Předprázdninová studijní cesta do Polska

Před dvěma lety jsme navštívili divadla v Londýně a byl to pro nás neopakovatelný zážitek, proto i letos část uměleckého souboru před prázdninami vyrazila „na výzvědy“ do zahraničí – tentokrát do polské Wroclawi a Krakowa. Třídenní studijní pobyt, během kterého jsme dohromady zhlédli sedm představení a prohlédli si i nechvalně známou Osvětim, byl pro všechny velmi inspirativní. Co některé „účastníky zájezdu“ v Polsku nejvíce zaujalo, se můžete dozvědět v následujících řádcích…

Milan Němec: Velmi mě překvapilo, že kolega Postler dodržel můj zákaz kouření na hotelovém pokoji, a taky mě potěšilo, že i tak vynikajícímu souboru, jakým je soubor Teatru Słowackiego v Krakowě, se taky vždycky všechno a úplně nepovede (viz jejich Třígrošová opera).

Romana Chvalová: Mě uchvátilo pití, které bych si u nás asi nikdy nedala – zubrovka s jablečným džusem. Drink se jmenoval tatanka, ale pro mě to byla stejně tatranka. (smích)

Jan Hyhlík: Ze tří představení, která jsem viděl, byla dvě takzvaně „studiová“. To první – Lacrimosa ve Wroclawi – založené spíše jen na zvuku, rytmu a pohybu, bylo sice vynikající, ale pro nás „nepoužitelné“. Zato druhé – klasický text Henryka Ibsena Hedda Gablerová – bylo v mnohém inspirující. Znovu jsem se přesvědčil, jak Pardubicím chybí studiový prostor, který dřív divadlo mělo – a chybí nejen obecenstvu, ale především nám, hercům, abychom mohli obohacovat své výrazové prostředky, specifické pro úzký kontakt s divákem.

Jindra Janoušková: Na zájezd jsem se moc těšila a nezklamal mě. Nadšená jsem byla z představení „Apocalypsa humra“ v Divadle Pod věží. Nejen herecké výkony, ale hlavně prostor divadélka mě nadchl. Moc ráda bych si v takovém prostoru zahrála. Nejvíc mě ale překvapil drak, který mě na krakowském náměstí vzal do náruče a chtěl se se mnou vyfotit. Musel to být silný muž, protože mě držel tak dlouho, dokud za to nedostal zlotý. A manželovi se moc platit nechtělo…

Jiří Kalužný: V divadle? Že si taky nemusíme z každýho polskýho představení sednout na zadek, jak se traduje (Žebrácká opera v Krakowě), ale taky můžeme (Lacrimosa ve Wroclawi). A mimo divadlo? Žeenskýýý!

Martina Sikorová: Určitě Osvětim. Nikdy jsem v žádném koncentračním táboře nebyla. Myslím, že je zbytečné popisovat, jak to na mě zapůsobilo... Taky dvě představení – Lacrimosa a Humrova apocalypsa. Pak celkově město Krakow. A ještě když jsme si do Teatru Stareho koupili na Tartuffa lístky k stání, protože jiné už nebyly, a paní uvaděčky nás samy od sebe posadily na volná místa!
Alexandr Postler: Krásné polské ženy, opravdové divadlo a noční toulky s Milanem Němcem, Martinou Sikorovou a tajemnicí divadla Lucií Komeštíkovou. PS: Pan Němec si moc pochvaloval polské pivo a pak mi v noci zpíval operetní melodie.

Radek Smetana (Divadelní zpravodaj 9/2006)