FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y    (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7)
14. 2. 2004

Zítra se zasmějete…

Dnes končí soutěžní část festivalu, ale i zítra se s námi můžete dobře pobavit, bohužel už jenom jednou. Na třetí hodinu odpolední máme pro Vás připravený divadelní „bonbónek“ na závěr v podobě slovenského Štúdia L + S a jeho komedie Kumšt s Mariánem Labudou, Milanem Lasicou a Milanem Kňažkem. V osm večer pak budou ve foyer předány ceny IV. ročníku GRAND Festivalu smíchu, komponovaný Galavečer smíchu je určen jen pro festivalové hosty, ale nebojte se, natáčí ho Česká televize, takže o nic nepřijdete.

Dnes se představí
Divadlo ABC

z inscenace hry Yasminy Rezy TŘIKRÁT ŽIVOT foto archiv ONDRÁŠEK A KUBÍČEK (Ivana Stejskalová a Lukáš Homolka) foto Michal Klíma Jiří Lábus a Chantal Poullain PLAY STRINDBERG foto Michal Klíma Radek Žák a Pavel Landovský foto Michal Klíma SUGAR v podání VČD Pardubice foto Michal Klíma Pavel Landovký foto Michal Klíma

Divadlo ABC, scéna Městských divadel pražských, má v pomyslném štítu nápis – Divadlo dobré zábavy. Hlavním proudem jeho repertoáru jsou situační a konverzační komedie. A to nejen ty prověřené a světoznámé (např. Charleyova teta, Ideální manžel, Jezinky Bezinky), ale také novinky (Třikrát život, Bez obřadu, Cizinec aj.). Za dobrou a zároveň inteligentní zábavu považuje však také tituly z klasického světového repertoáru (Večer tříkrálový, Pygmalion), hudební komedie (Únos Sabinek, Limonádový Joe), detektivky či horory (Dvojí hra), ale i závažnější tituly (Sestup Orfeův) a také velké romantické příběhy. V této posledně jmenované linii právě v současné době Divadlo ABC připravuje českou premiéru francouzské hry Frederick od E. E. Schmitta v hlavní roli s Borisem Rösnerem. Inspirací pro tento pozoruhodný příběh z divadelního prostředí se stal život herecké hvězdy období romantismu – Fredericka Lemaitra.
Novinkou několika posledních sezón jsou inscenace na Malé scéně Divadla ABC – Ábíčku – zatím poslední premiérou zde byla crazy-komedie Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, výjimečná mj. tím, že diváci mohou svým hlasováním ovlivnit průběh děje.
Uměleckým šéfem Divadla ABC je již desátou sezónu režisér Milan Schejbal.
Divadlo ABC se festivalového soutěžního klání účastní inscenací hry Yasminy Rezy Třikrát život.

Hip hop a kyber-sex v Anežce

Ondrášek a Kubíček. Čekali byste pod tímto názvem pohádku? Chyba lávky. Dva průvodci představením se sice oslovovali těmito něžnými jmény, ale program byl dětem spíš nepřístupný. Energičtí mladíci ve skejťáckých riflích napřed vyhecovali publikum k tanci do rytmu hip hopu a naučili diváky, jak se na takový koncert správně stylově obléct. Pak se jejich pozornost zaměřila na sport, pantomimicky předvedli „filmově“ zpomalený sprint, přičemž běžec se neobčerstvoval pouze pitím, ale také šluky z cigarety. Třetím tématem byl, jak jinak, sex. Herci spolu s jednou partnerkou předvedli, jak těžké to chlapci při seznamování mají. Nakonec jim nezbylo, než aby se z nich stali „teplí hoši“, zazpívali o tom písničku ze Starců na chmelu, jejíž název Hodní hoši si maličko poupravili. Ani narůžovělý svět párů shodného pohlaví je ale neuspokojil a nakonec se spolu s diváky uchýlili ke kyber-sexu, tj. chytili se vzájemně za ruce a dle vlastních slov si to „pořádně užili“. Zdálo se, že pardubické publikum taky.

rku

Manželství je vůbec malér

Dokážete si vzpomenout na nějaké šťastné manželství? Na to Vaše nebo alespoň ve Vašem okolí? Inscenace Play Strindberg, kterou včera v podvečer předvedli tři herci na Hronovické scéně, by klidně mohla nést podtitul: „Nejlepší manželství je žádné manželství!“ Trojice představitelů ve složení Jiří Lábus, Chantal Poullain a Miroslav Etzler předvedla výbornou sondu do života jednoho manželského páru, který svůj vztah živí už jen vzájemnou nenávistí. Kdo čekal lehoučkou komedii, musel být překvapen silnou dávkou černého humoru valícího se z jeviště. Režisérce Haně Burešové se podařilo otupit ostří hran tím, jak zarámovala inscenaci do podoby divadla na divadle. Především Jiří Lábus, kterého máme všichni v paměti jako komika, využil krátkých meziscén a uplatnil svůj smysl pro humor a improvizaci. Obecenstvo se tedy dobře bavilo, ale zároveň většině přítomných musel též běhat mráz po zádech. Zřejmě nikdo z nás by se nechtěl ocitnout v situaci, kdy si bude se svým partnerem dělat samé naschvály a čekat na jeho brzkou smrt. Zní to příliš pesimisticky pro festival smíchu? Humor má mnoho podob a inscenace Play Strindberg rozšířila paletu o další odstín smíchu.

jad

o Strindbergově hře Tanec smrti

Stalo se pátý den…

Říká se, že pátek 13. nosí neštěstí. Ve Východočeském divadle tomu tak však nebylo, i pátý festivalový den rozdával zábavu a legraci. První diváci se sešli už o půl čtvrté odpoledne v „Anežce“, kde v rámci doprovodného programu hostovalo ostravské divadlo Balónek z mekáče se svým interaktivním komediálním představením Ondrášek a Kubíček. Hronovická scéna se v pět hodin zaplnila publikem, které dychtivě očekávalo herecké kreace Chantal Poullain, Jiřího Lábuse a Miroslava Etzlere v tragifrašce Play Strindberg pražského divadla Ungelt. Pan Lábus po představení nešetřil pochvalou na adresu pardubického publika a nutno podotknout, že nebyl sám, neboť stejnou chválu jsme slyšeli už od brněnského a kladenského souboru.
Osmá hodina večer patřila domácím hercům a jejich Sugar. Moderátoři večera Jiřina Jelenská a Radek Žák ještě před představením pozvali na jeviště Pavla Landovského, který nostalgicky zavzpomínal na dvě sezóny strávené ve Východočeském divadle.
Festivalový raut se tentokrát konal v domácím prostředí našeho Divadelního klubu, kde si herci dlouho do noci povídali s porotou, svým kmotrem, příznivci divadla a dokonce i s panem Lábusem, který po odpoledním představení přišel pozdravit pardubické kolegy.

fotogalerie z pátého festivalového dne

Zaplať pánbůh za ty dary...

Patronem domácího představení Sugar byl Pavel Landovský, který zde hrál v šedesátých letech. Sám zprvu přesně nevěděl kdy, ale živě si pamatoval, jak zde dostal facku od Jiřiny Bohdalové.

Viděl jste představení domácího souboru. Jak se změnilo pardubické divadlo od dob, kdy jste tu hrál?
Pardubické divadlo se změnilo zu grunt. Potkal jsem tady akorát Jindru Kratochvíla, který tady hrál, když jsem tu byl já v roce 63. Myslím si, že tento soubor jde tím nejlepším směrem, protože dělá všechno, i muzikály, a nesnaží se s něčím soupeřit, ale dělá divadlo komplexně. Já jsem se dozvěděl od ředitele, že si zde zachovali to, co tady bylo i za mne – amatérské soubory, které spolupracují s divadlem. Jsou tu fantastický ochotníci, kteří hrají zde v divadle. Za mně tu byl Pochobradský, který měl vlastní soubor a ti také hráli role tady v divadle. Je to prostě městské pardubické divadlo a zaplať pánbůh za ty dary.

Působíte jako člověk, který nemá rád oficiality. Jak se vám líbila role patrona dnešního představení?
Já byl patronem? Vidíte, to jsem nevěděl. Mně naštěstí neprozradili, že mám titul, řekli mi abych přijel, když jsem tu byl v angažmá, a že před představením řeknu pár věcí. Já bych býval mluvil ještě dál, protože já když se rozjedu, tak pak mluvím tři hodiny.

Jak se vám líbí, že něco tak svobodného jako humor je tak trošku svázáno a institucionalizováno festivalem?
Já myslím, že je dobře, že má smích svůj festival, protože když mají festival producenti a sponzoři, tak to není moc sranda.

Co vás v poslední době nejvíce pobavilo?
Sranda to moc nebyla, ale pobavilo mne, že došlo na má slova. Já jsem měl nějakou hru, kterou jsem tady nabídl v roce 90, hned po zrušení nevolnictví, a nikdo to nehrál. V Divadle v Dlouhé to teď čteme jen jako scénické čtení a já jsem konečně pochopil proč. Protože to byla hra, která se měla hrát tehdy a ušetřilo by se hodně nejasností.

fjz