Basic HTML Version
]
kterého jsem si přivezl z Čech) všechno možné – od
golfu, návštěvy karaoke v barech na pobřeží, turis-
tiky až po takové atrakce, jakou je například lov
lososů a tresek z člunu na moři. Dostali jsme se i do
hor nedaleko Whistleru, kde jsme na deset metrů
potkali medvěda. Naštěstí si nás nevšímal. Zřejmě
byl vegetarián, protože se věnoval jen požírání trávy
z paseky…
Někteří režiséři jsou typičtí svou impulzivností.
Často na herce křičíš?
Během zkoušení ne. Křičím až v generálkovém týdnu,
když to jako většina režisérů „nestíhám“ a vybíjím si
tak vztek na nebohých hercích. Jinak jsem ale příz-
nivcem pozitivní atmosféry na pracovišti a myslím si,
že i umění jde dělat efektivně bez toho, aby všichni
během procesu umělecky i lidsky „trpěli“. Jsem rád,
když mě to baví a baví to i herce a můžeme si to
společně užít.
Sleduješ své inscenace i po premiéře? Chodíš na
takzvané „dozory“?
Tak technicky to u všech mých inscenací není tak
úplně možné, ale obecně samozřejmě platí, že každá
inscenace se vyvíjí dál s divákem a je potřeba na ní
pracovat. Zvlášť u komedií, kdy reakce diváků teprve
ukážou, co skutečně funguje a co je potřeba změnit
či upravit, případně nahradit. Problém u pohostin-
ských režií je, že nemám ta představení po premiéře
tolik pod kontrolou, což mne mrzí. U situační kome-
die je totiž důležité „řemeslo“, vypracovanost, přes-
nost gagů na centimetry, je to něco jako hodinový
stroj, kde musí všechna kolečka přesně zapadat.
Někdy jediný rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným
představením je ten, že režisér je nebo není během
repríz ochotný vzdát se svých původně „sebegeniál-
nějších“ nápadů a řešení a nahradit je jinými – třeba
ne tak efektivními ale přesně fungujícími v „hodino-
vém strojku“ inscenace.
Jaké řešení jsi tedy zvolil pro komedii A je to
v pytli!?
Řešení pořád ještě nalézáme. Základem ale je, že
víme, doufejme, co chceme divákovi sdělit a jaké
prostředky k tomu použijeme. Důležité je ctít žánr
a autora. Právě u tohoto typu situační komedie není
tolik prostoru pro vlastní fantazii, ale jde především
o to co nejpřesněji reprodukovat autorovo dílo.
Samozřejmě ale nějaký ten prostor pro tvůrčí práci
taky existuje – například při práci na mimoslovním
jednání postav, vytváření nových gagů nebo při výbě-
ru a používání scénické hudby.
Jaká by tedy měla být hudba v této inscenaci?
Měla by být jednak současná, moderní a jednak inspi-
rovaná balkánským folklórem. Od dob Kusturicových
filmů s hudbou Gorana Bregoviće to sice v divadle
a ve filmu je poměrně častá a módní záležitost, ale
vzhledem k tomu, že dvě ze stěžejních postav naší
hry jsou kosovští Albánci, kdy navíc jedna z nich je
muzikant-trumpetista, tak se toto řešení nabízí.
Proč ses rozhodl právě pro spolupráci s hudebním
skladatelem Ondřejem Brzobohatým?
Protože Ondra je skvělý muzikant a skladatel.
Navíc už jsme spolu dvakrát spolupracovali: sklá-
dal mi hudbu do hry Klec bláznů v Divadle Radka
Brzobohatého a ke hře 1 + 2 = 6 ve Slováckém diva-
dle. Jen škoda, že poslední dobou má čím dál míň
času a je dost těžké ho „dostihnout“. Navíc má teď
nějaké nové děvče, kterému se hodně věnuje, což lze
pochopit. Zvlášť, když se jedná o Miss World.
(SMÍCH)
Zakončeme náš rozhovor ale v jiné oblasti: nejsi
dnes už jen hercem a režisérem, ale vrhnul ses
i na pole literatury. V současné době ti vyšla
knižní prvotina s nekonformním názvem Normální
debil, která, jak se zdá, má velmi příznivé ohlasy.
Jak tě napadlo pustit se do spisovatelské práce?
Nebylo od začátku mojí ambicí stát
se literárním autorem, ale psal jsem
si spíš jen tak do šuplíku vtipné oka-
mžiky ze svého dětství a jinošství,
byl to takový jakýsi způsob auto-
terapie – vyrovnání se s následky
tradiční výchovy rodičů.
(SMÍCH)
Taky
jsem si pohrával s myšlenkou, že
z toho někdy udělám divadelní hru,
ale náhoda (tlak investora) tomu
chtěla, že knížka vyšla dříve. No
uvidíme. V současnosti nemám čas
se divadelní verzí zabývat, ale třeba
někdy v budoucnu…
A co kdyby náhodou právě u nás,
ne? Tvé knize i naší inscenaci
přeji „Zlom vaz!“ a tobě ještě
hodně „dlouhožijících“ inscenací!
ZdJ
PŘI PŘIJÍMÁNÍ DIVÁCKÉ CENY PRO KOMEDII TENOR NA ROZTRHÁNÍ NA GRAND FESTIVALU
SMÍCHU |}~}, FOTO M. KLÍMA