Basic HTML Version
\_
Petra:
S divadlem to srovnatelné není, zde je to
náročnější, když musíme vyběhnout celý kopec, na
věž a „nezabít se při tom“, zároveň zpívat. Minule
jsem málem spadla ze žebříku, protože se mi udělala
díra v sukni, Tomáš mě včas zachytil. Takže je to
tam v podstatě i nebezpečné. Ale mám to tam ráda,
protože tam je vytvořena Koločava, dýchá to, voní
senem, dřevem i ohněm, který na nás sice pořád kouří,
když zpíváme, ale dává úžasnou atmosféru, dá se hrát
s měsícem, hvězdami, je tam nebe, je tam vítr, který
rozevlává vlasy, má to tam velké kouzlo. Divadlo je
samozřejmě úplně jiné.
Honza:
Myslím si, že na Kunětické hoře to musí být
pro diváky zážitek, ale jako herec to přímo nevyhledá-
vám. Naopak mám pak rád, když se inscenace převede
do divadla, kde se zkomorní, zintimní, herci se navzá-
jem jinak poslouchají, je to více o vlastních situacích,
ne o všem tom kolem…
Petra:
Na Kuňce je to prostě nádherná show!
I v dalších hereckých prostředcích je to jiné?
Honza:
Musíš jako herec myslet na hraní na všechny
tři strany pro diváky, aby všichni dobře viděli, což tě
někdy limituje.
Petra:
Také je jiné, že ti drkotá brada zimou…
(SMÍCH)
Honza:
Ale musím říct, že jsem ještě na Kuňce
nezažil scénu, která by mi tolik pomohla.
Scénograf využil Kunětickou horu na maximum
a vytvořil terén, který hercům velmi pomáhá.
Petra:
Voní dřevo, voní sláma…
Honza:
To jsi už říkala, opakuješ se…
Petra:
Hm. Ale je to tak.
Honza:
Já vím, ale nemusíš to
opakovat.
(NIKOLA S ERŽIKOU SE OPĚT HÁDAJÍ)
Jak se vám hraje s živou kapelou?
Honza:
Skvěle!
Petra:
Živá kapela s tebou může
„jít“ a pomoci ti.
Znali jste písničky z Balady
i dříve, ale jak se vám líbí nové
hudební aranžmá?
Honza:
Je lepší, tvrdší.
Petra:
Není to žádné zpívání
o krásném světě, který je
zidealizovaný, však taky život
v Koločavě nebyla žádná
pohádka, je to tvrdá země
s drsnými lidmi.
Zkoušení pro vás tedy bylo
náročnější než obvykle?
Honza:
Bylo, především
kvůli tak velké roli. Zpíval
jsem minimálně čtyřikrát
týdně.
Petra:
Já jsem se asi nikdy tolik nestresovala jako
tentokrát, byla to totiž moje první muzikálová role,
tak jsem hodně chtěla, aby vše „zaklaplo“ – situace,
písně, pohyb, aby to bylo kompaktní, scelené, dalo
mi to hodně úsilí. Jsem ráda, že i choreograf Jirka
Pokorný se nám hodně věnoval v pohybu, on mi velmi
pomohl…
(HONZA SE SMĚJE)
Petra:
Poradil mi vlastně i to, jak mám správně
chodit. Chodit „sebevědomě“ vyžaduje zapínání
úplně jiných svalů než chodit „normálně“. Ještě
po zkouškách hereckých jsme se scházeli na další
choreografické zkoušky, kde mi vysvětloval principy,
jak být pevnější a v pohybu uvěřitelnější.
Ty jsi z choreografa tolik nadšená, že snad můžu
i prozradit, že jsi do něj zamilovaná…
Petra:
Ne, nejsem do něj zamilovaná! Miluju ho!
Honza:
Mohla bys být jako Natalie Portman, která si
po natáčení filmu Černá labuť vzala svého choreografa.
(SMÍCH)
Oba máte tedy partnery, kteří jsou od divadla. Je to
pro vás nutnost, výhoda nebo je to jen náhoda?
Petra:
Pro mě je to nutnost. Neumím si představit
žít třeba s učitelem nebo s nějakým „ajťákem“…
Bavíme se s Jirkou o divadle a máme spoustu
společných zájmů, společné trable a dokážeme
se lépe pochopit… Chodila jsem rok s „matfyzá-
kem“, ale ten nechápal, co se děje…
Honza:
Podle mě je důležitější, s kým žiješ, ne
co dělá.
Petra:
Ale je to důležité. Máte pak
společné téma.
Honza:
Když jsou lidi inteligentní, tak si
budou mít o čem povídat, i když nemají
stejnou práci. Ale pravdou je, že když
jsou oba od divadla, vzájemně se více
tolerují, co se týká časových možností,
protože osobního času je u divadla
málo. Divadlu musíš přizpůsobit
všechno, a až pak máš svůj život.
Mnozí naopak bazírují na tom, aby
jejich partner od divadla nebyl a doma
se už bavili o něčem jiném. Ale já také
žiju s herečkou
(GÁBINOU MIKULKOVOU x POZN.
REDAKCE)
a je to pro mě životní štěstí,
jsme spolu už osm let.
Petro, teď jste s Jirkou spolu zkou-
šeli, byl často tady, ale jinak pracuje
v Plzni, nebojíš se té dálky?
Petra:
Nebojím. Když už nás andílci dali
dohromady, tak už to nějak vyřeší.
Ať vám tedy oběma Vaše životní
štěstí dlouho vydrží!
ZdJ
P. TENOROVÁ JAKO ERŽIKA, FOTO J. FAUKNER