GRAND FESTIVAL SMÍCHU 2003
1. až 9. února 2003

FESTIVALOVÉ NOVI(N)KY – 2

Festivalové novin(k)y připravují Radek Smetana a Jana Uherová.
Fotografuje Michal Klíma.

Zítra se zasmějete…

Jestli Vás zítra ráno v 10.00 kroky zavedou na Hronovickou scénu, můžete se ocitnout V bahně velkoměsta – představení, které pro Vás zahrají studenti Konzervatoře z Prahy. Do jiného velkoměsta, do New Yorku, Vás zavede komedie slavného Woody Allena Mocná Afrodité v podání studentů DAMU a jejich DISK-u. Hraje se tamtéž, ale v pět odpoledne. Jestliže Vás ani tato porce komediálního umění neuspokojí, přijďte i do Městského divadla a budete Na správné adrese. Tak se totiž jmenuje situační komedie, kterou z Jihlavy přivezlo Horácké divadlo. Doufejme, že pak ještě bezpečně dojdete domů.

Dnes se představí…
Východočeské divadlo Pardubice

Představovat Vám naše divadlo je jako nosit dříví do lesa. Takže to ani dělat nebudeme. Možná jenom připomeneme, že „Utřinos“, jak důvěrně říkáme komedii Ten, kdo utře nos, se kterou soutěžíme, se hraje už po třiadvacáté.

Co ale pro Vás můžeme udělat, je představit Vám prostřednictvím dvou anekdot autora komedie Georgese Feydeaua, možná z trochu nečekané stránky.

Matka Georgese Feydeaua byla přední pařížská kurtizána nejvyššího společenského postavení. Prý byla „tak krásná, až to hraničilo s opovážlivostí“. Vzhledem k jejímu povolání není dodnes úplně jasné, kdo byl otcem slavného dramatika. Mohl to být její manžel nebo někdo z jejích milenců. Když se však v Paříži rozšířila zpráva, že otcem malého Georgese je sám císař Napoleon III., reagovala na to matka velmi podrážděně:

„Tak inteligentní dítě jako je Georges přece nemůže být synem tak imbecilního císaře.“

Slavný dramatik Feydeau seděl – ruce v kapsách, doutník v puse – na zahrádce jedné restaurace. Jakási neznámá rumunská herečka jej poznala a vrhla se k němu.

„Ach! Pane Feydeau, jak jsem šťastná, že vás poznávám. Hrála jsem ve vašich hrách všude možně v Rumunsku – v Bukurešti, v Jasje, Czernovicu, Aradu, Caracalu, i v Brně!! Prostě všude! Všude!!“

„Nezlobím se za to na vás,“ suše odvětil Feydeau.

„Príma jízda“

Hrozilo, že dnes budu muset hodně brzo vstávat a absolvovat s ředitelem Petrem Dohnalem Dobré ráno v České televizi, živé vysílání. Bylo to jinak. Během příprav festivalu totiž s našimi životy podle libosti nakládá Radek Smetana a říká tomu Public Relations. Denně nám oznamuje, do kterých novin či rádia máme dát rozhovor.Takže mi řekl, že já budu v pondělí v Prima jízdě v televizi Prima. Bez ředitele. Sama doma jsem večer předtím přemítala, co si vezmu na sebe, protože ať si obléknu cokoliv, mé matce se to nebude líbit. Ráno sněžilo, a tak jsem zvolila soustavu svetrů a nasedla do vlaku. Přijela jsem do Prahy, kde byla pořád výluka dopravy kvůli zatopenému metru, a navíc stávkovali řidiči tramvají. Ukázalo se, že asi 80% neukázněných kolegů nepodpořilo své ukázněné stávkující kamarády a nejenže jezdili, ale zcela zdarma. V televizi jsem byla včas a zdánlivě klidná. Jenom má střeva byla lehce nervózní. Elen Černá, která mě měla v televizi čekat, byla nemocná a místo ní zaskakovala Jitka Kocurová. Věděla jsem, že je modelka, ale netušila jsem, že taky moderuje. Nedělá to dlouho, jak sama přiznala. Mile se usmívala a všichni byli moc prima. Pak jsme byly v živém vysílání a mně to připadalo jako tři kratičké vteřiny. Krásná slečna Kocurová byla ráda, že položila všechny otázky, a já, že jsem na ně odpověděla. Když jsem opustila „plac“, za kamerami ke mně přistoupil pan Václav Klaus, který měl vstup hned po mně. Podal mi ruku, usmál se a řekl: „Jsem Václav Klaus, oni nás nepředstavili. Byla jste dobrá…“ Lehce se mi podlomila kolena. Když mě pochválil bývalý ministerský předseda, pak už je téměř jedno, co mi řekne náš ředitel…

Jana Uherová

Stalo se první den…

Ze zahájení festivalu   Z inscenace PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ foto Michal Klíma

Slavnostní zahájení festivalu předznamenala vernisáž výstavy Vladimíra Renčína, který se bohužel nemohl dostavit, ale přislíbil, že se určitě během festivalu v Pardubicích objeví. Pokud tedy chcete pana Renčína poznat osobně, nezbývá vám nic jiného, než navštěvovat tento týden divadlo pravidelně… Určitě se vám to vyplatí!

I když jsme byli přesvědčeni, že všechno je pečlivě připraveno na zahájení festivalu, první den se nesl ve znamení nervozity, stresu a nejistoty, jestli všechno dobře dopadne. Ale plné hlediště diváků očekávajících dobrou zábavu, spousta novinářů, fotografů a televizních kamer okamžitě zahnaly všechny pochybnosti.

Úvodní ceremoniál, jak se již stalo tradicí, zahájil festivalový klaun, kterého tentokrát velmi přesvědčivě předvedl Milan Němec. Hlediště s ním žilo, dýchalo a odměnilo ho dlouhým potleskem. Ještě delším potleskem však přivítalo kmotra představení, pana Josefa Somra, kterého na jeviště pozvali ředitel VČD Petr Dohnal a primátor města Ing. Jiří Stříteský. Všichni tři společně festival vtipně zahájili.

Je zvykem, že o příjemnou atmosféru před i po představení se postará nějaká živá hudba. Tentokrát to bylo nepravidelné sdružení zpěváků kolem hudebníků Martina Proroka a Přemka Kose. Zpívali Pavel a Dagmar Novotní a o přestávce i odlíčený Milan Němec.

Pocta Jiřímu Suchému a Jiřímu Šlitrovi se libě nesla foyerem i během následného rautu, kdy se potkal soubor z Jihočeského divadla České Budějovice se studenty divadelní vědy, s našimi herci a zaměstnanci i členy odborné poroty.

A co představení Příběhy obyčejného šílenství?

Spontánní reakce nadšeného publika jenom potvrdily, že festival, který byl právě zahájen, se jmenuje GRAND Festival smíchu.

Zeptali jsme se protagonistů včerejšího představení Příběhy obyčejného šílenství, které se hemží lehce úchylnými postavičkami:

Ovlivnila vás vaše role? Pozorujete na sobě nějaké následky?

Pavel Oubram (Petr): Ne, tak například voyer nejsem, ale to víte, žádný umělecký soubor není zcela normální.   :-)

Lukáš Hejlík (Aleš): Mojí úchylkou jsou hrozně hezký hry a Příběhy obyčejného šílenství jsou jednou z nich.

Bibiana Šimonová (Matka): Já myslím, že ne!!! …ale zeptejte se pro jistotu mých kolegů, ti to budou vědět líp.

Jan Dvořák (Otec): Daleko více mne ovlivnila role ve hře Zabiják Joe, kde jsem pil na jevišti přímo z plechovky dvanáctku, kterou normálně nepiji. Byl to dobrý trénink pro tuto roli, kde také hodně popíjím, ale tentokrát jsem si tolik neužil… jinak to byla moc příjemná práce.

Prožil jsem v Pardubicích jedny z nejkrásnějších let

Rozhovor s členem činohry ND, bývalým pardubickým hercem Josefem Somrem.

foto Michal Klíma

Jak se Vám líbila dnešní komedie?
Nemůžete čekat jinou odpověď, než že se mi líbila. Opravdu se mi líbila.

Jaký druh komedií máte osobně nejraději?
Přestože jsem venkovan, tak mám moc rád komedie chytré, které mne dokáží nejen rozesmát, ale i potěšit na duchu. Zdá se mi, že toto již v některých mediích a dokonce už i divadlech nefunguje.

Vy jste zde strávil mnoho let, jako herec. Myslíte, že má GRAND Festival smíchu to pravé místo právě v Pardubicích?
Jsem šťastný, že to dělají Pardubice. Jsem ale hlavně rád za ten nápad, že se takový festival vůbec koná. Kdyby se to konalo současně i na Jižní Moravě či v Západních Čechách a na Severní Moravě, myslím, že by to vůbec nevadilo. Jak vidíte, lidé jsou velice vděční a chtěli by, aby veselohry nebyly jenom součástí festivalu, ale aby se hrály i běžně.

Jak vzpomínáte na svá léta v Pardubicích?
Odpovídám na to již po osmadvacáté a velice rád. Prožil jsem tady jedny z nejkrásnějších let svého takzvaně uměleckého života a přiznám se, že jsem tady byl velice moc zamilovaný i osobně. I když ta láska již dávno skončila, z osobního života to bylo jedno z nejkrásnějších období.

Děkuji

Filip Jan Zvolský