Romance pro křídlovku, foto Michal Klíma


Romulus Veliký, foto Radovan Šťastný


Racek, foto Ladislav Formánek


Brouk v hlavě, foto Michal Klíma

Oslavenec Vašek Dušek

Vstup do nové divadelní sezóny je pro Václava Duška každoročně spojen s oslavou narozenin, tentokrát bylo zahájení sezóny ještě slavnostnější, protože Vašek 3. září v plné síle a s neodmyslitelným šibalským úsměvem na tváři oslavil 65. narozeniny…

Vašku, jak to děláš, že máš pořád tak dobrou náladu?
To je náhoda. Vysvětlím… Ty mě totiž potkáváš, jen když ji nemám blbou. A nebo je to taky tím, že s blbou náladou nechodím mezi lidi.

Určitě k tomu přispívá i Tvůj smysl pro humor. Co pro Tebe znamenají slova: humor, smích a zábava?
To co vzduch, voda a biftek.

A můžu prozradit, že Ti dnes pomáhá i láska?
Jo, to můžeš! (smích)

Život je jako houpačka, jednou jsi nahoře a jednou dole… Před časem jsi procházel velmi těžkým životním obdobím, když zemřela Tvá žena Jiřina Jelenská, na kterou v divadle všichni rádi vzpomínáme. Co Tě drželo v té době nad vodou a co Ti pak pomohlo se z tohoto pomyslného životního dna dostat?
V té době mi pomohlo to, že jsem byl a stále ještě jsem v divadle, mezi kolegy, kteří se ke mně chovají skvěle, že mám práci, která byla a je hlavní náplní mého života.

Co se Ti dnes vybaví, když se vysloví jméno Jiřina?
Souputnice životem a prací, se kterou jsem žil 40 let. A matka mých dětí.

Jak jste se s Jiřinkou vlastně seznámili?
Jak jinak než v divadle. A to v šumperském, kam jsem v roce 1967 nastoupil.

Ze Šumperka jste se přestěhovali do Hradce Králové a pak na chalupu do Stéblové. Vesnice Stéblová je, jak říkáš, prokletá, stalo se zde největší železniční neštěstí v Čechách. Jak se Ti tam žije? Nebojíš se?
Dovol, abych to upřesnil. Neříkám prokletá, ale katastrofická. Ono těch neštěstí tu bylo víc. A i tak mi to starousedlíci vyčítají, že ji tak nazývám. A mají pravdu. Kromě těch neštěstí je tu krásně, hlavně od jara do podzimu. A v létě koupání na písníku Hrádek. Pohádka!

Z čeho máš v životě strach?
Ze zlých a hloupých lidí.

Obraťme ale list a vraťme se k veselejším tématům. Jaké jsi měl vlastně léto, prázdniny?
Pracovní, na chalupě je práce pořád.

Chybělo Ti divadlo?
Nechybělo! Ale jen chvíli... (smích)

Divadlo bylo a je Tvým životem. Dokázal by sis představit život bez něj?
Tak člověk si zvykne na všechno, ale bylo by to smutné.

Během své dlouhé divadelní kariéry sis zahrál nespočet rolí. Které Ti přirostly k srdci? Na které rád vzpomínáš?
Hrál jsem v Hradci, Šumperku, znovu v Hradci a teď v Pardubicích. A těch rolí bylo opravdu hodně. Tak aspoň ty z posledních let: Colas v Králi Colasi Kolikátém, Vincent v Měsíčním běsu, Dědeček v Romanci pro křídlovku, Hruška ve Vojnarce a ještě další...

A na jaké lidi? Určitě jsi poznal spoustu zajímavých kolegů…
Těch kolegů jsem zažil vskutku spousty a na mnohé rád vzpomínám. Tak zajímavé říkáš? Dobře. V Šumperku hostoval na sklonku svého života národní umělec Jaroslav Vojta. V Maryše. A ten údajně hrál s Eduardem Vojanem, tak čistě hypoteticky i já jsem s ním pracovně propojen. To je co?

V listopadu budeš mít premiéru v Casonově hře Jitřní paní, kde budeš hrát Dědečka. Jak se těšíš na další roli a nové zkoušení?
Před každou novou rolí, jsem nervózní, jaké to bude, jak to zvládnu, co mi ta práce přinese. ALE TĚŠÍM SE.

Vašku, díky za rozhovor a do dalších let Ti přeju pevné zdraví a hodně toho potřebného životního štěstí! A ještě to s námi v divadle „chvilku“ vydrž!

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 10/2008