GRAND FESTIVAL SMÍCHU 2003
1. až 9. února 2003

FESTIVALOVÉ NOVI(N)KY – 5

Festivalové novin(k)y připravují Radek Smetana a Jana Uherová.
Fotografuje Michal Klíma.

Zítra se zasmějete…

Po pátečním pozdním představení Shopping and Fucking bude dobré pořádně se vyspat, a proto zítra, tedy v sobotu, se dopoledne s námi moc nezasmějete. Ale v pět odpoledne už Vás čekáme na Komorní scéně Anežky České, kde se bude konat Festiválek. Jestliže Vám od pondělí do neděle nabízíme festival těch nejlepších komedií, v sobotu Vám nabídneme takový menší festiválek toho nejlepšího z českých klauniád, pantomimy a improvizace. Po 80 minutách dobré zábavy se můžete volným krokem přesunout do Městského divadla, kde na Vás od sedmi večer čeká česká klasika v podobě moudrého a něžného Rozmarného léta ostravské Divadelní společnosti Petra Bezruče.

Dnes se představí…
Slovácké divadlo Uherské Hradiště

Na tý louce zelený

Na tý louce zelený

Naši furianti

Permanentní kozelec

Jana Štěpánová a Pavel Novotný

Jana Štěpánková
foto Michal Klíma

V Uherském Hradišti mají novou Sarah Bernard! Tak zněly novinové titulky poslední doby a uherskohradišťští divadelníci se tetelili nadšením. Ano, Slovácké divadlo má svoji novou hereckou hvězdu a není jí nikdo jiný než tříletá jezevčice Ája, jejíž výkony mohou obdivovat diváci hned ve dvou inscenacích Slováckého divadla. Na tý louce zelený tvoří doprovod popletenému panu Bulfínkovi a v Čechovově Rackovi vytvořila charakterní roli Treplevovy přítelkyně.

Poslední premiérou ve Slováckém divadle byl Čechovův Racek v režii svérázné moskevské režisérky Oxany Meleshkiny – Smilkové. Ačkoliv byli diváci s výslednou podobou inscenace velmi spokojeni a nešetřili chválou, umělecký soubor se vzápětí po premiéře „zhroutil“. „Zásluhu“ na tom má bezesporu způsob práce paní režisérky. Tvrdý dril, až desetihodinové zkoušky denně a práce těsně do premiéry přivedly s horečkami na lůžko Tomáše Šulaje (Treplev) a Josefa Kubáníka (Trigorin), Anna Michlíčková (Máša) přišla o hlas, Božek Tomíček (Sorin) má nohu v sádře, Vladimír Doskočil (Dorn) má v sádře horní končetinu, Jitka Josková (Nina) je v péči lékařů s komplikacemi krční páteře. Většina ze jmenovaných vystoupí, snad už v pořádku, i v komedii Na tý louce zelený.

Rychlé šípy

Rychlé šípy, které loni skončily na Festivalu smíchu těsně za vítěznou plzeňskou komedií Ještě jednou, profesore, pomáhají divadlům postiženým povodněmi. Při slavnostní 100. repríze vydražili herci část kostýmů a rekvizit. Výtěžek putoval Divadlu v Dlouhé. Momentálně se komedie blíží ke 130. repríze, ale její režisér Robert Bellan už ohlásil další komediální bombu! Mají se jí stát Výstřely na Broadwayi, které budou ve Slováckém divadle poprvé uvedeny na podzim!

Ples v maskách

Z divadelního plesu se stala jedna z nejprestižnějších společenských akcí v Uherském Hradišti i jeho okolí. Letošní divadelní ples, už 17. v pořadí, byl zahájen 1. února ve 20.03 hodin. Svým způsobem byl jiný a výjimečný. Poprvé totiž návštěvníci mohli přijít v maskách. Ano, divadlo bylo odjakživa místem, kde se herci stávali jinými postavami. Proč by si totéž nemohli zkusit i diváci? Divadelní půjčovna jim ve všem vyšla vstříc. A pokud přece jenom někdo dává přednost večerní róbě, nemusel se bát, že by nebyl vpuštěn. Na divadelní ples měl přístup úplně každý.

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti přichází s převratnou novinkou. Zdarma nabízí novou službu. Chce přímo na mobilní telefony svých diváků, kteří o to požádají, rozesílat zprávy o dění v divadle, o novinkách a zajímavé tipy. Služba je výhodná především pro ty, kteří se z jakéhokoliv důvodu nedostanou k plakátům, letákům a jiným propagačním materiálům.

Stalo se čtvrtý den…

Už brzo ráno plný sál mladého publika na Hronovické scéně s napětím očekával mladé divadlo z Brna. Studenti brněnské konzervatoře si dobře poradili s těžkými hereckými party v Simonově komedii Poslední ze žhavých milenců. Hned po představení divadelní technika zbourala scénu a připravila nové kulisy pro pražské Divadlo Vizita. V pět odpoledne přeplněný sál přivítal jásavými pokřiky Jaroslava Duška a Martina Zbrožka a jejich Permanentní kozelec. Diváci si dokonce vyžádali přídavek, což se během festivalu ještě nestalo, ale v improvizovaném divadle nic není nemožné.

Něco podobného se stalo i během večerního soutěžního představení Městského divadla Brno Naši furianti. Nešlo sice o improvizaci, ale o volné nakládání s textem i hudebním a tanečním doprovodem Stroupežnického hry. Kolegové z Brna hráli s obrovským nasazením a diváci jejich výkony ocenili několika potlesky na otevřené scéně a nekončícím aplausem na závěr.

Roli kmotry pátečních Furiantů se ujala paní Jana Štěpánková, která s nostalgií zavzpomínala na šestileté angažmá ve VČD. Vyznala se ze svého pokrevního pouta k městu Pardubice i k jeho divadlu.

Závěrečný raut se nesl ve velmi přátelské atmosféře brněnských a pardubických kolegů. Manželé Novotní, kteří večerní představení uváděli, se po letech sešli se svým bývalým profesorem herectví na JAMU Rudolfem Krátkým. I takováto milá setkání jsou důvodem existence festivalů.

Permanentní smích

Nejen profesionální soubory a nejen pečlivě nazkoušené inscenace dokáží diváky notně pobavit. Dokladem toho byl včerejší doprovodný program. Prvé potvrdila inscenace posluchačů brněnské konzervatoře, kteří zvolili lehce lechtivou komedii (ostatně stejně jako jejich kolegové z Prahy předevčírem), a to Poslední ze žhavých milenců od Neila Simona. Souboj s prostorem i pubertálním diváctvem byl krušný, ale mladí herci obstáli a vykreslili vtipné figurky (spíše než postavy) v živě rozehraných situacích. Nakonec i puberťáci tleskali nejen pod biči učitelů, ale z vlastní pohnutky bráničně-pažní spojky. Stejný prostor, ale poněkud jiné publikum mělo Divadlo Vizita s Permanentním kozelcem. Jaroslav Dušek a Martin Zbrožek se při svých improvizacích zjevně bavili i sami a rozpoutali místy morbidní, místy bláznivě snový, ale po celý večer vtipný příběh, který vznikal z ničeho před zraky rozesmátých diváků. Tedy, zcela z ničeho ne. Nebýt vrozené schopnosti improvizace, okamžité reakce, lásky k češtině a jejím tisícerým obměnám jediného slovíčka, nevzniklo by nic. Možná jen ten kozelec. V tomto případě však byla ke kozelcům přinucena spíše divákova bránice a tento kozelec byl rozhodně permanentní. (Pěkné české slovo.) Dokonce tak permanentní, že se divákům dlouho a dlouho nechtělo opustit sál a přemístit se na další zdroj smíchu, který byl sic nazkoušen, ale dávka improvizace byla též cítit. Viďte, furianti…

fjz

Mám pocit, že jsem se v Pardubicích narodila
Rozhovor s herečkou Janou Štěpánkovou.

Prožila jste několik let v pardubickém divadle. Jak na ně vzpomínáte?
Nemohla jsem se bohužel zúčastnit otevření divadla po rekonstrukci, takže jsem šťastná, že jsem dnes mohla přijet. Když se mne někdo ptá, kde jsem se narodila, mám sklon odpovědět, že v Pardubicích. Ale není to pravda.

Jakou roli podle vás hraje humor v životě?
Nejdůležitější je, aby se člověk dokázal zasmát sám sobě. Bolí to, ale pomáhá to. Zkoušejte to.

Uplatnila jste svůj smysl pro humor i v herecké kariéře?
Lidé si mě pamatují v mnoha dramatických rolích, jako Médeu, hrála jsem královny atd. Málokdo ovšem ví, že jsem vystupovala i v mnoha komediálních rolích.

Máte raději klasické nebo současné komedie?
Hrála jsem Rosalindu v Shakespearovi stejně jako v komedii Bosé nohy v parku Neila Simona. S tou jsme měli v Libni ohromný úspěch. Mám ráda i Moliera, ale na něho je potřeba najít klíč.

Právě skončilo představení brněnského souboru Naši furianti od Ladislava Stroupežnického. Účinkovala jste v nich někdy sama?
Hrála jsem Vendulku. Jistou dobu mě obsazovali do rolí naivek. Samé Dorotky, Vendulky, Terezky a Haničky. Byla jsem ráda, když jsem po dvou letech mohla začít hrát i něco jiného. V české klasice jsem hrála ale jenom naivky. Minuly mne role matek, to mi ovšem nijak zvlášť nevadilo.

dj

---

Úvodní stránka Festivalu
Festivalové novi(n)ky »1 »2 »3 »4 »5 »6 »7