Jak nás vidí mladí?

Před nějakou dobou jsme oslovili učitelky na základních školách a profesorky na několika středních školách a gymnáziích, aby vyzvaly své žáky a studenty k napsání recenzí z představení, které u nás viděli. Jako cílová odměna pro nejlepší recenzi bylo předplatné dle vlastního výběru. V tuto chvíli už vítěze známe, ale protože jsme chtěli ocenit i snahu jiných studentů, zaslali jsme pěkné divadelní dárky také několika dalším.

 

Napsat dobrou (nemyslím tím kladnou) recenzi není lehké ani pro profesionála. Práce, které nám studenti odevzdali, mají různou kvalitu a většina z nich se nedá nazvat recenzí v pravém slova smyslu. Ale cením si především snahy postihnout ducha uměleckého díla a v mnoha případech i velice přesného vyjádření osobního názoru studenta-recenzenta.

Studenti Vyšší odborné školy rozvoje venkova a SZeŠ z Hořic viděli muzikál MUŽ Z KRAJE LA MANCHA a jejich ohlasy jsou vesměs velmi příznivé. Možná nejvíce si cenili hereckých výkonů – Lia Brunová píše: „Herci podávali neuvěřitelné pěvecké a herecké výkony,“ Monika Šurinová: „Výkony herců byly strhující, prožívala jsem s nimi každou emoci a nedokázala jsem se ani na chvíli od děje odtrhnout.“ Michaela Růžičková také velmi pozitivně hodnotila přesvědčivé herecké výkony, ale mě nejvíce potěšil úvod její recenze: „Občas se mi stane, že investuji své kapesné do vstupenky – ať už na výstavu, do kina nebo do divadla. 26. dubna jsem s celou třídou navštívila VČD, kde jsme měli možnost zhlédnout divadelní hru Muž z kraje La Mancha. Musím říct, že své peníze jsem nemohla investovat lépe.“ Naopak názor Lenky Háskové mi téměř vyrazil dech, nejedná se ani tak o její hodnocení komedie MUŽ SEDMI SESTER , která se jí zdála neobyčejná, jako o názor, že se jí nelíbil závěr, kterému se jenom těžko tleská – hlavní hrdina se dílem nešťastné náhody oběsí – „Už je to zkrátka tak, komedie mají bavit, a ne nutit přemýšlet.“ U mladého diváka bych naopak čekala pochopení pro komedii s přesahem, komedii, která celou dobu baví, aby na závěr apelovala na diváka a donutila ho i přemýšlet.

Někteří studenti se nebáli vyslovit velmi kriticky. Barboru Chaloupkovou, Karolinu Ondrovou, Vojtěcha Jiraského ani Veroniku Dunajovou z Gymnázia Vysoké Mýto nepřesvědčilo moderní pojetí Shakespearova HAMLETA . Čekali asi tradičnější inscenování a modernizace pro ně byla doslova šokující. „…Ale vtipů bylo ve hře až příliš, některé až neadekvátní, takže tragičnost děje vymizela a inscenace dostala komediální, téměř parodický ráz,“ tolik Veronika. „Celé hře bych nakonec vytkl nejvíce celkovou nestálost děje a nepřehlednost událostí. Scény jako z nějaké detektivní parodie… Dokonce až transformace hry v komedii. /…/ Nová verze, noví herci, nové obzory, experiment. Tuto hru by si příznivci moderních nastudování klasických her neměli nechat ujít,“ smířlivě píše Vojtěch na závěr. Barbora a Karolina vytýkají režisérovi nedůslednost ve snaze zasadit příběh do současného kontextu. Všichni zmínění ale oceňují především dobré herecké výkony.

„Střízlivý, pikantní, důmyslný, s přemírou groteskní a zároveň inteligentní. Takový humor je pro hru charakteristický,“ píše Jan Coufal z Gymnázia Vysoké Mýto o hře ČISTÍRNA . Barbora Macáková oceňuje zejména dobré výkony herců, „kteří byli nejen sympatičtí, ale také pohotoví a měli vše pod kontrolou“ .

Někdy nám laické názory mladých diváků připadají nehotové, nepřesné, přesto si jich velmi vážíme. Studenty bereme jako sobě rovné partnery, jako diváky, pro které tvoříme a na kterých nám záleží. Víme, že pokud si v mládí najdou cestu k divadlu nebo vůbec k umění, budou se k nám vracet.

Děkujeme všem za účast v soutěži o nejlepší divadelní recenzi, která určitě přispěla k formulování a vyjádření rozličných názorů. V budoucnu se k podobným akcím budeme vracet.

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 9/2011

---

Čistírna

Jako vítěznou jsme vyhodnotili recenzi JOSEFA ŠPICARA z  Gymnázia Vysoké Mýto . Jeho práce nám přišla po formální i obsahové stránce nejlepší. A jako jediná obsahovala i informace o použitých pramenech, ze kterých čerpal, a autor přidal i inscenační tým a herecké obsazení.

Inscenace Čistírna – foto Michal Klíma

Nuda je špatná, divná, nepříjemná a hlavně nudná. Nedá se vydržet. A navíc nikoho z lidí, které znám, nebaví se nudit. Tak co si počít s nudou? Režisérka Hana Mikolášková se s tímto problémem vyrovnala bravurně. Zpracovala divadelní hru s názvem Čistírna, kterou napsala německá dvojice Wolfgang Spier – Pit Fischer. Na první pohled je taková čistírna úplně všední věc, avšak v podání kreativního inscenačního týmu Východočeského divadla v Pardubicích ne.

Jediným dějištěm na scéně jsou prostory staré čistírny v zapomenutém koutu Londýna. Nejsou nijak zušlechťovány, ale hlavní je, že se tamní pračky ještě nerozhodly jít do důchodu, tak co na tom záleží? Za pultem postává dáma v kulatých letech, která si neustále „mele svou“. Zlom nastává, když se dvojice zlodějíčků dozvídá, že právě za jednou ze zdí v čistírně se nachází několik desítek let starý trezor, ve kterém je v podobě cihliček ukryto zlato. Takovou příležitost si samozřejmě nemohou nechat ujít a vymyslí vychytralý plán na to, jak vyzrát nad starou sklerotickou „babkou“ z čistírny.

Zahrát komedii tak, aby se nezdála staromódní a okoukaná, to je podle mého názoru přinejmenším vrtkavá záležitost. Každá scénka je nevyzpytatelná, stejně jako diváci. Herci musí být ve střehu a někdy jsou nuceni improvizovat.

Troufám si tvrdit, že nejen herečka Martina Sikorová, která ztvárnila postavu Evelyn, se svého úkolu zhostila výborně. Už na první pohled z ní vyzařoval charakter svůdné a lišácké slečinky. Svou typickou chůzí jasně poukazovala na své ženské zbraně. Bohužel musím konstatovat, že už při přestávce jsem tušil, jak celá zápletka dopadne.

John (Josef Pejchal), jeden ze zlodějíčků, zastává pozici chytrého a sebejistého mladíka. To jeho napadlo vykrást trezor. Jenže bez Petera (Jan Musil) by si jen těžko poradil, je to jeho pravá ruka, myslím tím tu, která je dobrá zejména na práci. Na konci příběhu se ale ukazuje, že Peter není tak slepý, jak se zdá. Docela snadno a rychle obelstí Johna, který se nestačí divit. Oba pánové jsou velmi soutěživí, což naznačují i jejich průpovídky, honičky a rvačky. Obdivoval jsem ty hbité a efektní pády. Samozřejmě v hereckém provedení byly úsměvné a výstižné. Nejen tito dva herci předvedli, jak velice profesionální herce má k dispozici Východočeské divadlo v Pardubicích.

Co by to bylo za zločin, kdyby se o něj nezajímal nějaký policista (Alexandr Postler)? Mr. Dobb hraje důležitou roli, protože do všeho strká nos. Několikrát se mu také podaří téměř odhalit plán krádeže. Jenže vždy se najde něco vábivějšího, než jsou jeho pracovní povinnosti.

Pochválit bych měl také kostýmy. Všechny byly věrné a dokreslovaly osobnosti jednotlivých postav.

Tento groteskní divadelní kousek je určen zejména mladší generaci. Ale každý milovník komedií si podle mého názoru přijde na své. V textech se vyskytují pojítka i s dnešním světem, a tak jsou na místě různá srovnání a očekávání z pohledu dnešního člověka. Dílo je vystavěno na reakci a spolupráci diváka s herci.

Myslím, že tato hra je velmi povedená. Chvíli trvá, než se děj „rozjede“, ale posléze už mají scény ten správný spád. Moderní prvky oživily a omladily staré téma krádeží a vloupání, a tak se mohl divák nechat unášet anglickými žerty.

Josef Špicar, Gymnázium Vysoké Mýto, III. A