GRAND Festival smíchu vstupuje do druhé dekády (2/2011)

Letos na jaře ovládnou už pojedenácté celý provoz divadla komedie. Zdá se to až neuvěřitelné, že vcházíme už do druhé desítky, přitom si velmi dobře vybavuju, jak jsme začínali. Pár nadšenců, kteří se rozhodli, že komedie je mimořádně důležitý divadelní žánr a je potřeba ho pěstovat a pomáhat mu v jeho existenci. Rozpačité začátky vystřídala odvážnější dramaturgie. Učili jsme se organizaci, rostla propagace. První rok jsme komedie nabídli předplatitelským skupinám, tím jsme si zajistili návštěvnost. Hned druhý ročník jsme už prodávali soutěžní představení na „volnou kasu“. Letos byly některé tituly téměř vyprodané během několika dní už před Vánocemi. Myslím si, že na přelomu tisíciletí, kdy jsme s festivalem startovali, jsme si ani neuměli představit, že budeme mít takový úspěch. A úspěch máme, to se nestydím říct!

Hodně jezdím po divadlech celé republiky a uvědomuju si, že naše divadlo se kolegům, především ve vzdálených regionech, pojí především s GRAND Festivalem smíchu. Až je mi to někdy líto a připomínám jim naše úspěšné inscenace, které snesou nejpřísnější kritéria a nejsou to komedie. Nejsme jenom divadlem legrace, jak by se mohlo podle pověsti zdát, děláme dobré poctivé divadlo všech žánrů. Ale to, že jsme organizátorem divadelní přehlídky, je pro naše divadlo, a vlastně i město, velmi důležité. Tak se ke slovu Pardubice může kromě příměru – město perníku či město hokeje – zařadit i „centrum komedií“.

Jeden lednový víkend jsem strávila v Brně, kde jsem viděla velmi zajímavé představení, kterému předcházela kratší návštěva u dramaturga Městského divadla Brno. Nečekala jsem, že u něj potkám moc známých, ale mýlila jsem se. Hostitel Jan Šotkovský spolupracuje i se souborem Buranteatr, který se už třikrát účastnil našeho festivalu. Takže jsem tam potkala jeho dva režiséry – Jiřího Hájka, který je podepsán pod režií prvního scénického čtení na Malé scéně ve dvoře a bude v našem divadle hostovat i v příští sezóně, a Zetela, který před lety v jednom Hájkově představení v Pardubicích hrál a jiné režíroval. Taky herečku Plíhalovou, která pobyla už na několika ročnících festivalu. Mluvila jsem tam také s dramaturgem Mirkem Ondrou, toho času působícím ve Zlíně, a recenzentkou Markétou Kunderovou – oba pracovali několik let ve studentské porotě festivalu, jenom v jiných ročnících. Seznámili se až na té party, a to díky festivalu. A vůbec, řeč se na nějakou dobu stočila na tuto výjimečnou divadelní přehlídku, která je, jak řekl jeden z diskutujících, velmi záslužná. Přiznám se, že jsem byla velmi pyšná, že se o nás ví nejen v Pardubicích, ale i v Brně, Olomouci, Opavě. Uvědomila jsem si, že našim festivalem prošla pěkná řádka souborů; herců, kteří měnili angažmá a přijížděli pod hlavičkou jiného divadla; studentů konzervatoří i vysokých divadelních škol. Jenom divadelních kritiků se o nás zajímá pohříchu málo. Nevzpomínám si, že by k nám kromě těch několika porotců přijížděli recenzenti z Prahy. Náš festival podporují především diváci, a nakonec jim je i předně určen. Když vidím při závěrečném potlesku spokojený hostující soubor a nadšené publikum, které se dobře bavilo, vím, že dělat tento festival má smysl a že funguje pro obě strany. A že všechno to několikaměsíční úsilí celého pracovního týmu se nám mnohonásobně vrací.

Letos jsme pro vás připravili v rámci Prologu, soutěžního týdne a Epilogu festivalu 33 komediálních představení, z nichž většina jsou večerní inscenace. Pobaví vás však i pohádky, scénické čtení či koncerty. Z této široké nabídky si opravdu může vybrat každý.

Kromě českých a moravskoslezských souborů jsme pozvali i jednoho vzácného hosta ze Slovenska – Komorní divadlo Martin – s jednou z nejzajímavějších a nejrespektovanějších inscenací minulé divadelní sezóny – s Mizantropem. Věřím, že slovenština vám ještě není tak vzdálená, abyste si nechali ujít tento jedinečný zážitek.

Březen za kamna vlezem? Ne, rozhodně neváhejte a přijďte se pobavit do divadla! Těšíme se na vás!

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 2/2011