PETR DOHNAL

W. Shakespeare / Richard III.
(Edvard, mladý syn vévody z Clarence,
režie P. Vosáhlo, premiéra 29. 6. 1974)

„Moje první krůčky na profesionálním divadle v roce 1974. Úžasný výkon Petra Skály v roli Richarda III. byl asi příčinou toho, že jsem dnes u divadla. Ach jo, pomalu budu nejstarším pamětníkem hrajícím na zdejším jevišti.“

O. Daněk / Životopis mého strýce
(Strýc mladík, Janeček Jožin, režie P. Rímský j. h., premiéra 6. 2. 1988)

„Tady jsem se opět setkal se svým idolem Petrem Skálou a Petrem Hübnerem v trojjediné roli. Všichni tři jsme nositeli jména Petr a hráli jsme jednu postavu v různých věkových obdobích. Když nám režisér dával připomínky, oba Petrové tvrdili, že ty špatné patří mně, a pochvaly si dělili mezi sebou…“

J. Voskovec – J. Werich / Kat a blázen
(Gaspar Radúzo, kat, režie J. Untermüller j. h., premiéra 27. 10. 1990)

„Postavy Voskovce a Wericha patřily na tomto jevišti vždy bardům Milanu Sandhausovi a Alexeji Gsöllhoferovi. To byla, ale drzost pokoušet se jim vyrovnat…“

F. Dürrenmatt / Frank V.
(Frank V., režie J. Seydler, premiéra 20. 5. 1995)

„Muzikál o tunelování bank přišel ještě před tím, než začaly padat první peněžní ústavy, doufám, že jsme někoho neinspirovali. Nechápu, proč jsem pak v období muzikálového boomu nebyl více obsazován…“

T. Williams / Skleněný zvěřinec
(Tom Wingfield, režie J. Uherová,
premiéra 23. 5. 1998)

„Snad se opět vrátí doba, kdy bude čas a chuť zastavit se u silných lidských témat Tennessee Williamse. Velká herecká příležitost s mou častou partnerkou Zdenou Bittlovou, která svůj názor na mé herectví zjevně vyjadřuje svým výrazem.“

R. Bolt / Člověk pro každé počasí
(Tomáš More, režie F. Laurin, premiéra 20. 3. 2004)

„Hluboká hra se spoustou velkých myšlenek, ke kterým je dobré se občas vracet. Velice inspirativní práce s mým bývalým pedagogem a pak kolegou, režisérem Františkem Laurinem.“

inscenace Člověk pro každé počasí

H. Barker / Vítězství
(Billy Hambro, režie M. Pecko j. h.,
premiéra 31. 3. 2007)

„Už z mého výrazu je jasné, že se nejednalo o žádnou procházku růžovým sadem. I když jsem původně nebyl do této hry obsazen, jsem rád, že jsem se v ní nakonec mohl opět setkat s režisérem Mariánem Peckem, který zde vytvořil nejkontroverznější a zároveň nejpozoruhodnější představení posledních let.“

inscenace Vítězství