Dale Wasserman – Joe Darion – Mitch Leigh
MUŽ Z KRAJE LA MANCHA (Man of La Mancha)

Předávací porada: v týdnu od 18. 10. 2010
Zahajovací zkouška: v úterý 19. 10. 2010 v 10.00 hod.
Technická zkouška: úterý 7. 12. 2010
Premiéry 18. a 19. prosince 2010 v Městském divadle v Pardubicích
Derniéra 12. ledna 2013

Mistrně vystavěný muzikál, v němž se mísí realita a fikce, fantazie a sen, zobrazuje hrdinu, jehož donquijotská snaha po nápravě světa a snění nemůže být dnešnímu divákovi cizí.

Na konci XVI. století se španělský básník a autor divadelních her Cervantes ocitá ve vězení spolu se svým sluhou a čeká ho inkviziční soud. Cervantes celý život věřil divadlu, psal divadelní hry a provozoval je. Byl však, slovy jedné z postav, „mizerný básník“. Až jeho román o bláznivém rytíři ho proslavil a zajistil mu nesmrtelnost. Ve vězení obhajuje divadlem román a románem hájí smysl divadla. Součástí této velkolepé obhajoby je i vtažení diváků do hry! Cervantes předstupuje před nejhorší možné publikum – nepřátelsky naladěnou sebranku zlodějů, vrahů a prostitutek – a staví je do rolí svých románových postav. Jeho spoluvězni, kteří ho mají soudit, se tak stávají amatérskými herci a možná i účastníky jakési sociální dramatoterapie.

Muzikál, jak jinak, je protkán chytlavými melodiemi, zejména velkolepé finále nenechá žádného diváka lhostejným!

Libreto: Dale Wasserman
Texty písní: Joe Darion
Hudba: Mitch Leigh
Překlad: Ivo. T. Havlů

Režie: Petr Novotný

Scéna: Ivo Žídek j. h.
Kostýmy: Roman Šolc j. h.
Dramaturgie: Jana Uherová j. h.
Choreografie: Vlastimil Červ j. h.
Korepetice: Radek Škeřík
Asistentka režie: Martina Mejzlíková

OSOBY A OBSAZENÍ:
  Cervantes / Don Quijote ... Ladislav Špiner
  Sluha / Sancho ... Jiří Kalužný
  Aldonza ... Kristina Jelínková
  Kapitán inkvizice ... Alexandr Postler
  Guvernér / Hospodský ... Josef Vrána
  Vévoda / Dr. Carrasco ... Jan Musil
  Farář ... Martin Mejzlík
  Antonia ... Martina Sikorová
  Hospodyně ... Dagmar Novotná
  Lazebník ... Josef Pejchal
  Pedro, předák mezkařů ... Radek Žák
  Maria, manželka Hospodského ... Ludmila Mecerodová
  Mezkaři, děvečky, lid ... tanečnice, tanečníci a šermíři j. h.

Inspice: Martina Mejzlíková
Nápověda: Jana Voldánová

---

Muž z kraje La Mancha – chytrý muzikál, který dojme a vyvolá salvy smíchu

„…stát proti křivdám jako hráz
a mít vždycky čistý svůj štít.
A vzít meč a bránit ty slabší
a dál směle za svým cílem jít.

Tento můj cíl je ve hvězdách psán
a ani sto běsů mi nezkříží plán,
chci statečně dál za svou pravdu se bít,
kvůli právu jsem připraven třeba i do pekel jít.“

To jsou slova Dona Quijota z ústřední písně Mít sen, slova snílka a hrdiny nesmrtelného příběhu o lidském idealismu a víře v lepší stránky existence, v lepší svět.

Muzikál Muž z kraje La Mancha (Man of La Mancha), který líčí příběh o rytíři Donu Quijotovi z trochu jiného pohledu, měl světovou premiéru v roce 1965 v New Yorku, kde se hrál nepřetržitě pět let. Vznikl podle televizní hry Já, Don Quijote, kterou napsal Dale Wasserman. Ten později hru přepracoval do divadelní muzikálové podoby a k jeho libretu napsal Mitch Leigh hudbu a písně otextoval Joe Darion. Muzikál získal mnoho prestižních cen, včetně ceny Tony za nejlepší muzikál. Mnozí z vás možná viděli film, který vznikl podle muzikálu v roce 1972 s Peterem O’Toolem v hlavní roli a Sophií Lorenovou v roli Aldonzy.

Jméno Dale Wasserman vám možná bude znít povědomě i z jiných souvislostí, vybavte si veleslavný Formanův film Přelet přes kukaččí hnízdo natočený právě podle Wassermanovy dramatizace knihy Kena Kesseye Vyhoďme ho z kola ven.

Muž z kraje La Mancha začíná uvržením španělského básníka, dramatika a spisovatele Migeula de Cervantese Saavedry do vězení, kde čeká na inkviziční soud. Nemá s sebou nic, čím by uplatil vězně a dozorčí, má jenom nevydaný román, stohy papíru s příběhem rytíře Dona Quijota. A protože je divadelník tělem i duší, nezbývá mu než zachránit si život zinscenováním tohoto příběhu ve vězení. Cervantes předstupuje před nejhorší možné publikum – nepřátelsky naladěnou sebranku zlodějů, vrahů a prostitutek – a staví je do rolí svých románových postav. Jeho spoluvězni, kteří ho mají soudit, se tak stávají amatérskými herci a možná i účastníky jakési sociální dramatoterapie. Je na místě podotknout, že svou hrou všechny získá na svou stranu.

A proč právě Don Quijote? Byla to náhoda. Při návštěvě Madridu se Dale Wasserman v novinách dočetl, že důvodem jeho pobytu ve Španělsku je jím připravovaná dramatizace Dona Quijota. Pobavilo ho to, protože do té doby román nikdy nečetl. Byla to výzva. Román si přečetl a jeho téma ho velmi zaujalo. Osobnost Cervantese – herce, dramatika, romanopisce a básníka – byla pro něho natolik zajímavá, že z ní udělal hlavního vypravěče děje svého muzikálu.

Muž z kraje La Mancha má i v Čechách velkou inscenační tradici, v posledních patnácti letech se hrál v osmi divadlech, kromě jedné výjimky vždy v činoherních souborech. Tento muzikál je totiž výsostně herecký, nabízí krásné příležitosti činoherním hercům. To však neznamená, že na ně neklade vysoké nároky na pěveckou dovednost, právě naopak. Když budou diváci odcházet z divadla, v hlavách jim uvíznou dvě tři melodie, na které nezapomenou.

Naše divadlo uvádí Muže z kraje La Mancha v překladu Iva T. Havlů, tým režiséra Petra Novotného se lety prakticky nemění, takže scénu opět vytvoří scénograf Ivo Žídek, kostýmy Roman Šolc a o choreografii se postará Vlastimil Červ. V hlavních rolích uvidíte Ladislava Špinera jako Cervantese a Dona Quijota, Jiřího Kalužného jako Sluhu a Sancha a temperamentní Aldonzu ztvární Kristina Jelínková.

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 12/2010

---

4 x 3 aneb Chvilka s herci po zkoušce Muže z kraje La Mancha

Jeden z otců muzikálu Muž z kraje La Mancha Joe Darion, autor písňových textů, byl už před uvedením tohoto díla úspěšným textařem a tři jeho písně z oblasti pop music se umístily v Top Ten Hits. Za muzikál obdržel prestižní cenu Tony, především díky písni „Nesplnitelný sen“. V ní potulný rytíř Don Quijote zpívá, že člověk má vysoké cíle, které se až dotýkají hvězd, a že má jít za svým snem, byť by se zdál být nesplnitelný. Těsně před premiérou jsem se zeptala tří herců, představitelů hlavních rolí, jaké jsou jejich sny, třeba i ty nesplnitelné…

Jaký nesplnitelný nebo zdánlivě nesplnitelný sen máte?
LADISLAV ŠPINER (představitel Miguela Cervantese a Dona Quijota): Doufám, že vyhraju hlavní cenu ve Sportce, a pak si splním všechno! (smích) Ne, vážně… Já myslím, že jsem si v životě splnil už několik snů, teď bych se rád v divadle posunul někam dál, a moc doufám, že Don Quijote mi v tom pomůže.
JIŘÍ KALUŽNÝ (sluha Sancho): Pamatuješ, jak jsme měli čtenou nahoře na zkušebně a já se o pauze s úplně ztuhlými koleny odpoutal od stolu a čtyři patra bolestně slézal do klubu na polévku? Ale šel jsem…
KRISTINA JELÍNKOVÁ (Aldonza): Chci dělat jenom věci, které mají smysl a naplňují mě.

Jaké jsou vaše splnitelné sny?
LÁĎA: Mám dceru a syna a oba jsou zdraví. A jeden velký sen jsem si splnil, když jsme si s partnerkou Petrou (Janečkovou – pozn. redakce) koupili chaloupku. Jsem kluk z hor, z vesnice. A chaloupka je na vsi, ale zároveň v lese na horách, takže se velmi těším na léto, až si sednu na verandu, natáhnu si nohy, dám si kávu a budu si to užívat…
JIRKA: Splnitelné.
KRISTINA: Ale to ti nemůžu říct… (smích) Mám však takový aktuální sen, nebo spíš přání, aby se mi co nejdříve zahojil zraněný prst.

Čest, chrabrost, soucit, schopnost pomáhat a zachraňovat – to jsou vlastnosti, které dnes už nejsou samozřejmostí. Co myslíte, proč? Anebo znáte někoho, kdo je takový?
LÁĎA: Znám několik lidí, není jich moc, kteří jsou čestní a stateční, mají soucit a pomáhají lidem. V dnešní době, kdy vládne konzumní společnost, by si spousta lidí měla často opakovat Quijotova slova o čistém štítu, který člověk má mít. A taky si myslím, že lidi málo sní a užívají si života, to bychom se taky měli od Quijota učit.
JIRKA: Dnes už tyto vlastnosti nejsou samozřejmostí, protože samozřejmostí nebyly nikdy.
KRISTINA: Čest? Pro mě je hodně důležitá a snažím se žít čestně. Lidé, kteří mají všechny tyto vlastnosti, a jistě takoví jsou, to dnes nemají lehké.

Kdy naposledy jste bránili slabší?
LÁĎA: Dnes ráno Karolínku před Péťou. Dala jí totiž slabé punčošky a dcera plakala, že jí je zima. (smích)
JIRKA: 17. 8. 1996 kolem půl páté odpoledne.
KRISTINA: Každý den svoji kočičku Graceinku před kocourkem Bertíkem.

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 1/2011