Basic HTML Version
_]
Jak dokonalé může být spojení takových jmen, jako
je Marián Pecko a William Shakespeare, jsem se
přesvědčila už loni v červnu na Kunětické hoře. Byla
jsem tedy zvědavá, jak si kouzelná komedie Sen
noci svatojánské vede téměř o rok později na jevišti
Městského divadla.
Autora výše uvedené hry není třeba příliš předsta-
vovat. Shakespearova dramata patří jednoznačně
k nejzákladnějším pilířům divadelního světa. Víc
pozornosti si zaslouží samotné dílo.
Původní forma komedie The Midsummer Night´s
Dream pochází z roku 1596. Proplétá se v ní
několik dějových linií, které spojuje skřítkův omyl se
šťastným koncem. V lese za Athénami se setkáváme
s králem lesních strašidel Oberonem a jeho ženou
Titánií, kteří řeší partnerské problémy. Do jejich
manželské krize přicházejí do lesa čtyři mladí
Athéňané: Hermie se svým milencem Lysandrem,
kteří prchají před požadavky Hermiina otce Egea,
Demetrius, kterému Egeus Hermii slíbil, a Helena,
která následuje Demetria, do něhož je zamilovaná.
Oberonovi je díky jeho náklonnosti k jakékoli ženě
Heleny líto, a tak pověří rošťáckého skřítka Puka,
aby díky účinkům vzácné byliny „pomohl“ Demetriovi
Helenu milovat. Puk však omylem očaruje Lysandra
a děj se stává komplikovanějším.
O tom, že hlavní zápletka nepostrádá pořádné
zauzlení, nemůže být pochyb, proto jsou obavy
o srozumitelnost jevištního provedení na místě.
V překladu Martina Hilského se ale ztratit nelze.
I když jsou promluvy postav poměrně složité, účin-
kující s nimi nemají sebemenší problém.
Na srozumitelnosti inscenace má také podíl režijní
zpracování Mariána Pecka. O tom, že pan Pecko patří
mezi divadelní režisérskou špičku, jsem se přesvědči-
la už na svých několikerých návštěvách představení
Cikáni jdou do nebe. Tyto dvě hry spojuje mnohé
– nápaditost, skvěle vybrané herecké obsazení
a hlavně určitá magičnost, díky níž je představení
tak působivé.
Čarovný dojem dokresluje scéna Pavola Andraška,
která počítá s plným využitím kopce rondelu pod
hradem, jak jsme zvyklí z již zmíněných Cikánů.
Zvlnění krajiny se podařilo přenést i do divadla, kde
se setkáváme s podařenou napodobeninou tohoto
přírodního scénografického prvku. Pozornost si
zaslouží i kostýmy Evy Farkašové. Kombinují moderní
s klasickým, takže výsledek působí neotřele a zajíma-
vě. Celá inscenace je laděna do černé, bílé a červené
barvy, což ladí s nočním lesem, do nějž je zasazen
děj hry.
Zastavme se nyní u obsazení, neboť také bez něj by
hra postrádala to správné kouzlo. Jako lesu vládnou-
cí pár – Oberon a Titánie – se představili Ladislav
Špiner a Petra Janečková, kteří paralelně ztvárňují
i zasnoubené Athéňany Thesea a Hoppolytu. Z divác-
kého hlediska nelze pochybovat, že jsou bravurně
sehrané herecké duo. Pan Špiner však příliš vsadil na
svou expresivní komičnost a z jeho Oberona se tak
v některých pasážích stává zbytečná karikatura.
Ve stěžejní roli skřítka Puka hraje Jan Konečný, jehož
výkon patří jednoznačně mezi nejlepší. Nepostrádá
charisma, pohybovou obratnost ani výrazovou
přirozenost.
Skupinu hlavních rolí uzavírají dva athénské páry –
Hermie s Lysandrem a Helena s Demetriem, které
představují Petra Tenorová, Josef Pejchal, Martina
Sikorová a Miloslav Tichý. Hermie je rozhodně nejlep-
ší role v jaké můžeme Petru Tenorovou vidět. Z této
čtveřice je však nejvýraznější Miloslav Tichý, jenž
nás opět přesvědčuje o svých komplexních kvalitách.
Martina s Josefem jsou kvalitní herci a podávají
standardně skvělé výkony.
Z vedlejších rolí si zaslouží být jmenováni Pavel
a Tomáš Novotní jako amatérští divadelníci, neboť
oba své role ztvárňují s téměř hmatatelným
nadšením. Na své si přijdou i fanoušci Jiřího
Kalužného (k nimž se hrdě řadím), který zaujme svým
laskavě zachmuřeným projevem, i když nemá moc
prostoru. Dále účinkují Zdeněk Rumpík jako Hermiin
otec Egeus, Jan Hyhlík jako Theseův poddaný
Filostrates, Václav Dušek a Josef Jelínek v alternaci
s Vítem Pištěckým jako členové skupiny divadelníků,
Tomáše Novotného v roli Klubka alternuje Michal
Švarc. Za ženskou část souboru dále hrají Lída
Vlášková jako první víla a Dagmar Novotná, která má
doprovodný pěvecký part. Skupinu víl a elfů uzavírá
Hana Kubinová v alternaci s Michaelou Novotnou
a akrobati Petr Dejl, Petr Dufek a Vladimír Novák.
Celá inscenace je pohybově velmi náročná a všichni
účinkující podávají v této oblasti skvělé výkony, čímž
spolu tvoří výborně sehraný herecký tým. Lyrič-
tější pasáže jsou oživeny akrobatickými skoky na
trampolíně. Hra je obohacena o hudební doprovod
(na Kunětické hoře interpretovaný živou pětičlen-
nou kapelou, v divadle je bohužel reprodukovaný),
který pochází z pera Roberta Mankoveckého. Jedná
se o zhudebněné originální části textu, které zpívá
nejen už zmíněná Dagmar Novotná.
Na závěr lze říct pouze jedno: Sen noci svatojánské
je nejlepší inscenace na současném repertoáru.
Spojuje promyšlenou předlohu od slavného drama-
tika, nápadité a bezchybné režijní zpracování i bez
jediné výjimky kvalitní herecké výkony. V prostředí
Kunětické hory se navíc jedná o efektní podívanou
s magickou atmosférou. Co dalšího si divák může
přát? Snad jen více Mariána Pecka v Pardubicích!
Jana Sekerová,
Gymnázium Dašická, Pardubice, 16 let