Co mě v poslední době potěšilo a na co se těším?

z inscenace DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ
foto Jiří Sejkora

Píši tyto řádky o Velikonocích a právě jsem se potěšil s Karlem Čapkem. Vždy, když moderuji pořady stanice Vltava v Českém rozhlase v nějakém svátečním čase, beru si na pomoc tohoto našeho geniálního spisovatele a prokládám rozhlasový program citacemi z jeho fejetonů – nevěřili byste, jak jsou současné. Ty na politická či všeobecná témata zvláště. Tak i letos o Velikonocích jsem v jeho díle zalistoval, a co byste řekli třeba tomuto úryvku, který napsal v polovině dubna roku 1928? „Jménem všech zemědělců, milenců, zahradníků, penzistů a zmrzlinářů, tedy velké většiny všeho vzdělaného lidstva, vznášíme tento rozhořčený protest proti počasí, jež sněhem, foukáním, húlavami a metelicí, sychravostí a chladem hodlá pokračovati ve zlořádech zimy astronomicky dávno už překonané. Což jsme se ještě dosti nenamrzli, netiskli jsme se už dost k vychládajícím kamnům, neměli jsme dosti rýmy a kašle, nevydali jsme už v plné míře zimě, co jejího jest? I mrazy byly, i sníh byl, i vichřice byly; nuže, už by mohlo přijít něco jiného, už by člověk chtěl jít za svou polní prací, otvírat doma okna, měřit svými kroky pěkný svět a hřát se na slunci. Proto voláme ke všem činitelům povětrnosti: Už dost, mějte s námi slitování; a nechte si něco na příští leden.“ Snad jsem krásným jazykem Čapkovým potěšil i vás.

A na co se těším? Až mi – snad opět úspěšně – vymění druhý kyčelní kloub a budu za rok moci opět vyrazit na nějaké kopečky. Celý život jsem totiž trávil část dovolených turistikou. Máme prochozené Beskydy, Jeseníky, Vysočinu, Malou i Velkou Fatru a především nádherné Roháče. A tam bych se chtěl ještě alespoň jednou vypravit. Snad si o nich budu moci alespoň teď popovídat se slovenským režisérem Mariánem Peckem, který v našem divadle právě studuje Sen svatojánské noci – a příznačně taky na horu – východočeskou, Kunětickou.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 5/2012