Pánskou část hereckého souboru od počátku této sezóny obohatil mladý herec Jan Musil, který se pardubickému publiku představil již v baladickém muzikálu CIKÁNI JDOU DO NEBE. Honza se ani „nestihl pořádně rozkoukat“ a hned 2. září začal s Michaelem Tarantem zkoušet titulní roli Radúze v mýtu o lásce Radúz a Mahulena, jehož premiéra se uskuteční 18. října.

Honzo, nové angažmá a hned tak velká role! To je úspěch! Gratuluju! Není to však taky trochu závazek?
Ano. Ale jsem za něj moc vděčný.

Jak se s Radúzem sžíváš?
Moc hezky. Radúz mě jako postava baví. Zatím… (smích) Jeho způsob vidění světa je mi blízký. Zatím…

Stihl ses během zkoušení „Cikánů“ a v průběhu září už v Pardubicích zabydlet?
Během zkoušení „Cikánů“ se nám dostalo možnosti vyzkoušet všechna možná ubytování, která pardubické divadlo nabízí, což bylo pro nás velice zábavné. Teď už mám trvalé bydliště. Takže sranda skončila!

 

Jak se Ti u nás líbí?
V Pardubicích se mi líbí. Mám štěstí na hezká centra. Jenom mi zde vadí městská hromadná doprava, která jezdí z mého bydliště velice zvláštně.

Vystudoval jsi ostravskou Janáčkovu konzervatoř. Prý s nápadem, že by ses měl věnovat herectví, přišla Tvá maminka... Jak to tedy bylo?
Je to pravda. Do té doby jsem vůbec nevěděl, že existuje něco jako konzervatoř. Nikdy jsem nechodil do žádného dramatického ani recitačního kroužku, což se posléze na přijímačkách ukázalo jako plus. V podstatě mě tím zachránila před dalšími roky nudy, ty čtyři roky na konzervatoři byly super!

Po konzervatoři jsi nastoupil do Moravského divadla Olomouc, kde jsi působil tři sezóny. Jaké to byly roky?
Ten první rok byl pro mě zlomový. Všichni mí kolegové, ač jsem si to v té době neuvědomoval, byli na mě hodní a spoustu věcí mě naučili. Ze začátku jsem nebyl zrovna vzorný herec. Od té doby mám tři budíky!

Co Tě vedlo k „přestupu“ do Pardubic?
Když jsem začínal u divadla, jeden starší kolega mi poradil, že je dobré nezůstat hned v prvním angažmá. Trochu mě děsili mí kolegové, kteří mi vypravovali, že také přijeli jenom na chvíli a zůstali tam 25 let. Neříkám, že se mi z Olomouce chtělo odejít, ale teď to beru jako správný krok.

z inscenace hry CIKÁNI JDOU DO NEBE, foto Michal Klíma

Co Tě vlastně na divadle baví? Čím Tě divadlo oslovuje?
Na divadle mě baví fantazie a poznávání sebe sama.

Lákalo Tě divadlo už od dětství?
Divadlo ne, ale film, protože moje babička byla šatnářka a já jsem v kině vyrůstal. Viděl jsem všechny filmy, i ty, které jsem tenkrát nemohl vůbec pochopit. Ale když jsem na škole poznal divadlo, věděl jsem, že tohle by mohlo být ono!

Hraješ či hrál jsi jak v muzikálech, tak v činohře. Je Ti některý z těchto divadelních oborů bližší?
Oba mám rád, nejlépe když se střídají.

Máš i nějaké mimodivadelní zkušenosti? Myslím u filmu, v dabingu, v rozhlase…
U filmu bohužel zatím ne. Ale na škole jsem v jedné kabelové televizi uváděl počasí a horoskopy, což byla prča! Nedávno jsem poprvé „přičuchl“ k dabingu a hodně jsem si to užil. S rozhlasem zkušenosti mám, teď mě v Olomouci čeká další rozhlasová hra. Ale divadlo je divadlo!

Opusťme na chvilku divadlo. Jsi sportovec tělem i duší. Jaké sporty provozuješ?
Od dětství lyžuju a jezdím na snowboardu, čímž jsem si potom přivydělával na studiích. V podstatě mám rád jakýkoliv sport, teď momentálně „ulítávám“ na windsurfingu a golfu se svojí maminkou, která se u toho krásně rozčiluje.

Co dál Tě baví? Jak trávíš volný čas, když zrovna nejsi v divadle, nebo někde na hřišti?
Hodně rád chodím do počítačových heren a zahraju si na svou elektrickou kytaru, za což se předem omlouvám svým sousedům.

Před nedávnem skončily prázdniny. Jak jsi strávil léto?
Nádherně! Byl jsem v Tunisu a na Sahaře. Splnil se mi tím jeden z mých dětských snů. Afrika mě opravdu hodně nadchla.

Na internetu jsem se dočetl, že Tvůj oblíbený citát je: „Malý ten, kdo zná jen malý cíl.“ Jaký máš cíl Ty?
Být šťastný.

Honzo, díky za rozhovor a v novém angažmá: ZLOM VAZ!

Radek Smetana (Divadelní zpravodaj 10/2008)