Eugéne Labiche

Nejpopulárnějším dramatickým žánrem padesátých a šedesátých let 19. století byl VAUDEVILLE – veseloherní hříčka, prokládaná líbivými kuplety, z nichž se přes noc stávaly oblíbené šansony pařížských bulvárů. Tvůrcem tohoto žánru, neoddělitelně spjatého s lesklým povrchem II. císařství, byl E. Scribe. Jeho reformátorem byl Eugene Labiche.

Labichův život se podobá životu jeho hrdinů. Je jako oni – měšťák původem i myšlením. Narodil se v Paříži 5. května 1815 jako syn středostavovských rodičů. Navštěvoval Lyceum Condoret, kde nepatřil mezi výjimečné žáky, přesto se mu podařilo složit zkoušky na výbornou, a to pouze díky své fenomenální paměti. Bez zájmu, jen z konvenčních důvodů vystudoval práva na Pařížské univerzitě, nikdy však nenastoupil do praxe. Následovalo krátké období jeho žurnalistické činnosti, v níž již prokázal svůj literární talent, prosycený duchem ironického pařížanství. Otiskoval své krátké povídky a divadelní kritiky do méně známých časopisů a novin. Neustále navštěvoval různé kavárny a divadla, obtěžoval svými častými návštěvami redakce novin v domnění, že tak získá trvalého uznání jako spisovatel. Během této doby se oženil a své knihy vydával na své vlastní náklady.

Prudký a nečekaný zvrat nastal v roce 1838, kdy napsal, ještě se dvěma svými přáteli, jednoaktovou komedii Monsieur de Coislin ou L'homme infiniment poli, která mu vynesla nesmírný úspěch. V roce 1844 se Labiche rozhodl přenést svůj veškerý zájem a pozornost na oblast divadelní tvorby, stal se pokračovatelem vaudevillu a tak se fraška stala hlavním a jediným žánrem celé jeho následující tvorby.

Nečekaný úspěch tří set repríz Slaměného klobouku, lišící se zcela od běžné vaudevillové produkce, podnítil Labiche k pokusům o spojení vaudevillních postupů s typem charakterové komedie. Výsledkem je hra Cesta pana Perrichona z roku 1860.

V šedesátých letech vrcholí Labichova kariéra. Celkem vyprodukoval téměř neuvěřitelné množství her, údaje o počtu se různí. Některé prameny uvádějí číslo 113, jiné 175, a dokonce i 220. Díky vysokému počtu a popularitě svých komedií dostalo se mu přiléhavé přezdívky „Král vaudevillu". V roce 1861 se stal rytířem Čestné legie. Roku 1870 přesídlil z Paříže na venkov, do oblasti Sologne, kde se stal starostou města Souvigny. Pomalu ztrácel zájem o psaní, až v roce 1873, i přes naléhání přátel a publika, přestal psát úplně. Z popudu přítele E. Augiera vydává výbor svých divadelních her, který obsáhl 57 nejlepších a nejúspěšnějších titulů. Labiche byl prohlášen za klasického autora. Roku 1880 byl zvolen členem Francouzské akademie.

Zbytek svého života strávil s rodinou na farmě, daleko od světa divadel, bulvárů s obchody a kavárničkami, hektické atmosféry té doby.

Jeden ze „čtyřiceti nesmrtelných" v roce 1888 umírá.

Jana Uherová