Východočeši na Brodwayi

„Chodím po Broadwayi hladov sem a tam...“ mohli si na začátku dubna zazpívat členové divadelní výpravy do New Yorku. Ačkoliv bok po boku některých opravdu nuzných lidí by to bylo dost cynické. Hlad nás Evropanů, kteří se vydali za moře, byl ovšem naštěstí duchovního rázu.

Neletěli jsme totiž téměř v kosmických výškách přes 11 km nad mořem bez plánu a cíle, ale se záměrem navštívit co možná nejvíc představení našich hereckých kolegů a prohlédnout si sbírky alespoň některých z mnoha muzeí a galerií americké metropole. A příznačně pro Ameriku a její hodnoty jsme se nepohybovali nijak kolektivně, ale každý dle své individuální volby a zájmu.

Osmičlenná výprava proto během pěti dnů zmapovala téměř vše důležité, co se na divadelní Broadwayi dělo: vedle již klasických muzikálů jako je BILLY ELLIOT s hudbou Eltona Johna či CHICAGA, které rovněž hrajeme, a proto jsme si srovnání nemohli nechat ujít, jsme viděli hudební vystoupení STOMP, komorní muzikál 9 TO 5, novinku převzatou z Londýna MARY STUART na námět Schillerovy tragédie, čerstvě uvedenou komedii REASONS TO BE PRETTY, komediální hit THE 39 STEPS (hraný i u nás pod názvem 39 stupňů) blízký poetice „Monthy Pythonů“ či originální show BLUE MAN GROUP. Hvězdné obsazení v podobě Jeremy Ironse zažili ti, kteří se vydali na hru IMPRESSIONISM. Potud aspoň co vím. Ale jelikož se všichni snažili beze zbytku využít krátkého pobytu na místě, kam se nikdo z nás jen tak nepodívá, určitě jsem ještě na nějaké představení navštívené podnikavým jednotlivcem zapomněl. Ale i tak jsme na čísle devíti divadelních sálů, které nám neunikly (Imperial Theatre, Gerald Schoenfeld Theatre, Lyceum Theatre, Helen Hayes Theatre a další). Naštěstí nás tendence Američanů koncentrovat vše na jedno místo příliš nerozptýlila, a tak jsme se na mapě pohybovali v takzvaném divadelním distriktu a ráno jsme se na společném srazu a plánování všichni ve zdraví sešli.

Neopominutelné jsou ovšem především umělecké sbírky New Yorku. Ať už jsou to díla modernizmu v Muzeu moderního umění (tzv. Moma), v Guggenheimově muzeu, což je onen známý bílý šnek či, chcete-li, převrácený šálek architekta Wrigta, a především Metropolitní muzeum, které vystavuje kromě takřka všeobjímající sbírky obrazů i expozice velkých kultur od Egypta přes Byzanc, antiku, středověk, indiánské kultury až po asijské a řadu dalších exponátů. (Náš letecký expert a zkušený modelář Jiří Kalužný se od nás odpojil pro změnu kvůli muzeu kosmonautiky.)

Kromě toho jsme samozřejmě věnovali čas i knihkupectvím a přivážíme si do Evropy desítky zde neznámých divadelních textů nejen severoamerických autorů a doufáme, že některý z nich se v příštích letech objeví na našem jevišti.

Ze Spojených států jsme se vrátili jistě obohaceni, ale rozhodně se vztyčenou hlavou a s hrdostí na naši kulturu. Když zůstaneme u divadla, je patrné (nemluvíme-li o alternativních scénách), že americký důraz na jednání slovem se liší od naší divadelní školy, která se mnohem silněji opírá o fyzické rozehrávání situací i výraznější režijní přístup k textu. Muzikály uváděné našimi divadly se stálými soubory dávají více prostoru herecké stránce. Tradice angloamerické muzikálové školy a cit pro jazz stejně jako strhující projev tanečníků nám ovšem byly dobrou školou, z níž určitě chceme těžit.

Tomáš Syrovátka, Divadelní zpravodaj 5/2009