Martina Čechová – TISÍCE LET HUDBY aneb Baroko pro oko

Zahajovací zkouška: 21. ledna 2013
Výběr kostýmů a rekvizit (fundus): 15. a 16. ledna 2013
Předávací porada: 21. ledna 2013
Technická zkouška: 7. března 2013
Generální zkoušky: 8., 9. a 10 března 2013 od 9.00 hodin.
Premiéra: 10. března 2013 od 15.00 hodin na Malé scéně ve dvoře

Projekt Tisíce let hudby s podtitulem Od pravěku k renesanci měl u dětí velký úspěch, proto se dočkal pokračování. Baroko pro oko je název dalšího dílu zábavně-vzdělávacího cyklu na Malé scéně ve dvoře, který nás tentokrát zavede do Evropy 17. století, kdy končí třicetiletá válka. Budeme svědky válečné vřavy, vojenských písní a popěvků. Ale záhy se ocitneme v jiném světě – v blahobytu Francie za vlády krále Ludvíka XIV. Seznámíme se s jeho dvorním skladatelem Jeanem Baptistou de Lully i divadelním autorem a principálem Molièrem. Dále se vydáme do Itálie, kde se setkáme s Antoniem Vivaldim a pobavíme se na nikdy nekončícím karnevale. Pokud nás neuchvátí dokonalý hlas Farinelliho, tak zcela jistě božská hudba Johanna Sebastiana Bacha – ale to už budeme v Německu, odkud vyrazíme do Londýna, kde nás oslní Georg Friedrich Händel…

Vydejte se s námi na cestu barokní Evropou a nechte se oslnit úchvatnou hudbou i způsobem života té doby. 

Úprava a režie: Jana Uherová j. h.
Výprava: Martina Čechová j. h. a Jana Uherová j. h.

OSOBY A OBSAZENÍ:
   ON ... Martin Mejzlík
   ONA ... Petra Tenorová
   A ... Radek Pokorný j. h.
   B ... Martina Čechová j. h.
   C ... Zdeňka Krebsová j. h.

Inspice Zuzana Šebková

---

Tisíce let hudby aneb Baroko pro oko

Zdeňka Krebsová, Martina Čechová, Radek Pokorný
a Petra Tenorová, foto L. Formánek

Zhruba před rokem a půl oslovila Martina Čechová, členka Komorní filharmonie Pardubice, naše divadlo a nabídla mu dlouhodobý projekt, ve kterém se divadelní formou představí vývoj hudby mladému publiku. Herci Martin Mejzlík a Petra Tenorová a tři hudebníci pod vedením autorky pak stvořili představení, které mělo premiéru loni v úvodu GRAND Festivalu smíchu. Tisíce let hudby aneb Od pravěku k renesanci byl tedy pořad, kde se začalo od přírodních zvuků pravěku a pokračovalo přes jednoduché melodie ke složitějším hudebním útvarům, zkrátka tak, jak v průběhu let byla hudba bohatší a důmyslnější.  Inscenace byla určena především školnímu publiku, a to velmi ocenilo, že se nemusí nudit při takzvaném výchovném koncertu, ale že je mu nabídnut divadelní tvar, ve kterém je propojena hudba s mluveným slovem, kostýmy, tancem, zvukovými a světelnými efekty.

Letos na podzim jsme se s Martinou Čechovou začaly opět scházet a připravovat druhý díl „Hudby“, tentokrát s podtitulem BAROKO PRO OKO. Text se mi na první přečtení moc líbil, poslechla jsem si hudbu a byla jsem nadšená. Přesto jsme musely do mluveného slova hodně zasahovat. Jednak proto, že informací bylo příliš mnoho, jednak proto, abychom upravily slovník s ohledem na cílového diváka. Změna nastala i v obsazení nástrojů, kontrabas a dechové nástroje doplní housle, které nahradí trubku.

Baroko byl umělecko-kulturní směr, který vládl v Evropě sto padesát let. Byl dynamický, proměnlivý, barevný a opulentní. Umění se snažilo ohromit, oslnit a silně zapůsobit. I náš pořad Baroko pro oko by měl zanechat v jeho divácích silný dojem z krásné a úchvatné hudby i způsobu tehdejšího života a stylu módy, proto na jevišti nebude chybět ani spousta kostýmů, paruk, rekvizit.

Bohužel děti si tentokrát nebudou moci sáhnout na nástroje (četla jsem ohlasy žáků na minulý díl Od pravěku k renesanci a právě toto je nejvíce zaujalo), neboť nyní pracujeme s velmi drahými nástroji, které stojí až čtvrt milionů korun! S dětmi se tedy budeme snažit pracovat jiným způsobem, vtáhneme je do děje jinými prostředky…

Martina Čechová je pro mě renesanční člověk (i přesto, že spolu připravujeme Baroko) – je profesionální hráčkou na flétnu, ale umí samozřejmě hrát i na jiné dechové nástroje. Dlouhodobě studuje umění, zejména výtvarné, což se v případě Baroka pro oko hodně zúročí. Věnuje se i fotografii. Mnoho let chodila na balet, takže tanec a pohyb vůbec jsou jí vlastní. Napsala několik scénářů k pořadům, kde se potkává hudba s mluveným slovem.

Když jsme vybíraly kostýmy do představení, zajely jsme s holkami z krejčovny do skladů, které jsou na Hůrkách. Byla příšerná zima, sníh a mráz a ani ve skladu nebylo nijak příjemně, ale Martina byla ve svém živlu. Běhala od věšáku k věšáku a radostí byla bez sebe. Tolik úchvatných kostýmů, tolik krásy najednou! A je pravda, že pro období baroka jsme našly spoustu dámských i pánských kostýmů, klobouků, uniforem i bot. Měla jsem radost, že se divadlo může pochlubit tak rozsáhlým fundusem ve výborném stavu!

Při jedné ze zkoušek jsem si s herci i autorkou povídala o jejich předchozí zkušenosti i o tom, co od tohoto druhého dílu čekáme.

Petra Tenorová, foto L. Formánek

Martin Mejzlík a Petra Tenorová, foto L. Formánek

Martine, Petro, máte za sebou 45 repríz Tisíce let hudby aneb Od pravěku k renesanci. Primárně měl poučit (a také pobavit!) dětského diváka. Ale poučil i vás? Co vám dal?
Martin: Mě poučil ve spoustě věcí, protože nejsem úplně vzdělaný v dějinách hudby a historii, a myslím si, že jisté věci by měli vědět nejen děti, ale i dospělí.
Petra: Získala jsem souvislosti ohledně hudby a historie. Ale mně tento projekt dal i to, že jsem si ověřila, že dětský divák je chytrý a není jednoduché ho rozesmát. Že se nesměje úplně všemu.

Na Malé scéně ve dvoře jste si vyzkoušeli práci v prostoru, který je jiný než klasické „kukátko“. Takhle máte dětského diváka na dotek a dokonce s ním mnohdy komunikujete…
Martin: Myslím, že ten kontakt s dětmi fungoval velmi dobře. Inscenaci jsme už tak stavěli a připravovali se na to, že budeme s diváky hodně nablízko, takže nás to nepřekvapilo. Jistěže každé publikum reagovalo jinak, měli jsme děti od prvních tříd až po patnáctileté, ale pokaždé to fungovalo.

Co vás na tom nejvíce bavilo? Stalo se vám někdy, že vás děti vyhodily z konceptu?
Petra:Mě to velmi bavilo. Mám ráda, když třeba řeknu vtip a jednou děti zareagují tak a jindy úplně jinak. Každé představení bylo jedinečné, dětské publikum je úžasné.

Na co se nejvíc těšíte v druhém dílu?
Martin: Nastavili jsme nějakou laťku kvality a byl bych rád, kdybychom ji udrželi.
Petra: Já se těším na situace, které jsou především o životním stylu, o módě. I o těch věcech jako jsou blechy a vykotlané zuby. Dále se těším na humor. A samozřejmě na krásnou hudbu. Některou znám, jinou jsem poznala až teď.

Martino, napsala jsi druhý díl projektu, který mapuje dějiny hudby. Když jsme spolu finalizovaly text, musely jsme hodně krátit, škrtat, vzdát se spousty informací. Co nejvíc budeš v tom představení postrádat?
Martina: Vědu, filosofii a astronomii.

Ale primárně je to pořad o hudbě a divadle. Věda a astronomie je jaksi mimo tento záběr, nebo ne?
Martina: Já jsem psala tento pořad hlavně kvůli souvislostem, které nám unikají, a nemyslím tím jenom děti, ale i dospělé diváky. Myslím, že celému projektu by prospělo, kdyby byl v tomto ohledu komplexnější. Ale uvědomuji si, že jeden díl by trval tři hodiny…

My jsme ten text krátily a škrtaly i s ohledem na věk diváka, nechtěly jsme ho zahltit množstvím komplikovaných informací. Dovedeš si představit podobný formát pro dospělého diváka?
Martina: Já už jsem pár věcí podobného typu realizovala, bylo to většinou mluvené slovo s hudbou pro jednoho herce. Ale může to být výzva pro příště.

V prvním díle jste se vy, hudebníci, trochu báli hereckých akcí, ale teď vidím, že jste už zkušenější a jdete do toho s větší jistotou. Máš taky ten pocit?
Martina: Mluvím teď sama za sebe, když řeknu, že promluvit před diváky mi pořád trochu dělá problém. Z pohybu nemám strach, ale z mluvení ano.

Ani po tolika reprízách prvního dílu?
Martina: Ale ano. Ze začátku to bylo pro mě strašně těžké, ale postupně jsme si i hráli. A teď, doufám, to bude lepší.

Máš v hlavě už i další díl?
Martina: Ano, mám. Ale chtěla bych se vyhnout válce. Historie lidstva je historií válek a konec 18. století je determinován především francouzskou revolucí, kterou já zrovna nemiluju, a tak bych ji ráda nějak obešla.

Myslíš, že se dostaneme až do současnosti?
Martina: Ano, doufám.

Za jak dlouho?
Martina: Věřím, že nám to vydrží na deset let! (smích)

Já doufám, že Baroko pro oko zaujme, že se diváci stanou pozornými posluchači, že ocení krátké ukázky hudby Vivaldiho, Händela či Bacha a že je bude bavit divadlo, které pro ně chystáme.

A Petře Tenorové, Martinu Mejzlíkovi, Martině Čechové, Zdeňce Krepsové a Radku Pokornému k premiéře přeji Zlomte vaz!

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 3/2013