Martin Glaser – Olga Šubrtová
MUŽ SEDMI SESTER
Předávací porada: v týdnu od 25. do 29. června 2007
Zahajovací zkouška: 18. září 2007 v 10.00 hod.
Technická zkouška: 22. října 2007
Premiéra: 3. a 4. listopadu 2007
Derniéra: 22. března 2009
ČERNÁ KOMEDIE ze současnosti na motivy skandální prvotiny Jaroslava
Havlíčka (Petrolejové lampy, Helimadoe).
Partička mladých recesistů zahání nudu svých maloměstských životů tím, že
na sebe vymýšlí šílené kanadské žertíky. Jednoho dne se rozhodnou obrátit
svou pozornost na své bližní a objektem jejich zájmu se stane svérázných
sedm sester Kostkových. Hlavní hrdina Emil Škvor se za vydatné pomoci svých
kamarádů pouští do grandiózního plánu, největšího žertu svého života – během
jediného týdne hodlá svést všech sedm sester. Každý den jednu!
Scéna: Pavel Svoboda j. h.
Kostýmy: Lenka Rašková j. h.
Dramaturgie: Olga Šubrtová j. h.
Režie: Martin Glaser j. h.
OSOBY A OBSAZENÍ:
Škvor … Martin Mňahončák
Doktor … Radek Žák
Hrabě … Jan Grundman j. h.
Macho … Jan Konečný j. h.
Cilka … Kristina Jelínková
Tereza … Jindra Janoušková
Božena … Romana Chvalová
Lída … Petra Janečková
Slávka … Markéta Stehlíková j. h.
Milena … Martina Sikorová
Zdena … Michaela Doleželová j. h.
Maminka … Zdena Bittlová
Inspice: Zuzana Šebková
Nápověda: Jana Voldánová
Prvotina Jaroslava Havlíčka, románová groteska Muž sedmi sester by se nám
možná nikdy nedostala do ruky, kdyby před třemi roky tehdejší umělecký šéf
českobudějovické činohry Ivo Krobot nebyl přišel s nápadem: „Uděláme si
českou sezónu!“ To znamenalo najít sedm skvělých českých her, samozřejmě
takových, které nás baví a vzrušují a u kterých bychom věřili, že stejně tak
budou bavit i naše diváky. Záhy se ukázalo, že to zdaleka nebude tak
jednoduché, jak by se mohlo zdát. Strávili jsme řadu dní, vlastně týdnů
hledáním, čtením, povídáním, váháním – a poté odkládáním her klasických i
současných. Postupně začaly vyplouvat ty pravé, až na tu jednu, po které
jsme s režisérem Martinem Glaserem toužili…
A najednou si nás skoro našla sama. Tedy ne přímo hra, ale zmiňovaná
Havlíčkova prvotina. Vklouzla mi do ruky, když jsem v knihovně procházela
známá díla tohoto autora (Petrolejové lampy, Neviditelný, Helimadoe). Název
zněl velmi slibně – a nezklamal. Plamen se okamžitě rozhořel. Jenže jsme
narazili na dost zásadní překážku – hlavní hrdina Emil Škvor byl v předloze
podivínský vtipálek, zvláštním způsobem pokroucený človíček – a takového
herce jsme v našem souboru neměli. Z neznámých důvodů jsme si řekli, že by
nás jako Škvor bavil Ondřej Veselý, takový pohledný, vysoký, modrooký
blonďák, dokonalý představitel Jánošíků a podobných supermanů. To, co v
první chvíli vypadalo jako čirý nesmysl, nás ale velmi rychle přivedlo k
zásadnímu klíči k celé látce.
Pardubickým mužem sedmi sester je Martin Mňahončák
Dnešní Škvor bude úplně jiný než ten původní, který, aby mohl uskutečnit
ten nejlepší vtip svého života a svést sedm dcer váženého profesora z
maloměsta, neváhá a ožení se s jednou z nich. Ten dnešní je členem partičky
všehoschopných recesistů, kteří si zpestřují život vymýšlením drastických
srandiček. Zpočátku se snaží dostat jeden druhého. A když jim to začne
přerůstat přes hlavu, obrátí pozornost na své bližní. A v hledáčku jim
uvízne sedm nešťastnic. Velká sázka, velký plán je na světě. Svést sedm
sester během jediného týdne!
Když byl klíč objeven, samotné psaní se stalo jakýmsi radostným
dobrodružstvím. Ačkoliv jsme s Martinem Glaserem už před tím napsali
adaptaci Tří mušketýrů a původní komedii Ženy Jindřicha VIII. pro otáčivé
hlediště v Českém Krumlově, ta radost z vymýšlení všech těch neuvěřitelných
nehorázností v Muži sedmi sester byla neporovnatelná!
Moc bychom si přáli, aby tak, jako bavil Muž sedmi sester nás a jak po
dvou sezónách baví diváky ve stále vyprodaném českobudějovickém hledišti,
pobavil i všechny návštěvníky Východočeského divadla v Pardubicích!
Olga Šubrtová
dramaturgyně Jihočeského divadla České Budějovice
Divadelní zpravodaj 11/2007
V černé komedii Muž sedmi sester se vedle našich herců objeví i nové
herecké tváře, které jsou pardubickému publiku více či méně neznámé. Abych
Vám je blíže představil, položil jsem jim během zkoušení několik otázek.
1. Odkud do pardubického divadla přicházíte?
2. V jaké roli Vás uvidíme? Jak se se svou postavou sžíváte, je Vám něčím
blízká?
3. Jak se zatím v Pardubicích cítíte?
Michaela Doleželová
1. Vlastně z Pardubic..., ale momentálně z JAMU, ze III. ročníku
činoherního herectví, který vede svou křehkou vídeňskou rukou profesorka
Nika Brettschneiderová a „odporně“ talentovaný Igor Dostálek.
2. Myslím, že budu něčí sestra... Postupně... Zpívám také jenom z donucení.
3. Jinak než kdy dřív.
Míša Doleželová s Honzou Grundmanem a Markéta Stehlíková s Honzou Konečným
Markéta Stehlíková
1. Momentálně žiju v Praze, kde dostudovávám DAMU, ale jinak jsem
Ostravačka.
2. Hraju roli Slávky. Doufám, že se s ní moc nesžiji, protože to by se moje
okolí asi zbláznilo. Myslím, že tuhle pubertu už mám za sebou.
3. Zatím dobře, ačkoli jediné, co z Pardubic dobře znám, je cesta z nádraží
do divadla a zpět.
Jan Grundman
1. Do pardubického divadla přicházím z brněnského Divadla v 7 a půl.
2. Divákům se představím v jedné ze čtyř mužských rolí, a to v roli Hraběte,
který ve skutečnosti pravý hrabě není, pouze se mu tak říká. Pracuje v
realitní kanceláři a je to cynický recesista. A co se sžívání týče, jde to
pomalu, ale doufám, že je to na dobré cestě a že roli začínám přicházet na
chuť.
3. Zkoušení v Pardubicích je velice příjemné. Myslím, že velkou roli hraje
prostředí a hlavně lidi, se kterými pracuju.
Jan Konečný
(Honzu si můžete pamatovat z inscenace Vítězství)
1. Z Prahy, Karlína – připlaval jsem. (smích)
2. V „Muži“ hraji Macha. Vzpomínám, jak jsme na gymnáziu měli podobný
spolek, jako mají v Muži sedmi sester Škvor, Hrabě, Doktor a Macho, a já
vidím v každém z nich kousek každého z nás. I my šli dost často na hranu…
3. Skvěle. Připomíná mi holandský Utrecht – kola, čistota, klid. Lidé se zde
nikam neženou…
Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 11/2007 |
fotogalerie
Mladí v komedii nejen pro mladé
