Eugéne Labiche – SLAMĚNÝ KLOBOUK

Premiéra 12. a 13. ledna 2002, derniéra 14. května 2003

Komedie s písničkami, ve které je stále všechno v pohybu.

Slavná komedie o bývalém záletníkovi, který se s těmi nejlepšími úmysly jede oženit, ale cestou si dopřeje poslední milostné dobrodružství, při kterém narazí na pár v podobně delikátní situaci. Zároveň je zničen slaměný klobouk. Koupě nového adekvátního klobouku brání svatbě a svatba brání hledání klobouku. Žárlivý manžel, hluchý strýc, milenka z minulosti hrdinů a všudypřítomní svatebčané vše náležitě komplikují, takže není jisté, jestli se v tom zmatku uskuteční svatba…

Každoročně se dramaturgové všech divadel trápí myšlenkou, jakouže zajímavou, vtipnou, skvěle napsanou a zároveň neobehranou komedii nabídnout svým divákům. Zároveň by měla taková komedie potěšit herce výbornými rolemi a pro režiséra připravit možnost umělecky zajímavé a tvůrčí práce. Na první pohled je jasné, že je to úkol velmi nesnadný. Přesto se diváci všech divadel nakonec upřímně baví a vesele smějí. Jedním z takových titulů, který je schopen splnit všechna výše jmenovaná kritéria, je Slaměný klobouk Eugena Labicha. I když je to hra 150 let stará, je mnoho důvodů nabídnout ji divákům znovu.

Inscenační tradice „Klobouku“ na českých jevištích je mimořádně bohatá. Slaměný klobouk byl už v době svého vzniku u nás uveden pod názvem “Co z toho pojde, když se kůň do slaměného klobouku dá“. V roce 1924 byl uveden ve Stavovském divadle s Vlastou Burianem v roli Fadinarda. Nejznámější se stala úprava Voskovce a Wericha s hudbou Jaroslava Ježka v roce 1934 v Osvobozeném divadle. Známa je i Horníčkova úprava z roku 1979. Slaměný klobouk byl několikrát zfilmován, diváci mají určitě v paměti český film v režii L. Lipského.

"Tento, zdaleka ne vyčerpaný, výčet inscenací je snad dostatečným důvodem věřit v životaschopnost této komedie a věříme, že i naše inscenace v režii Jany Kališové se zařadí k tomu nejlepšímu, co může divadlo na poli komedie, zábavy, legrace či srandy nabídnout," dodává dramaturgyně inscenace Jana Uherová.

Režie: Jana Kališová j. h.
Hrají: Milan Němec, Jan Hyhlík j. h., Petr Hübner, Zdeněk Rumpík, Leopold Běhan j. h., Petr Brychta, Tomáš Kolomazník, Jiří Kalužný, Radek Žák, Michaela Frkalová-Klenková, Jindra Janoušková, Dagmar Novotná, Kristina Jelínková, Petra Janečková a další

Zeptali jsme se Milana Němce

Milan Němce ve Slaměném klobouku uvidíte v hlavní roli rentiéra Fadinarda.

Zeptal jsem se ho, jak se mu zatím zkouší...

„No, zkouším, zkouším a je fakt, že někdy opravdu „zkouším“. Lepit dohromady komedii totiž není vždycky jen legrace. Když se vysmějeme z prvních fórů, přichází přesná a tvrdá práce, vše musí fungovat tak, aby se ve výsledku dobře bavil i divák. Jo a děkuju paní režisérce, že se mnou má svatou trpělivost.“

Je ti něčím tvá role blízká?

„Hm, zajímavá otázka. Počkej, to musím chvíli přemýšlet… Jo, už to mám! NEVÍM.“ (smích)

Milane, hraješ raději v komediích nebo dramatech? A jaký je vlastně tvůj vztah ke komediím?

„Drama jako takové jsem si u nás v divadle ještě vlastně pořádně nezkusil. Takže ti neřeknu. Ale komedii rád mám, sám miluju humor, rád se bavím a směju. Ale i když jak říkám, je to někdy dřina, pokud se zadaří, stojí to za to a smích z hlediště vám všechnu tu práci vynahradí.“

Radek Smetana

Historie Slaměného klobouku na scénách českých divadel

Labichovy hry byly u nás překládány již v době svého vzniku. Slaměný klobouk byl uveden pod názvem „Co z toho pojde, když se kůň do slaměného klobouku dá" a má v Čechách opravdu obrovskou tradici. „Un chapeau de padle d'Italie" (neboli Klobouk z italské slámy) se pod názvem „Slaměný klobouk" poprvé objevil v překladu Julie Auředníčkové v roce 1924 na scéně Stavovského divadla s hostujícím Vlastou Burianem v roli Fadinarda. Nejznámější a také nejčastěji uváděnou se stala úprava Voskovce a Wericha s hudbou Jaroslava Ježka, která měla premiéru v Osvobozeném divadle v roce 1934. V + W dotvořili Labichovu dramatickou zápletku rozvedením postavy Emila, jehož hrál Voskovec, Werich hrál Fadinarda, hru opatřili svými typickými dialogy a předscénami. Celou hru zpolitizovali a vytvořili tak z ní kritiku své vlastní doby. 87 repríz bylo však tehdy pro Osvobozené divadlo považováno za neúspěch. Jan Werich později označil uvedení Slaměného klobouku po divácky úspěšném Oslu a stínu (187 vyprodaných repríz) za strategickou chybu.

„Kdyby se hra jmenovala Helenka je ráda, měla úspěch. Slaměný klobouk byl film René Claira. V té době jsme nebyli považováni za herce, nýbrž za dvojici, která hrála typy lidové, abych tak řekl, mluvčí mas. Najednou se ty dvě neherecké postavy rozdělily na dvě herecké role a publikum to od nás nechtělo přijmout. Hra měla malé návštěvy. Ti, kdo k nám přišli, se ptali: Jak to, že nemáte plno, vždyť je to ukrutná legrace! Ale roznesla se pověst, že to není ono. Dnes je to jedna z nejúspěšnějších her z repertoáru Osvobozeného divadla, mašina na legraci."

To už Werich mluví o další inscenaci Slaměného klobouku na jevišti Divadla satiry z roku 1957, kde se hrála ve Werichově úpravě s hudbou V. Hály pod názvem Helenka je ráda.

Mistrná komediální zápletka, rychlý dějový spád a fatální paradox Labichovy frašky si v roce 1979 podmanily spisovatele, dramatika a herce, humoristu a komika Miroslava Horníčka. Ke své adaptaci řekl:

„Půdorys Slaměného klobouku je přímo klasickou ukázkou toho, jak má vypadat komedie. A právě na tomto půdorysu bylo vystavěno už několik variací a úprav. Tu s okouzlením tou dobou secese, (Úprava Voskovce a Wericha, stejně jako Clairův film posouvají děj z poloviny 19. století do secese, období fine de siecle. pozn.red.), tu s paradoxním odstupem a nadhledem. Sám jsem mířil spíš k činohře, hudby užívám jen v citacích dobových skladeb a těžiště přesunuji na reálné herecké vyslovení situace."

Na scéně VČD uvidíte zbrusu nový překlad a úpravu Jany Kališové, s hudbou Daniela Fikejze otextovanou Janem Růžičkou. Nakolik se tato úprava ujme na jevištích českých divadel, ukáže čas, my však doufáme, že se vám návrat k původnímu textu, s jeho typickou stavbou francouzského vaudevillu, bude líbit a strávíte s námi příjemné chvíle ve veselé zábavě.

Jana Uherová