fotogalerie  zkoušky  premiéra   Ronald Harwood

foto Jan Adamec

Ronald Harwood – NA MISKÁCH VAH

7. premiéra 95. sezóny: 11. a 12. června 2005, derniéra 23. května 2006

Inscenace obdržela Cenu novinářů za rok 2005.

Mezní okamžiky v životě proslulého dirigenta.
Další společný projekt VČD a Komorní filharmonie Pardubice.

Berlín 1946. Největší dirigent své doby Wilhelm Furtwängler je vyslýchán pro podezření z kolaborace s nacistickým režimem. Otázek – již v podstatě obviňujících – se nabízí řada: Jaktože jeho doposud vrcholná kariéra spadá právě do let Hitlerovy vlády? Proč jakožto umělec a intelektuál nevyužil možnosti opustit vlast ještě před válkou? Proč ji naopak hodlal opustit těsně před porážkou Německa? Jak mohl člověk jeho vzdělání a úrovně věřit v oddělené působení umění a politiky? A jak se vůbec může hájit prohlašováním, že umění a hudba dává lidem svobodu a v nejhorších dobách aspoň útěchu? Svědkyně, jejímuž manželovi – stejně jako mnoha jiným Židům – vyslýchaný pomohl v nouzi nejvyšší, však vyšetřujícímu spojeneckému důstojníkovi klade úplně jiné otázky: Jak chcete zjistit pravdu? Nic takového není. Čí pravdu? Vítězů? Poražených? Obětí? Mrtvých? Kterou pravdu? … Oběma zní v odpověď Beethovenova Devátá symfonie v nastudování W. Furtwänglera. Velikého dirigenta však pro tuto chvíli nedovede uchránit před sebezpytnými pochybnostmi, které jsou údělem nadaných. A múzami zanedbaného amerického důstojníka bohužel nikdy nezbaví děsivé vzpomínky na doutnající vyhlazovací tábor a zažité představy o úplně jiné podobě hrdinství. Pravda neexistuje, hudba ano. Naslouchajícím dává svobodu a útěchu.

Režie: Michael Tarant j. h.
Překlad: Julek Neumann
Scéna a kostýmy: Dana Hávová j. h.
Pohybová spolupráce Ivan Krob, j. h.
Dramaturgie Jana Pithartová

Hudba v mezihrách: Max Bruch / Kol Nidrey, op. 47
Další hudba: výběr z díla L. v Beethovena, G. Mahlera, A. Brucknera, R. Strausse, F. Liszta, B. Holiday,...
Hraje v orchestrální verzi: Komorní filharmonie Pardubice, dirigent Leoš Svárovský, sólový part koncertní mistr Marek Novák
V komorní verzi pro housle a klavír: Martina Zocherová a Viktor Ornst

Hrají:
Wilhelm Furtwängler, Maestro – Jan Hyhlík
Major Steve Arnold, vyšetřovatel – Josef Vrána j. h.
Poručík David Wills – Radek Žák
Helmuth Rode, druhý houslista – Zdeněk Rumpík
Emmi Straubeová, zapisovatelka – Marie Málková j. h., posluchačka Pražské konzervatoře
Tamara Sachsová – Romana Chvalová
Děvčátko – Barbora Voldánová
Mladý pianista – Viktor Ornst

---

Furtwängler v Třetí říši

Jakožto intelektuál a bohém v tom nejvýsostnějším slova smyslu nikdy nebral nacisty vážně. Jeho víra v moc hudby a nicotnost politiky byla skutečně taková, jak je líčena ve hře Na miskách vah. Vše, co je o něm v dramatu řečeno, je pravda dokumentovaná wiesbadenskými zápisy, které autor studoval. Je pravda, že Maestro s Hitlerovým režimem nikdy nesympatizoval a distancoval se od něj, jak mohl. Odmítal zdravit nacistickým pozdravem, nikdy nedirigoval koncerty oslavující Říši v okupovaných zemích, svých styků s nacistickými pohlaváry využíval k ustavičnému a velice riskantnímu pomáhání Židům a všem potřebným. Už 12. dubna 1933 poslal Goebbelsovi otevřený dopis, v němž obhajoval židovské umělce. 25. listopadu 1934 publikoval v novinách článek Der Fall Hindemith a poté rezignoval na všechny funkce. V letech 1936-1937 si vzal tvůrčí dovolenou a věnoval se pouze skladbě. Emigraci se dlouho bránil, protože byl niterně spjat s německou kulturou a nepřipouštěl si možnost jejího ideologického zneužití. Do Švýcarska uprchl 7. února 1945, několik hodin před plánovaným zatčením. Zároveň je však pravda, že ho režim zneužíval jako svou vlajku. Existují filmové dokumenty jeho koncertů v továrních halách „vyzdobených“ hákovými kříži – takovým způsobem předával režim lidu německé kulturní bohatství. Na koncerty Maestra provázely vozy SS, které ho měly okamžitě vyvézt z města v případě náletu. Je pravda i to, že dopisy nacistickým vůdcům formuloval zdvořile a opatrně. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem...

z divadelního programu, připravila Jana Pithartová