FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y    (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
11. 2. 2004

Zítra se zasmějete…

Čtvrteční program zahájí v deset hodin dopoledne na Hronovické scéně další líheň mladých talentů, tentokrát ostravská konzervatoř. Přivítá ji Lucka Štěpánková – její nedávná absolventka. Mladí se pochlubí komedií Tenor na roztrhání. Jejich starší kolegové z pražské DAMU Vás přijedou pobavit komedií Sen noci svatojánské, kterou zahrají v pět odpoledne rovněž na Hronovické scéně.
Ve foyer Městského divadla bude od 18.18 Vlastík Bičík hrát na piano a šířit dobrou náladu před čtvrtým soutěžním představením. Tím bude skvělá komedie Šťastný Jim Středočeského divadla Kladno, která otevře oponu v sedm hodin večer.

Dnes se představí
Městské divadlo Brno

z inscenace KAMENNÝ HOST foto archiv Městského divadla Brno

Divadlo, které se od sedmdesátých let soustavně zabývá hudebními žánry. České premiéry si zde zažily americké muzikály Chicago, Žena roku, Kvítek z hororu (Malý krámek hrůz) a další. Své místo si zde našla i původní česká hudební produkce. Dlouholetá je spolupráce ředitele divadla Stanislava Moši se Zdeňkem Mertou (Sny svatojánských nocí, Bastard, Babylon a Svět plný andělů). Další autoři hudby, kteří se podílejí na současné tváři divadla, jsou například Petr Ulrych, Miloš Štědroň nebo Daniel Forró.
V současné době je pro hudební produkce Městského divadla Brno budována Soudobá hudební scéna, která by měla uspokojit velký divácký zájem o muzikálová představení.
Městské divadlo Brno je však známo i činoherní dramaturgickou linií, a to uváděním stěžejních děl světového repertoáru (Romeo a Julie, Marná lásky snaha, Jindřich VIII., Alžběta anglická, Racek, Smutek sluší Elektře, Jak je důležité míti Filipa, Brouk v hlavě), ale i nových českých her (Libuša, Dvě gorily proti mafii).
l. ledna roku 2004 se Městské divadlo stalo domovem tří souborů. Své nové působiště zde našel soubor zpěvohry, který sem přešel z brněnského Národního divadla a který se bude specializovat na přípravu operetních a zpěvoherních inscenací, a nově budovaný soubor čistě muzikálový.
V minulých letech získali členové souboru řadu významných ocenění. Petr Ulrych cenu Alfréda Radoka za hudbu k inscenaci Koločava, výtvarník Zdeněk Dušek stejné ocenění za scénu k Shakespearovu Othellovi. Ceny Thálie získaly herečky Zdena Herfortová za roli Alžběty anglické, Petra Jungmanová za roli Harry v muzikálu Babylon, role Lízy Ďulínkové přinesla tuto cenu Markétě Sedláčkové, jako výrazný talent do 33 let byla oceněna Alena Antalová.

I během festivalu se v divadle zkouší

I když se může zdát, že Východočeské divadlo žije tento týden jenom festivalem, není to zdaleka pravda. František Laurin se souborem zkouší hru Člověk pro každého počasí. Kromě toho více méně všichni herci zároveň denně korepetují písně a zkoušejí kabaretní výstupy pro Galavečer smíchu, kterým se zakončí IV. ročník GRAND Festivalu smíchu. To, že tento program natočí a odvysílá Česká televize, je důvodem pro neobvyklé pracovní tempo a nasazení všech zúčastněných. Naštěstí se režie ujal zkušený Petr Novotný, který umí hercům zvedat klesající sebevědomí, umí chválit a chválit… Neděle se blíží, kostýmy se došívají, scéna ve foyer se připravuje a herci začínají být nervózní. V neděli ráno přijede celý televizní štáb a už nebude úniku. Myslete na nás a v duchu nám popřejte ZLOMTE VAZ. Jestli budeme úspěšní (a my doufáme, že ano), bude to čest pro celé Pardubice.

Teátr Víti Marčíka z Hosína  ROBINSON CRUSOE Jindra Janoušková a Radek Brzobohatý z inscenace hry JEŠTĚ ŽIJU S VĚŠÁKEM, ČEPICÍ A PLÁCAČKOU Jana PATEROVÁ Teátr Víti Marčíka z Hosína – BAJAJA foto Michal Klíma

Stalo se druhý den…

Doprovodný program festivalového úterý patřil Teátru Víti Marčíka z Hosína. Skvělý komik Víťa Marčík zahájil svou pardubickou „šňůru“ už v deset ráno na Komorní scéně Anežky České pohádkou s loutkami Bajaja, v pět odpoledne tamtéž následoval jeho Robinson Crusoe. Publikum v „Anežce“ si představení jednoho herce nemohlo vynachválit, do hry byli zapojeni i samotní diváci všech věkových skupin. Jediný, komu se Robinson nelíbil, byl syn redaktorky Českého rozhlasu, kterého Víťa Marčík rozplakal, nakonec ale malý Kryštof neodcházel z „Anežky“ traumatizován, jen poněkud rozladěn…
Pokud večer někdo z dospělých přišel do Městského divadla rozladěn, jako malý Kryštof z divadla odcházel, doufáme, že na chmury okamžitě zapomněl. Před druhým soutěžním představením totiž naši kolegové Dáša a Pavel Novotní a Milan Němec zpívali ve foyer známé a duši milé písničky ze Semaforu. Po příjemných písních se diváci přesunuli do hlediště, kde je přivítala moderátorská dvojice v podání Jindry Janouškové a Pepy Pejchala, kteří si na jeviště pozvali náměstka zlínského primátora Hynka Steska a herce Radoslava Brzobohatého. Pardubický Karel IV. na otázku, zda vidí rozdíl mezi českým a valašským humorem, vtipně odpověděl: „Vidím jeden zásadní rozdíl, a to ten, že českému humoru chybí Bolek Polívka.“
Po úvodních ceremoniích už jeviště patřilo jen zlínskému souboru a jejich komedii ze života železničářů Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou. Častý bouřlivý smích v hledišti a dlouhá děkovačka byla jistě zlínským kolegům odměnou za dlouhou cestu do města perníku.

fotogalerie z druhého festivalového dne

fotogalerie z třetího festivalového dne

Nová porotkyně pardubické divadlo dobře zná

Porota kritiků GRAND Festivalu smíchu se letos rozrostla o pátou členku. Stala se jí Jana Paterová, která je dramaturgyní Českého rozhlasu Vltava, pravidelnou recenzentkou Lidových novin a spolupracovnicí Divadelních novin.

Co vás přivedlo na pardubický festival?
Za člena poroty mě navrhl Jan Kolář a jako nováčkovi mi hned připadl post předsedy.

Co jste před příjezdem sem věděla o tomto festivalu?
Víceméně všechno, protože každoročně vychází podrobná studie v Divadelních novinách. Mí kolegové kritici, kteří jsou v porotě, mi o festivalu často vyprávějí.

Znáte Pardubice a místní divadlo?
Ano, dlouho a docela dobře, protože jsem zde byla dva roky dramaturgyní. Jezdím sem na představení stále jako členka herecké komise České Thálie.

Jaký druh humoru máte ráda?
Mám ráda hlavně dobrý humor, klidně i frašku či bulvár. Ke komedii mám blízko, protože jsem byla pět let dramaturgyně Divadla ABC, které se specializuje na komediální žánr.

mat

profil Jany Paterové v Týdeníku Rozhlas

Byli tam nádherní lidé…

V úterý v Anežce podvakráte rozdával pohodu Víťa Marčík. I když šlo o divadlo jednoho herce, nebyl na jevišti sám. Co chvíli vtáhl do děje nějakého diváka, ať už byl Bajajou, nebo Robinsonem.

Hrajete sám v představení Robinson Crusoe. Necítíte se na jevišti sám?
Necítím, i když dneska jsem se cítil. Jsou velmi rozdílná představení a v tom je ta krása, že to není stejné. Dneska to bylo typicky festivalové publikum, takže jsem tu cítil určitou svázanost. Lidé pořád přemýšleli, proč by to měli dělat, proč to po nich chci a jestli je nechci náhodou ztrapnit. Báli se, abych jim neublížil, a hrozně to řešili. A já jsem rád, když je to bráno jako hra. Přijde se, lidé si vyprávějí, a když si rozumějí, tak se mohou doplňovat. Samozřejmě problém je v tom, že oni jsou v určité nevýhodě, že já na ně jakoby útočím. Ale já na ně nechci útočit tím, že by se za každou cenu museli zapojit. Jenom toužím po tom, aby se to v nich překonalo. Jsou představení, kde všichni společně mlaskáme a děláme to mladí i staří. Ve chvíli, kdy všichni něco dělají a ty ne, tak to působí jako trapné až do okamžiku, kdy se do hry také zapojíš. Dneska jsem se občas cítil sám, i když se mi tady líbilo. Bylo to krásné představení – byli tam nádherní lidé.

Co pro vás znamená smích dětí a co smích dospělých?
Já jsem velmi šťastný, když se lidé smějí, a mám hrozně rád, když se smějí dohromady. Když spolu přijdou rodiče s dětmi na představení a smějí se spolu a tak se tím vzájemně obohacují. Myslím si, že dětské publikum by nemělo chodit jen na dětská představení a naopak dospělí by se měli vracet k dětským a hledat tam něco pro sebe. Proto to má pro mne hodnotu stejnou.

Co vás v poslední době nejvíce pobavilo?
Já jsem se hrozně rozesmál, když jsem ráno vstával ve čtyři a startoval auto. Slyšel jsem nějaké divné mečení z chlívku a zjistil jsem, že se nám narodila jehňátka, a přitom jsem ani nevěděl, že ta ovce je březí. Není to ten typický smích, ale lítal jsem po dvoře a byl jsem pobavený a šťastný. Bylo mi nádherně.

Jana Uherová, Radek Smetana