GRAND FESTIVAL SMÍCHU 2003
1. až 9. února 2003

FESTIVALOVÉ NOVI(N)KY – 3

Festivalové novin(k)y připravují Radek Smetana a Jana Uherová.
Fotografuje Michal Klíma.
Zítra se zasmějete…

Jestli si někdy po ránu připadáte jako poslední ze žhavých milenců, přijďte v deset na Hronovickou scénu a uvidíte, zda studenti brněnské konzervatoře jsou ti správní ranní Poslední ze žhavých milenců v oblíbené Simonově komedii. Po milencích Vás v pět odpoledne čeká na Hronovické scéně pražské Divadlo Vizita s Permanetním kozelcem Jaroslava Duška a Martina Zbrožka. A pokud lišácky zvládnete všechna čtvrteční představení, skončíte jako Naši furianti. Městské divadlo Brno se v sedm večer z gruntu obuje do české klasiky, která nás, správné Čechy, nemůže nikdy zklamat!

Dnes se představí…
Horácké divadlo Jihlava

PŘÍBĚH ??? ČLOVĚKA   RENÉ PYŠ   Václav Postránecký a Lída Vlášková   Jiřina Jelenská a Václav Postránecký foto Michal Klíma

Zeptali jsme se dramaturgyně Horáckého divadla Marie Procházkové, jak se daří jejich divadlu v nové sezóně a co nového chystají pro své a eventuálně naše diváky…

Komedie Marca Camolettiho Na správné adrese byla první inscenací právě dobíhající sezóny 2002-03 v Horáckém divadle Jihlava, situované do časoprostoru sezóny tak, aby splnila svůj úkol: vytrhnout diváka z poprázdninové letargie a od moří, řek, rybníků, lesů a sbírání hub jej opět vrátit do divadla.

Režisér inscenace Rudolf Tesáček titul rozestudoval již před prázdninami, které využil k tomu, aby se znovu oženil a pak ochutnával vína v různých koutech Evropy. Vrátil se k tvorbě pln mladistvého elánu a nadšení. Jeho pozitivistické vidění světa během několika dnů napomohlo tomu, že se do polozapomenuté, polonastudované inscenace vrátila jiskra a šarm, a tak mohla 31. srpna projít prubířským kamenem diváckého ohlasu. Byl a zůstává pozitivní (zatím jsme odehráli 17 repríz).

Letošní sezóna v HDJ je ve znamení českých premiér. Budeme je mít celkem tři. Už v říjnu jsme uvedli folkovou baladu na motivy Hálkovy povídky Muzikantská Liduška, která se také setkala s příznivým ohlasem nejen u našeho diváka všech věkových kategorií, ale i u odborné veřejnosti.

V sobotu 1. února spatřila světlo světa premiéra Shakespearova Večera tříkrálového v režii Jiřího Fréhara j. h., jíž se zúčastnil i překladatel Martin Hilský. Zdál se být spokojen, stejně jako premiérový divák, ale vzhledem k tomu, že pan doktor je nesmírně distinguovaný pán – Bůh ví... Na hodnocení je po premiéře moc brzy.

V den, kdy se budeme prezentovat před pardubickými diváky, proběhne dopoledne zahajovací zkouška na další českou premiéru pozapomenuté Labichovy komedie Miláček Célimare, kterou bude režírovat šéf pražského divadla ABC Milan Schejbal j. h.

Vypadá to, jako bychom chrlili jen samé komedie, ale není tomu tak. V začátku sezóny jsme zabrousili i do antiky a svého diváka jsme postavili před Eurípidovu Ífigenii na Aulidě v režii Marie Lorencové.

Americký muzikál Kabaret také nepatří k titulům, z kterých by divák chodil s rozbolavěnou bránicí od smíchu. Naopak. Podle recenzentů patří tato inscenace zatím k tomu nejlepšímu, co jsme v sezóně vyprodukovali. Režisér Bedřich Jansa j. h. přesně postihl atmosféru plíživého nebezpečí narůstajícího fašismu v Berlíně počátku 30. let minulého století a správně „natajmoval“ i varovný apel směrem k součastníkům.

Poslední inscenací bude opět česká premiéra, která je ve stadiu posledních kosmetických textových úprav. Jedná se o hru u nás zatím nehraného amerického autora Michaela Cristofera: The Shadow Box. (Česká verze názvu je také součástí oněch výše zmíněných textových úprav, proto jej zatím neuvádím.)

Stalo se druhý den…

Těžké ráno prožil ředitel našeho divadla Petr Dohnal. Čekal ho živý vstup v Dobrém ránu v České televizi, proto první festivalový večer nemohl proměnit na večírek, ale po přátelském setkání s hostujícím souborem a ostatními hosty neovíněn odešel domů odpočívat, aby v pět ráno vyrazil autem do Prahy. Netušil, že počasí nebude stát na jeho straně. Nakonec úspěšně svedl boj s počasím a do televize dojel. Sice na poslední chvíli, ale přeci! Když se hlásil na vrátnici, viděl, že na obrazovce již ohlašují jeho vstup. Nakonec vše dobře dopadlo a rozespalí diváci si po ránu vyslechli vše potřebné o našem festivalu. Taky se dozvěděli, že naším nedělním hostem a kmotrem bude Ladislav Frej, který velmi bezprostředně mluvil o svém pardubickém angažmá.

Celý zbytek festivalového dne jsme měli plně pod kontrolou. Spoustu malých dětí potěšila Tři malá pRadek Smetanaátka – pohádka pražského souboru Buchty a Loutky, který v odpoledních hodinách pobavil i dospělé publikum Příběhem ??? člověka, jehož hlavním hrdinou byl hrdina Sovětského svazu, Alexej Meresjev.

Před večerním představením domácího souboru – komedie Ten, kdo utře nos – překvapil a někdy až šokoval mim René Pyš. Kmotrem našeho „Utřinose“ byl herec Národního divadla Václav Postránecký, kterého na jeviště pozvaly Lída Vlášková a Jiřina Jelenská. Jiřinka překvapila Lídu divadelním kostýmem, ale pohotově vše vysvětlila: „Víte, dnes hraje Lilian, se kterou se alternuji. Venku je tak blbé počasí, Lilian jede až z Prahy. Tak kdyby náhodou nedorazila, mohla bych to hned střihnout. Jsem vždy připravena!“

Václav Postránecký se zase svěřil se svým novým platovým výměrem, který má o několik tisíc nižší než stávkující řidiči tramvají.

Délka závěrečného potlesku po představení jasně vyjádřila hloubku vztahu pardubického publika k domácímu souboru.

- – – –

Během druhého dne se v rámci nesoutěžní části festivalu představil soubor Buchty a Loutky. Dopoledne vystoupil s pohádkou pro nejmenší Tři malá pRadek Smetanaátka a v odpoledních hodinách s Příběhem ??? člověka pro otrlé diváky. Smáli jsme se u obojího, a proto jsme se herců zeptali, pro jaké publikum je snadnější hrát?

"Pro děti se musíte držet zpátky, u dospělých si můžete dovolit různé sprosťárny. A naopak. Kdyby člověk dělal jen samé sprosťárny, tak by z něho nakonec bylo zvíře. "

Za své vystoupení obdrželi členové souboru perníková srdce. … a jak s nimi naloží?

Radek Beran: Já ho sním.

Kristýna Maděričová: Dám si ho na nástěnku. Už tam jeden perník mám od Vánoc.

V inscenacích vystupuje kupa zvířátek. Kde tyto loutky berete?

Pocházejí ze soukromého archivu z 50. a 60. let. Určitě doma máte taky podobný. Jsou to dětské hračky.

SP

Baví mě Grebeníček a Lenin!

Rozhovor s hercem Národního divadla Václavem Postráneckým.

Právě skončilo představení Ten, kdo utře nos. Jak jste se bavil?
Skvěle! Byl to nádherný večer! Jednak díky bravurní hře – Feydeaua považuju za jednoho z nejlepších dramatiků vůbec, jednak díky Lídě Engelové , která podle mě režíruje Feydeaua nejlíp v celé východní Evropě! Navíc si myslím, že jí zdejší soubor opravdu uvěřil, a na výsledku je to vidět.

Hrajete v Národním divadle. Nebojí se diváci v tomto divadelním svatostánku smát?
Možná tak lidé, kteří jsou v divadle poprvé – a rovnou v Národním! Běžní diváci reagují úplně normálně, jako všude jinde.

Co vás v poslední době pobavilo?
Rozesmál mě předseda komunistické strany Miroslav Grebeníček. Prohlásil, že Gustav Husák byl lepší prezident než Václav Havel. To mi připomíná jeden vtip o Leninovi: Chlapeček vypráví, že přišel za Leninem, který měl právě namydlený obličej a v ruce břitvu. Chlapeček řekl: „Dobrý den, Vladimíre Iljiči.“ „Dobrý den,“ odpověděl Lenin. „A co je na tom vtipného?“ ptají se chlapečka. „No přece, že mě slušně pozdravil a nepodřízl! Vladimír Iljič je totiž dobrý a čestný člověk!“

-rku-

Otázky pro Petra Dohnala

Naše otázka směřovala k Petru Dohnalovi jako řediteli, herci a konferenciérovi.

Která z uvedených rolích je pro něj nejtěžší?
Když hraji, jsem na jevišti jako ve své kůži. Nejtěžší je pro mne prezentovat na jevišti roli ředitele.

Utřel jste v poslední době nos jako hrdina Feydeauovy komedie?
Ne, jsem už dlouho a šťastně ženatý.

---

Úvodní stránka Festivalu
Festivalové novi(n)ky »1 »2 »3 »4 »5 »6 »7