Basic HTML Version
\Z
J. VRÁNA JAKO SALIERI V
AMADEOVI
, FOTO M. KLÍMA
V praxi se požadavky na recenzi podařilo naplnit
jenom několika studentům. Ostatní napsali stručný
obsah a popsali své pocity, někdy se čtenář mohl do-
konce dozvědět herecké obsazení. Téměř nikdo nepo-
važuje funkci režiséra či jiného inscenátora (scénogra-
fa, kostýmního výtvarníka, skladatele hudby atd.) za
tak důležitou, aby se jí zabýval. Inscenace, které naše
mladé publikum vidělo, patří k výrazným dramatickým
kusům Východočeského divadla – převážná většina
studentů hodnotila hry
Amadeus
a
Mefisto
. Obecně
se dá říct, že jsme diváky nezklamali.
„Tato hra naprosto splnila všechna má očekává-
ní. Měl jsem štěstí, že jsem navštívil se školou
představení Mefisto, neboť mi pomohlo vložit
další střípek vědomostí do historické skládanky
a vzbudilo ve mně větší zájem o problematiku
dané doby,“
napsal Jan Kovář.
V. Jiraský píše:
„Závěrem se dá říct, že čas strávený
v hledišti nebyl časem promarněným.“
Tak trochu úsměvně popsala svůj zážitek Tereza Fili-
pová:
„Sice jsem o Amadeovi slyšela leccos již před
tím, ale představení natolik překonalo moje původní
představy, že jsem nebyla schopná říct nic jiného
než (promiňte mi ten výraz) – no, ty vole!“
Podle Jesiky Filipové byly
„…herecké výkony skvělé
a precizní. Vývoj a emoce jednotlivých postav
(V AMADEOVI x POZN. REDAKCE)
se daly dobře sledovat,
a tak přispěly k nezapomenutelnému zážitku.
Téma jako takové je velmi nosné samo o sobě, ale
herecké výkony vynesly toto představení velmi
vysoko. Pro mě zatím nejlepší návštěva divadla.“
Studenti pozitivně hodnotili „přehnaný patos“, „vy-
gradované emoce“ a „skvostné a výjimečné herecké
výkony“ Ladislava Špinera, Josefa Vrány a Petry
Tenorové v Amadeovi.
Vtipnou doušku na závěr své recenze Amadea napsal
Šimon Martínek:
„Celkový dojem je spíš pozitivní
i s přihlédnutím k ceně. Lístek stál necelých
100 korun a za tu cenu divák obdržel odpovídající
podívanou. Skoro by si i poplakal, jak je Mozartův
příběh dojemný, že takový génius se hudbou nedo-
kázal uživit a mnoho dnešních popových kvítek se
topí v penězích tak, že neví co s nimi.“
Dostalo se nám však i kritiky. Několik studentů
mělo smíšené pocity z přemíry vulgarit (ve slovech
či činech) v Mefistovi i Amadeovi; zdálo se jim, že
adekvátního výsledku by se dalo dosáhnout i jinými
prostředky, ne tolika šokujícími a hrubými. Za všechny
názor Anny Kopecké:
„Ve hře mi naopak přebývaly
vulgarity. Osobně totiž musím říct, že jsem jimi
přesycena z televize, a jediné místo, kde od nich
člověk mohl utéct, bylo divadlo.“
A na závěr ještě postřeh té samé divačky – postráda-
la totiž předmluvu před představením Amadea, která
by osvětlovala, že hra nebyla inscenována přesně
podle skutečných událostí.
To je sice pravda, ale od uměleckého díla, jakým je
i tato divadelní hra, se to ani očekávat nedá. Autor
přece nenapsal dokument, je to „jenom“ jeho před-
stava o historických postavách. Drama staví Amadea
a Salieriho do výsostně konfliktních situací, které jsou
výplodem jeho fantazie. A bez fantazie by se nedalo
napsat žádné umělecké dílo.
Ze zaslaných recenzí mě osobně nejvíc zaujala práce
studentky Jany Sekerové. Není vám to jméno pově-
domé? Mohlo by, protože loni jsem její recenzi, která
se zabývala komedií Blbec k večeři, vyhodnotila jako
nejlepší. Letos popsala svůj zážitek ze Shakespearova
Snu noci svatojánské (viz následující strana). Je vidět,
že tato studentka má o divadlo dlouhodobý zájem
a že své zážitky dokáže velmi srozumitelně popsat.
Že by se nám v Pardubicích rodila profesionální diva-
delní recenzentka? Ale i kdyby ne, přála bych si víc
takto nadšených a poučených diváků.
JaU