Petra Janečková a Ladislav Špiner už nebudou dva, ale tři…

V současné době nejoblíbenější herci Východočeského divadla – PETRA JANEČKOVÁ a LADISLAV ŠPINER – nám na podzim oznámili milou novinu, že čekají přírůstek do rodiny! Všechny nás to velice potěšilo, jen vedení divadla tato radostná zpráva trochu zamotala hlavu, protože Petra hraje v mnoha inscenacích (a ne malé role). Nastal čas záskokových zkoušek… Petra sice ještě dohrává některá představení, ale řadu rolí již přezkoušely kolegyně – Kristina Jelínková převzala roli Velmy Kelly v Chicagu, hostující Barbora Obozněnko Cleu v Černé komedii, Martina Sikorová Priju v Radúzovi a Mahuleně a další změny přijdou. Jen MY FAIR LADY byla na čas odložena, Líza Doolittleová si na Petru počká do další sezóny.

Petro a Láďo, nejdřív bych vám chtěl pogratulovat, byla to úžasná novina! Jsem rád, že ji můžeme „vypustit“ také mezi lidi, řada diváků se už ptala…
Petra: Nechtěli jsme moje těhotenství hned uveřejnit z prostých důvodů, aby se nic nezakřiklo, aby bylo vše v pořádku. Zpočátku tu zprávu nevěděl ani ředitel, čekala jsem na první kontrolu u lékaře, první testy. Není přece nic horšího než vypustit radostnou zprávu a pak ji brát zpět.

Bylo pro vás zjištění, že je Petra v jiném stavu, překvapení, nebo jste čekali, že se příjemné „snažení“ brzy zúročí?
Petra: Dítě jsme plánovali, takové ty pilulky jsem vysadila už během prázdnin, ale nečekali jsme, že se to tak rychle uchytí. (smích)

Petro, pro tebe je to první těhotenství. Jak ho prožíváš a jak se na příchod dítěte připravuješ?
Těhotenství prožívám asi jako každá žena, strašně se těším, raduju se a jásám! A jak se připravuju? Nijak zvlášť, ale protože jsem už tzv. „starobní matka“, čekám první dítě v pětatřiceti, snažím se být především v klidu, i když je kolem nás dost starostí.

A co knihy typu „Budeme mít děťátko“ či „K porodu bez obav“, četla sis nebo čteš si v nich?
Ano, nějaké informace si načítám, ale neučím se je nazpaměť. (smích) Nerada hysterčím. Přečtu si, co mě zajímá, ale opravdu to nepřeháním.

Láďo, a co ty?
Není na to čas, já čtu trochu jiné knížky, hlavně divadelní scénáře.

Petro, zažívala jsi těhotenské nevolnosti?
Každý se ptal: Máš ranní nevolnosti? A já odpovídala: Ne, je mi zle celý den, kromě rána. Ale už je to naštěstí pryč. Teď už papám a užívám si. A malý/á chce být asi pořádně vidět, protože rostu poměrně rychle, je to radost!

Říká se, že těhotenství je nejkrásnějším obdobím v životě ženy. Je to pravda?
Hm, je to fakt pěkný! Pěkný je slabý slovo… je to nádhera! Ještě mi nevadí bříško, takže si to užívám. Navíc mě těhotenství zklidňuje, když přijdou nějaké stresy, zvládám je líp. Jako by mi mimčo zevnitř říkalo: Mamko, neblbni! Zůstaň v klidu! Vím, že v některých věcech jsem dřív byla prchlivější, nervóznější, ale teď jsem kupodivu klidnější a vyrovnanější.

A co kostýmy? Chodíš do krejčovny na přešívání?
Ano, teď jsem v krejčovně opravdu velmi často. Na MY FAIR LADY jsme museli vymýšlet úplně jiné šaty, nakonec jsme si je vypůjčili v Národním divadle. Před poslední MY FAIR LADY jsem potkala jednu maminku, která byla stejně jako já ve čtvrtém měsíci, ale ona ještě neměla skoro žádné bříško. Já jsem ten typ maminek, které mají… řekla bych „panděro“. (smích) Takže se kostýmy musely přešívat už dávno.

Láďo, a jak si ty vychutnáváš očekávání potomka?
Hekticky, protože jsem pořád v divadle, takže lítám, lítám. Ale když večer přijdu domů, sednu si a pohladím Pétě bříško… a to je asi veškeré vychutnávání. Snad se to ale změní…
Petra: Nezmění!
Budeš u porodu?

Samozřejmě! Pokud nebudu mít představení, určitě u porodu budu.
Petra: Takže nebude!
Láďa: Nech toho… I kdybych měl představení, třeba Nůžky, řeknu divákům, že jsem vrahem, a uteču před policií přímo za Péťou do porodnice…
Petra: Já bych Láďu u porodu chtěla, protože je mou velkou oporou. A to není žádná fráze, je to opravdu tak. Určitě bych byla ráda, kdyby byl u porodu. Aspoň bych tam měla koho seřvat! (smích)

Chtěli byste syna, nebo dceru?
Petra: Na to je těžký odpovědět… Chceme především zdravý dítě!
Láďa: Já bych možná preferoval holku, ale hlavně když to bude mít dvacet prstů, čtyři končetiny a bude to v pořádku. To je nejdůležitější!

Už máte vybraná jména?
Petra: Jo, máme tři top, tři dívčí a tři chlapecká. Vlastně už máme i ty dvě top top top…

A prozradíte?
Oba: Ne!

Prosím…
Petra: Budou to ryze česká jména, krásná česká jména, rozhodně jsme nechtěli nic cizokrajnýho.

Jak zatím říkáte malému/malé?
Petra: Jahůdko. Protože jsme na mé těhotenství přišli, když byl malý/á ve velikosti jahůdky.
Láďa: A moje máma tomu zatím říká kulička.
Petra: No to spíš říká mně… (smích)

Kdy má vlastně vaše jahůdka přijít na svět?
Petra: Na osvobození!
Láďa: To původní…
Oba: 9. května.
Petra: Takže budu osvobozena i já! (smích) Samozřejmě to myslím v tom hezkém slova smyslu.

Připravovali jste už i nějak byt na příchod potomka?
Petra: Ano, máme 2+1 a jedna místnost nebyla používaná, do Vánoc bychom ji chtěli zabydlet, takže teď nás tlačí čas…
Láďa: A motivuje. Čeká nás ještě dost práce, ale myslím si, že do Vánoc bude hotovo!
Petra: Zatím spíme v patře a já si nedovedu představit, že budu ještě v sedmém měsíci lézt nahoru a dolů, takže já se připravuju na přistání na zem.
Láďa: A já se budu stále vznášet v oblacích. (smích)

A co svatba? Můžeme se těšit?
Oba: Svatba? Co vám je do toho… (smích)

Petro, přemýšlela jsi o tom, jak dlouho zůstaneš po narození dítěte doma? Budeš spěchat zpátky do divadla?
Přemýšlela jsem o tom, ale nechám rozhodnutí na situaci. Když se budu chtít hned vrátit, naštěstí mám kam a můžu, ale zároveň mě nikdo do ničeho netlačí, divadlo mi nechává prostor a volnost, za což vedení moc děkuju.
Láďa: Jestli můžu mluvit i já, tak já se asi do divadla vrátím hned…

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 1/2010