ZEMŘEL HEREC Leopold Běhan

Ve věku nedožitých 87 let zemřel 15. června 2012 herec LEOPOLD BĚHAN, dlouholetý člen Východočeského divadla Pardubice. Divadlo pro něj bylo vždy jeho hlavní životní náplní. Objevoval se v rozmanitých rolích dramatického i komediálního repertoáru. Jak před lety napsal, všechny role, které hrál, hrál rád. Divadlu proto zůstal aktivně věrný až do pozdního věku. Poslední rozloučení s Leopoldem Běhanem se konalo v rodinném kruhu.

Absolvoval obor strojní obuvník na Baťově škole práce, ale lákala ho divadelní profese. Na vojně se v roce 1948 stal členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Do svého prvního profesionálního angažmá následně nastoupil v roce 1950 v Pardubicích. Svou hereckou kariéru započal menší rolí Nádeníka v Klicperově Divotvorném klobouku po boku Josefa Vinkláře, Miroslava Macháčka, Slávky Budínové či Blanky Bohdanové. Poté zde nastudoval například roli Pavky Korčagina v inscenaci Jak se kalila ocel, Bartoníčka ve 4:0 pro ATK, Claudia v Shakespearově Mnoho povyku pro nic. V roce 1952 odešel na dva roky do angažmá v Hradci Králové, odkud pak na pět sezón přesídlil do Divadla pracujících v tehdejším Gottwaldově. V roce 1959 zakotvil v Divadle Vítězslava Nezvala v Karlových Varech, kde se potkal mimo jiné s Oldřichem Novým, který ho obsadil do role důstojníka Emila ve Slaměném klobouku. Dále účinkoval například v inscenacích Julie, ty jsi kouzelná či Harvey a já. Po roce 1968 měl problémy z politických důvodů, neboť vystupoval na podporu Klubu angažovaných nestraníků, a z Karlových Varů byl nucen odejít. V této nelehké situaci Leopoldu Běhanovi pomohl režisér a divadelní ředitel Zdeněk Bittl, když mu v roce 1972 umožnil návrat do angažmá v pardubickém divadle, kterému zůstal věrný až do konce svého hereckého působení. Jeho posledními rolemi byli Herec a Dvořan v Shakespearově Hamletovi a Němčo Nur v muzikálu Cikáni jdou do nebe v roce 2008.

Ve Východočeském divadle se setkal s mnoha režiséry, především se Zdeňkem Bittlem, Petrem Vosáhlem, Václavem Špidlou, Jaroslavem Vostrým, Františkem Laurinem, Jiřím Seydlerem a dalšími. Nejdůležitější role ho zde potkaly koncem sedmdesátých let: Puk v Shakespearově Snu noci svatojánské, Cecil v Boltově hře Ať žije královna, Molière v inscenaci Chci slunce rozesmát či Pan Pickwick ve stejnojmenné inscenaci. Dále se objevil například jako Jan Marek v Košilce Otto Zelenky, francouzský král v Anouilhově Tomáši Becketovi, Morlock ve Weisenbornově Lofterovi, Andrew Carnes v muzikálu R. Rodgerse a O. Hammersteina Oklahoma!, Pavel Karpíšek v Únosu sabinek, Gremio ve Zkrocení zlé ženy, Vodník v Jiráskově Lucerně, v posledních letech pak jako Kardinál Walsey v Boltově Člověku pro každé počasí, Drtina v Jiráskově Vojnarce nebo Sulphurides v Dürrenmattově Romulovi Velikém.

Mimo divadlo se věnoval dabingu a řadu let spolupracoval s Českým rozhlasem Hradec Králové. Práce před kamerou byla pro něj spíše výjimkou, ztvárnil menší role ve filmech Konečná stanice, Kouzelníkův návrat, Operace Silver A a v seriálu Četnické humoresky.

S ÚCTOU VÝCHODOČESKÉ DIVADLO!

Zdeněk Janál, Divadelní zpravodaj 9/2012

klikněte pro parte v PDF

Radek Smetana, 22. června 2012