Samuel Königgrätz
JEŠTĚ ŽIJU S VĚŠÁKEM, ČEPICÍ A PLÁCAČKOU

Městské divadlo Zlín
Inscenace poprvé uvedena na scéně VČD
v rámci soutěžního programu GRAND Festivalu smíchu v únoru 2004.

Tragikomedie ze současnosti nabízející humor, ironii a drsnější pohled na českou všední realitu na jednom východočeském železničním nádraží. Autor, český atomový fyzik, přednášející na univerzitě v německém Freiburgu, známý zejména jako spoluzakladatel, autor, herec a režisér divadla Nejhodnější medvídci v Hradci Králové a skrytý za tajemným pseudonymem, hru sám označuje jako zátiší ze života Eisenbahn a řadí ji do tematické linie „všedně všedního dne“. V nádražácké každodenní všednosti s ním objevujeme krásu a v nejprozaičtějším životním stylu malého českého člověka hřejivou poezii. Krása se zde prolíná s mizérií všednosti, banalita s hloubkou bytí a mezilidských vztahů, nechybí ani jistá míra absurdity a mystiky.
Text hry patří k nejlepším, které vznikly v české dramatické tvorbě v posledních deseti letech, v roce 2000 se účastnil soutěže o Cenu A. Radoka a slovy kritika je „brilantní intelektuální hrou, lahodnou uchu i duchu“.

Režie: Petr Štindl
Hrají: Radoslav Šopík, Dušan Sitek, Radovan Král, Petra Hřebíčková, Pavla Procházková j. h., Jan Leflík, Pavel Leicman, Rostislav Marek, Milan Hloušek, Lubomír Kočenda j. h., Ivan Kalina, Ladislav Změlík j. h. a Romana Julinová

foto archiv Městského divadla Zlín


foto Michal Klíma

V nápaditém scénografickém řešení Jaroslava Čermáka se vedou železničářské řeči, v nichž je možné objevit kus svébytné poezie. Propadá se alkoholu, dějí se nevěrnosti, dluhy se převádějí na bratra, vstává se z mrtvých, poměřují se normalizační i klíči zvonící charaktery, a umírá se. To poslední už docela smutně, mrazivě, neboť kdo z nás ví. Všechno se vešlo do jediného dne, do dvou hodinek inscenace.
J. P. Kříž, Právo

Inscenováním Lewínského hry Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou učinili ve Zlíně výrazný dramaturgický počin, neboť se jedná o jeden z nejpodstatnějších textů současné české dramatiky.

Marcel Sladkowski, Divadelní noviny