Basic HTML Version
\(
Jakým směrem se Ondra ubírá? Nelákalo ho nikdy
herectví?
Už na základce mu tuto možnost kantoři podsouvali,
jenže dodnes by ho lákala spíš režie nebo kamera, aby
měl vše „pod kontrolou“. Baví ho historie, zejména
válečná. Před třemi lety se rozhodl pro samostudium
korejštiny, kupodivu mu to vydrželo a dnes o Koreji
i sousedních státech zná mnohé. Moc mu přeji, aby
se jeho sen, že „zmizí“ do Jižní Koreje, kde už má
i pár internetových kamarádů, splnil. Takže pokud
opustí „rodinné hnízdo“, bude to pár set kilometrů od
Pardubic.
Ale kdyby se přece jen rozhodl pro herectví, bráni-
la bys mu, jak to často prezentují herci-rodiče?
Určitě ne. Ale už ode mě ví, že pozice neúspěšného
herce – tím nemyslím popularitu v médiích – je jednou
z nejhorších, které by ho mohly potkat.
Ondra se narodil ze svazku s významným dosti-
hovým jezdcem Kamilem Kuchovským. Vnímala jsi
fakt, že se Kamil pohyboval v úplně jiném prostře-
dí než ty, jako výhodu, či nevýhodu?
Pro mě to byla jednoznačně výhoda! Ale je to o člo-
věku, nikoliv o prostředí. S Kamilem jsme měli jednu
věc společnou, vzájemně jsme obdivovali své profese
a jejich výlučnost nám přišla samozřejmá. Mně
nevadilo, že ke koním se musí vždy, svátek nesvátek,
a také že jsou vždy na prvním místě. A Kamilovi bylo
jasné a naprosto pochopitelné, že u mě je na prvním
místě divadlo. I když se synem se to asi jemně
pozměnilo… Kamil netrpěl zakyslostí, že ač čtrnácti-
násobný účastník Velké pardubické ji nikdy nevyhrál
(na zakomplexované muže mám čich!), že byl spíše
tím, kdo připravoval koně pro druhé. Lidé, kterých si
v oboru vážil, ho velmi uznávali: jako trenéra, jezdce
i podkováře. I to jsme měli společné. Kolegové, kteří
ho znali, by potvrdili, že s Kamilem bylo fajn.
Musím na tebe také prozradit, že jsi téměř propad-
la moderním technologiím. Surfuješ na internetu,
chatuješ na Facebooku, zúčastňuješ se různých
webových diskusí… Co ti to přináší?
Ač jsem právě na Facebook kvůli technickým problé-
mům pořádně naštvaná, neopustím ho, protože jsem
v kontaktu s přáteli, které jsem neviděla dlouhá léta,
našla jsem zde i další dávné známé. A přes jednu
webovou diskusi jsem potkala skvělé lidi, se kterými
se už i scházíme. Díky stránkám Spolužáci.cz jsme
před prázdninami uspořádali setkání 9.B – po 45
letech!
To je úžasné! Ale není anonymní svět virtuálních
„přátel“ někdy až trochu nebezpečný?
Internet je dobrý sluha, ale zlý pán. Také jsem
zpočátku netušila, že existují slídiči, kteří jsou schopni
porušit pravidla, odhalit vaše inkognito. Dnes už jsem
v pohodě, psychicky nemocné ignoruji a naopak si
možností internetu užívám.
Zpátky do reálného světa. Čím se v životě řídíš?
Co je tvým životním krédem?
Je to stále to samé: Nebýt hulvát v životě a lhář na
jevišti. Jak jde doba, je to pro mě více a více důležité.
A závěrem, co je tvůj doposud největší životní
úspěch?
Bez váhání – Ondřej a Kamil!
Lído, díky moc za rozhovor a do dalších let ti přeji
hlavně zdraví a štěstí, a to jak v životě, tak
v herectví!
RaS
S J. PEJCHALEM V
POKUSNÝCH KRÁLÍCÍCH
, FOTO M. KLÍMA