali o krátký rozhovor…

Jste filmovým režisérem na divadelním festivalu. Nekoketoval jste někdy i s divadelní režií?
Svou poslední divadelní režii jsem dělal na gymnáziu, když mi bylo asi sedmnáct, a byla to přímo režie operní. Jako studenti jsme opakovaně chodili do Národního divadla, úplně nahoru na bidýlko, kde se člověk skoro bál, že přepadne dolů do parteru, ale dávaly se tam volňásky k stání. Vždycky jsme stáli dole před kavárnou Slavia, a když se pak otevřely dveře do divadla, tak jsme běželi o závod, abychom urvali nejlepší místo na těch schodech. Dokonce jsme byli tak rozmazlení, že jsme si s sebou brali partitury a opakovali si Dalibora během představení. A pak jsme ho nazkoušeli na gymnáziu. Byla to samozřejmě parodie a kantoři nám šíleně vynadali, že znevažujeme klasiku. A my jsme se u toho báječně bavili. Jenže já jsem se pak zamiloval do filmu, takže třeba v sobotu, když škola skončila v jednu hodinu, to byla škola ještě v sobotu, jsem šel od tří hodin do kina, od pěti hodin, a pak ještě jednou od osmi. Prostě jsem „žral“ filmy a už tehdy jsem tíhnul ke komedii, chodil jsem pak třeba i na ty německé protektorátní.

Točil jste raději komedie nebo pohádky?
Od začátku jsem se orientoval na komedii a k pohádce jsem se dostal úplnou náhodou, kdy mi byl nabídnut k přečtení scénář údajně podle Boženy Němcové, který napsal František Pavlíček, ale byl diametrálně odlišný od Němcové, kdy z Popelky udělal úplně odlišnou bytost s jinou mentalitou, neměla tři nevlastní sestry, ale jen jednu, nehrál tam roli žádný lidožrout, který by ji a její sestry ohrožoval… Božena Němcová to napsala jako vysloveně kruťárnu, prý je tam i scéna, kdy Popelka češe lidožroutovu matku, podá sestře sekeru a ta jí usekne hlavu. Lidožrouta se pak zbavily tak, že pekly chleba a hodily ho do rozžhavené pece. Celé to končilo tak, že poté, co se Popelka seznámila s princem, ho zavedla do nějaké jeskyně, kde místo tří oříšků byly tři místnosti plné pokladů, oni si tam nakradli a měli vystaráno na celý život. Teď jsem dokonce četl v novinách, že v Německu udělali ze Tří oříšků pro Popelku muzikál a uvádí, že je to podle Němcové, jenže u té žádné tři oříšky nejsou, tak by mě zajímalo, o čem to vlastně hrají, a mám pocit, že to ukradli spíš z toho filmu, takže je to taková velká mezinárodní loupež.

Ale i vaše pohádky jsou vlastně poměrně dost veselé.
Já jsem se snažil vždycky do všeho dostat komediální prvky, snad kromě Jezerní královny, která vznikala na objednávku a zadání bylo chmurné drama. Zajímavé ovšem je, že když v roce 2000 byla volba nejlepší komedie století, tak první byla Poledňáková, druhý Kolja a třetí cenu dostala Popelka! Tak jsem se divil, proč mě zvou, protože kdybych to točil čistě jako komedii, tak bych ji udělal nejspíš jako černou komedii, ale já se opravdu snažil, aby to byla pěkná, líbezná pohádka.

Máte bohaté zkušenosti na obou frontách, cítíte nějaký rozdíl mezi tím, jak humor vnímají dospělí a jak děti?
Ze zkušenosti můžu říct, že lidi téměř na celém světě reagují stejně. Lid obecný je lid obecný a vnímá sentiment nebo humor všude podobně. Samozřejmě každý si to uzpůsobuje po svém – třeba v Alžíru, kam mě pozvali na konferenci o Popelce, o ní mluvili jako o revolucionářce, o proměně ženy v osobitou bytost namísto někoho, komu řeknou: „Tady máš hrnec, tady ohniště a dělej kuskus.“ Najednou tady byla hrdá dívka, která odpovídala svojí době. To oni ohromně oceňovali a udělali z Popelky revolucionářku.

A je nějaká postava z vašich filmů, kterou máte obzvlášť v oblibě?
No je to ta Popelka a hlavně Libuška Šafránková. Když jsem jí nabídl scénář, tak jsem měl strach, že roli odmítne. Měl jsem s ní schůzku po zkoušce v Činoherním klubu, přišel jsem za ní na zkušebnu a ona tam seděla po tmě se scénářem v ruce a ve mně hned hrklo, že mi ten scénář chce vrátit, ale jí se ten scénář strašně líbil, a byla ruka v rukávě. A byl to film natočený v ohromně příjemné atmosféře a nakonec je to vánoční radost Evropy. Když ji prý jednou v Norsku nezařadili do programu, tak přišly haldy dopisů, že nebyla na Štědrý den Popelka, takže museli hned jet do Prahy jednat o prodloužení licence.

jš

---

Rozhovor s Lumírem Olšovským

Včera proběhl třetí večer GRAND Festivalu smíchu, kdy jsme mohli vidět komedii Nerušit, prosím pražského Divadla Na Fidlovačce. Hlavní roli ztvárnil Lumír Olšovský, v dalších rolích se představili Václav Svoboda, Iva Pazderková, Marek Holý, Daniel Rous a další výborní herci. Ale právě Lumíra Olšovského jsme trochu vyzpovídali…

Jaký máte rád humor?
Humor vtipný, nedávno jsem si uvědomil, že se v poslední době neumím smát jako „obyčejní lidé“. Užívám si ten humor potichu, směji se „potichu“ a přemýšlím, jak ten humor byl vtipný. Řekněme, já jsem blázen, všechno prožívám, analyzuji. Mám rád anglický a černý humor, nemám rád ten český – pivní.

Když se řekne komedie, jaký film, herec či herečka se vám vybaví?
Teď okamžitě žádný! Světáci mě napadli. Protože to na škole pouštěli stále dokola. A s tím souvisí i ti herci. Samozřejmě si vybavím ihned i Oldřicha Nového, a spoustu dalších.

Máte radši divadelní či filmovou tvorbu?
Asi divadlo, vzhledem k tomu, že radši chodím do divadla než do kina.

Chodíte raději na komedie, či na vážné hry?
Úplně nejraději chodím na hudební divadlo, hudebně zábavné divadlo, neopovrhnu ani muzikálem „nového typu“.

Co říkáte na mystifikaci?
Jednoznačně ano – recese a mystifikace jsou krásné prostředky humoru.

Co se vám líbí v Pardubicích?
Divadlo je krásné. Byl jsem tu několikrát, ať už jako herec nebo jako divák.
Také jsem navštívil Velkou pardubickou, která byla však tragická…

ld – hn