S Ladislavem Špinerem nejen o divadle

Pánskou část našeho hereckého souboru od této sezóny obohatí dva herci, kteří do Pardubic přicházejí z Moravského divadla Olomouc. Prvním je mladý herec Ladislav Špiner a druhým Josef Vrána, kterého Pardubákům jistě nemusíme představovat.
Dnes Vás blíže seznámíme s Láďou Špinerem. Láďa se narodil v roce 1977 v Ústí nad Labem, kde později maturoval na chemické průmyslovce. Chemii se ovšem nikdy nevěnoval. Absolvoval Vyšší odbornou školu hereckou v Praze ve třídě Marie Málkové a Jana Vlasáka.

Láďo, proč ses rozhodl opustit chemii a věnovat se herectví?
Chemie pro mě znamenala a stále znamená hodně. Když jsem se rozmýšlel mezi VŠCHT a hereckou školou, bylo to těžké, ale můj sklon k exhibicionismu vyhrál, a tak běhám po prknech, která znamenají svět. A mimochodem, každé malé dítě přece ví, že v divadle bere herec mnohem víc peněz než nějaký inženýr chemie. (smích) Ale vážně, na chemii jsem nezanevřel. Stále se snažím sledovat veškeré dění okolo vývoje a pokroku v chemii, ale času je málo a nějaký ten pátek utekl, takže hodně věcí z tohoto oboru jsem už zapomněl. Každopádně mám zadní vrátka, kdybych chtěl s divadlem seknout.

Po studiu jsi nastoupil do divadla v Opavě. Jak vzpomínáš na svoje první angažmá?
Asi jako každý na své první angažmá. Bylo to období her, radosti a nezralých malin. Strašně rád vzpomínám na všechny role, které mě v Opavě potkaly. Puk ve Snu noci svatojánské, Peer Gynt, Bastard v Králi Janovi, Michael v Tanci na konci léta. Hry Na dotek, Lucerna a jiné. Poznával jsem, co je to divák, jak reaguje, jakou náladu dokáže vnést do představení, ale i to, že ne vždy se představení musí povést, že to prostě někdy jde pěkně ztuha. Nyní mám tu možnost opět běhat po prknech opavského divadla v roli Amadea ve stejnojmenné hře Petera Shaffera. Tuto roli si nesmírně užívám, protože Amadeus byl jedna velká výbušnina a já takové energické postavy miluju a rád je hraju. A mimochodem Opava je nádherná a stojí za to ji navštívit. Divadlo v Opavě vloni slavilo 200 let od položení základního kamene, takže je to jedna z nejstarších scén v republice!

Od roku 2004 jsi hrál v Moravském divadle v Olomouci. Čím bylo toto angažmá pro Tebe zásadní?
Co se týče mé herecké profese, tak mě v olomouckém angažmá nic zásadnějšího nepotkalo. Pozitivní bylo setkání se zajímavými režiséry. Jan Mikulášek, nynější šéf Divadla Petra Bezruče v Ostravě, Zdeněk Dušek, který je znám i zde v Pardubicích, Jarka Šiktancová, kterou znám už z opavského angažmá, Andrzej Celiński a další. A úplně zásadní bylo setkání s Jirkou Seydlerem, který mě pak pozval do Pardubic na hostování, a zbytek už víte. Od září jsem zde. Další ze zásadních věcí, které mne potkaly v Olomouci, bylo setkání s mou nynější ženou, která nám v prosinci porodila syna Kristiána.

Jak prožíváš roli otce? Změnilo Tě nějak narození syna?
Nikdy jsem si nedokázal dost živě představit sebe v roli otce. Teď vím, že je to starost a radost zároveň. Člověka v životě potká mnoho věcí, které ho změní, nebo mu změní život, ale být rodič je asi to nej nej, co člověka může potkat. Obrátilo mi to hodnoty naruby. Co pro mě kdysi bylo důležité, je teď na posledním místě, a naopak. Ale asi mě to zas tak moc nezměnilo, stále jsem kluk s energií do života, akorát ji musím dělit mezi sebe a svou rodinu.

V Pardubicích jsi hostoval už v minulé sezóně, divákům ses představil jako Jánošík v muzikálu Malované na skle a v poslední premiéře Romulus Veliký jsi hrál Apollyona. Jak ses sžil s naším souborem?
Co se týče mě, tak já jsem navýsost spokojený. Otázka by spíš měla směřovat opačným směrem, jak se soubor sžívá se mnou. (smích) Ale jinak… Musím říct, že mě kolegové přijali suprově. Začínám se v pardubickém divadle cítit jako doma. Je tu prostě cítit pohoda. A to já rád, k smrti ráááád.

Zahrál sis už i na Kunětické hoře. Jak na Tebe hraní s kulisou hradu zapůsobilo? Máš rád inscenace v plenéru?
Na Kunětické hoře jsem hrál poprvé a musím říct, že je to úžasný prostor s trochou té historické magie, kterou lze jen těžko prohlédnout. Hrát venku mě neskutečně baví, už jsem to zažil s opavským divadlem, se kterým jsme hráli na zámku v Hradci nad Moravicí. Ale hrad Kunětická hora je přeci jen o pár století starší, a to je právě to magické, co při hraní člověk vnímá. A myslím si, že i diváci jsou tímto prostředím ovlivněni a příjemně naladěni. Při hraní venku se můžou používat věci, které v divadle jednoduše nejdou. Třeba kůň. Ten v divadle těžko projde po jevišti, ale venku je to něco jiného. S tím koněm v „Malovaném“ jsem se sžíval déle, někdy i bez sedla, ale nakonec jsme si s Šejlou i trochu padli do oka. Jsem zvědav, koho mi přivedou po prázdninách…
 

Z inscenace hry Malované na skle, foto Radovan Šťastný

V Olomouci jsi byl obsazen do muzikálů Šumař na střeše a Hello, Dolly!, u nás pak do již zmiňovaného Malovaného na skle. Máš rád muzikály?
Muzikál je pro mě žánr, se kterým se setkávám rád. Když jsme zkoušeli „Malované“, byla to výzva zahrát si a hlavně zazpívat Janíka. Ale díky tomu, že v Pardubicích mají s muzikály zkušenosti a že se alternuju s Pepou Pejchalem, šlo to hladce. Nedávno jsem viděl MY FAIR LADY a musím smeknout před výkonem Petry Janečkové. Prostě muzikál Pardubicím sluší.

Co je Ti bližší, činohra, nebo muzikál?
Abych se přiznal, tak je mi mnohem bližší činohra. V muzikálu je vše podle not a člověk má mnohem méně prostoru pro volný pohyb vně i uvnitř těla. Jsou samozřejmě činohry, kde se moc improvizovat a volně „pohybovat“ nedá, a naopak muzikály, kde je volnost vyžadována, ale radši mám činohru. Nemusím se hlídat při zpěvu. Jsem tak trochu lenoch a radši si věci usnadňuju, než abych si kladl překážky. Ono je jich až až.

A tragédie, nebo komedie?
Možná je to divné, možná normální, ale raději mám tragédie. Rád se na jevišti hrabu sám v sobě a rád lidem ukazuju, co se ve mně odehrává. Říkám tomu „malý Láďův duševní striptýz“. Když hraju Amadea a na konci hry Amadeus umírá, je tam takový malinký monolog k lidem. Užívám si to do posledního dechu. Každé slovo, co vypustím z úst, vše stokrát obrátím v hlavě a pak to pustím do diváků. A to mě baví. Neřku-li, jak jsem napsal v předešlé otázce, jsem ve své podstatě lenoch a dělat komedii je podle mého soudu to nejtěžší, co může herec vytvářet. Někomu to jde hladce, ale já se mnohdy protrápím zkoušením, protože mám pořád pocit, že pro mne komedie nebyla stvořena. Ale nikdy neříkej nikdy, možná se to otočí a budu mít za pár let úplně opačný postoj než dnes.

Na internetových stránkách MD Olomouc jsem se dočetl, že hraješ a zpíváš v pražské kapele CACHEXY, která je složená z herců oblastních divadel – původně spolužáků z herecké školy, a že jste v březnu 2004 vydali svou první desku s názvem „7“. Jak pokračuje Tvoje hudební kariéra?
Měli jsme teď malou tříletou pauzu. Důvodem bylo málo času a hodně povinností okolo rodin všech členů kapely. Ale nyní se vše otočilo a vypadá to, že naše kapela opět začne zkoušet. Máme dostatek nápadů nasbíraných za ty tři roky pauzy, takže od září uvidíme, jak to půjde. Nejhorší je skloubit provoz našich divadel. No uvidíme.

Co Tě kromě divadla a hudby baví?
Chemie. (smích) Cestování. Rád jezdím autem, teď se chystáme na východní Slovensko přes Tatry. Pěkná auta. Rád si zasportuju, obzvláště beach volejbal.

Jak by sis představoval ideální odpočinkový den?
Někde na horách, natažený na louce, koukat do nebe a slyšet jenom zvuk přírody a nic víc. Miluju hory, trávil jsem v kopcích dětství a zároveň mi hory díky Olomouci chybí, protože Haná je rovina a nic než rovina.

A co herecké sny, míváš nějaké?
Ty nejšílenější. Třeba ten klasický sen, kdy vylezu na jeviště a vůbec nemám ponětí, co hraju, koho hraju a co mám říkat. Všechny pohledy jsou upřené na mě a já se pomalu začínám potit a zem se pode mnou propadá. Diváci hučí a pískají a nikdo mi nemůže pomoct. Fuj, to se člověk probudí zpocený až na ***.

Závěrem… Dovedl by sis představit život bez divadla?
NE. Divadlo mi bere, ale i dává hodně energie. Divadlo je má rodina, můj chlebodárce a můj největší kůň. Dokonce větší než na Kunětické hoře Šejla. Divadlo mám prostě pod kůží a nechci se ho zbavovat.

Díky za rozhovor a přeji Ti do nového angažmá v Pardubicích ZLOM VAZ!

Radek Smetana (Divadelní zpravodaj 9/07)