On-line se Zdenou Bittlovou na www.scena.cz

Virtuální divadelní pořad NetHovory se ve středu 9. prosince 2010 po delší odmlce opět vrátí do Pardubic. Co to pro vás znamená? Jedinečnou možnost živého rozhovoru s další hereckou osobností Východočeského divadla, stačí si jen otevřít stránky www.scena.cz, proklikat se k NetHovorům a zanechat svou otázku, nebo si počkat na středu 9. prosince 2010 a ptát se přímo, živě, on-line. Je to snadné…

Kulturní portál www.scena.cz, který nabízí rozhovory, recenze a reportáže nejen z divadelního prostředí, letos slaví deset let od svého založení. Pardubické divadlo si celý rok 2009 připomíná sté výročí otevření nádherné secesní budovy divadla. Tato dvě jubilea jsme chtěli podtrhnout výběrem hosta NetHovoru, proto nás velice potěšilo, že na mou nabídku kývla ZDENA BITTLOVÁ, Herečka s velkým „H“ a osobnost, jež se nesmazatelně zapsala do historie pardubického stánku Thálie.

Zdena Bittlová je pardubickému divadlu věrná již čtyřicet let, svým hereckým uměním oslovila několik generací diváků a doufejme, že oslovovat bude dál! Paní Zdena se nerada prezentuje v tisku či na oficiálních recepcích divadla, proto tento rozhovor bude zcela výjimečný a po dlouhé době první, který poskytne. Paní Zdena s rozhovorem (po mém mírném nátlaku a přemlouvání) souhlasila, za jejím rozhodnutím ale především stály dva důvody: 1. otázky budou klást sami diváci, kterých si váží, protože bez nich by divadlo nemělo smysl, 2. rozhovor bude veden přes počítač, což paní Zdenu lákalo, neboť zcela propadla technickým vymoženostem moderní doby. S počítačem běžně pracuje, mailuje, platí přes internet, má stránku na facebooku…

Tolik snad jen na úvod, dále je to už na vás! Nenechte si ujít našeho exkluzivního hosta, navštivte internetové stránky www.scena.cz a ptejte se. Živý on-line rozhovor se uskuteční ve středu 9. prosince od 17.00 hodin.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 12/2009

Z online rozhovoru...

Kdybyste sama sebe měla přirovnat k nějaké divadelní nebo literární postavě, která by to byla? (Miroslav od Svitav)
Nevím, jestli se můžu přirovnat k nějaké postavě, ale rozhodně jednou z mých nejmilejších rolí byla Maria Callas. Pod všechny její názory na umění a herectví se plně podepisuji.

Jednou z vašich výrazných rolí bylo ztvárnění herečky Sarah Bernhardtové v inscenaci Poslední léto? Jaké bylo zkoušení? Jak se „táhne“ představení v celé jeho délce? (Karel)
Zkoušení bylo náročné, ale pěkné, protože spolupráce s Martinem Mejzlíkem byla víc než příjemná. Jak se táhne představení v celé délce? Když se člověk poctivě věnuje přípravě, to znamená zkouškám, tak pak už dobře.

Budete k oslavám stého výročí divadla péct dort? (Jitka)
V žádném případě! :-) Bohužel to neumím.

Zdeno, jak dlouho se učíte roli? (Lída, Drozdice)
Kdysi mi stačil jen čas na zkouškách, teď se přiznám, že se už musím připravovat doma, ale není to tak strašné. Využívám procházek se psem, kdy si text opakuju. Ale zaplaťpánbůh s tím zatím problémy nemám.

Hrála jste ještě na jiné scéně než ve Východočeském divadle v Pardubicích? (Hynek, Praha)
Po absolvování JAMU jsem nastoupila na jednu sezónu do Těšínského divadla, odtud jsem odešla do Jihlavy, kde jsem byla zase jen jednu sezónu. No a pak už přišly Pardubice. Ale hostovala jsem také v Národním divadle ve Smrti obchodního cestujícího.

Pamatujete si na nějakou postavu, která pro vás byla naprosto lidsky nepochopitelná? (Marek, Polička)
Samozřejmě, že jsou postavy, s jejichž jednáním se nemůžu ztotožnit, ale každou se snažím obhájit a pochopit, proč tak jedná. Na každé záporné postavě jsou zajímavé právě ty motivy, proč člověk tak jedná. A asi nebudu říkat nic nového, že takové postavy se hrajou nejlíp.

Kdy jste poprvé přišla do pardubického divadla? (Dana V., Přelouč)
Když mi bylo sedm let. Oba moji rodiče tady pracovali a já jsem samozřejmě neděle, když se hrálo i odpoledne, trávila na představeních.

Máte spočítáno, v kolika inscenacích jste hrála? (Adéla)
Bohužel ne. V tomhle směru jsem trochu nepořádná, ale protože dělám divadlo 42 let a průměrně tak 4 role za sezónu... Tak si to spočítejte. :-)

Co děláte, když si chcete od divadla odpočinout? (Hana, Jičín)
Věnuju se svým zvířátkům, mám psa a kocoura. Hodně čtu a v poslední době se věnuju internetu.

Jak vzpomínáte na svou úplně první roli? (Milan)
Bylo to fiasko. Bylo mi devět, měla jsem jedinou větu v Maryše a museli mě přeobsadit. :-)

Existuje mezi herci přátelství, nebo jen řevnivost? (Pavla)
Nemůžu mluvit za druhé, ale za sebe si myslím, že přátelství ve stejném oboru asi neexistuje. Do jisté míry je to dobré, protože to člověka stimuluje k lepším výkonům, ale někdy se používají praktiky, které nejsou zrovna fér. Já osobně jsem měla velice ráda Míšu Frkalovou a Lucku Štěpánkovou, ze starší generace jsem měla a dokonce ještě mám přátelský vztah s výbornou herečkou Jarmilou Derkovou.

Zdeno, minula vás nějaká role, na kterou jste si myslela? (Karolína)
To víte, že ano. Jednou to řekl moc krásně Miloš Kopecký: Herec je taková dívenka v tanečních, která čeká, kdo ji vyzve k tanci a co budou hrát. Je to velice nesvobodné povolání. Ale nikdy jsem kvůli žádné roli neplakala, protože tatínek mi řekl: Za mužským, autobusem a rolí se nikdy nehoň, za pět minut ti jede další!

Zajímá vás politika? Měla byste chuť se do ní sama zapojit? (Milan)
Zajímá mě jako každého, zlobí mě jako každého a zapojit bych se do ní rozhodně nechtěla.

Obdivuji vás jako herečku. Cítíte se po premiéře jako tělo bez duše? (Pavel, Pardubice)
V prvé řadě děkuju moc! Tohle člověka vždycky potěší. A jak po které premiéře... Každopádně když z člověka spadne to napětí, tak se určitá únava dostaví.

Co nejraději jíte? (Zuzka)
Toho je strašně moc! :-) Jsem poměrně velký jedlík a docela ráda mám obyčejná babičkovská jídla. Jinak mám ráda zeleninu, maso minimálně.

Jaké je vaše životní motto? (Alena, Hradec Králové)
Život není to, co chceme, ale to, co máme. A pak ještě jedno, které se týká divadla: Charakter se nedá zahrát, charakterem se hraje. To řekl pan Radovan Lukavský a já s ním naprosto souhlasím.

Co vám nejvíce na pardubickém divadle imponuje? (Honza, Bohdaneč)
Krásná budova, tradice a v neposlední řadě vysoká profesionalita. Pardubické divadlo mám ráda, protože je to pro mě druhý domov.

Jaké je to být tak dlouho v jednom angažmá? (Pavel, Pardubice)
Co vám mám na to říct? :-) Jsem tady dobrovolně, prožila jsem v tomto divadle celý život, jak jsem se už zmiňovala, pohybuju se tu od dětství. Jako malá jsem sedávala v lóži a říkala si: Tady jednou budu hrát. A sen se mi splnil. To je přece hezký!

Celý rozhovor si můžete přečíst v archivu NetHovorů na webových stránkách www.scena.cz .

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 1/2010