i
Na Kunětickou horu vtrhne již 15. června legendár-
ní muzikál Balada pro banditu, a to ve své nové a po
mnoha stránkách originální podobě. Nejen o něm
jsme hovořili s jeho režisérem MICHAELEM TARAN-
TEM, ale i o dalších důležitých tématech, které se
váží k této výjimečné osobnosti českého divadla.
V Pardubicích režírujete pravidelně, naposledy
Shafferova Amadea. S čím jste se vracel tento-
krát, s jakými pocity?
Pro mě jsou Pardubice vždy zvláštní. Vyrůstaly zde
mé dcery, měl jsem zde rodinu, a navíc před revolucí,
kdy jsem tady několik sezón působil, byla zcela jiná
situace – divadlo v čase nesvobody jsme tu dělali
s velkým osobním nasazením a odvahou. V tom jsou
pro mě Pardubice neopakovatelné.
Tedy na svou éru zde vzpomínáte rád?
Minulostí se už vůbec nezabývám, zkouším se dívat
dopředu, ale samozřejmě to tenkrát byly silné zážitky.
A takto silné zážitky se vám později opakovaly
i jinde?
Nechtěl bych srovnávat, protože doba je úplně jiná.
Ale kultura je dnes opět, i když jiným způsobem, pod
tlakem – ekonomicko-politickým. Takže se divadlo
samozřejmě musí dělat s absolutním nasazením
pořád. Zásadním rozdílem je, že tenkrát jsme byli
nesvobodní jako občané, a teď se člověk musí znovu
a znovu rozhodovat, do jakého rizika je schopen sám
jít, což je ovšem vykoupeno občanskou svobodou,
v čemž je situace odlišná diametrálně. Ale svoboda
je vždy, za každých okolností především otázkou
vnitřní volby.
Jaká tedy vidíte rizika dnes?
Netýká se to, myslím, momentálně Pardubic, zde
tuhle situaci neznám, ale divadla jsou často rukojmím
bojů politických stran, které si přes kulturní instituce
mnohde vyřizují účty. S politickými tlaky pak souvisí
vytunelovanost měst, ve kterých se utopí miliony
v lobbistických projektech, pak je na prvním místě sport
a kulturní instituce musí pracovat jen s rozpočty, které
zbydou. Znám to z osobní zkušenosti z jiných měst.
Ovlivnily tyhle limity v poslední době přímo mož-
nosti vaší tvorby?
Snažím se samozřejmě vždy, abychom pracovali nezá-
visle a svobodně, ale pochopitelně že tyhle záležitosti
kolem ubírají energii.
Působil jste někdy proti takovýmto tlakům i přímo
reakčně svou tvorbou?
Řekl bych, že před revolucí to bylo markantnější, jed-
noznačné – vyjádření vlastního společenského postoje
bylo na prvním místě a kreativita v hledání divadelního
tvaru s tím šla ruku v ruce, když jsme maximálně hle-
dali způsoby, jak tyto postoje vyjádřit divadelními pro-
středky. Teď situace takto kritická není, i když určitě
i dnes to v tvorbě obsažené je, ona latentní nespokoje-
nost s bolestmi společnosti. Ale při volné publicistice,
žurnalistice a politické aréně jako svobodné soutěži, ať
už je jakákoli, divadlo není jediným arbitrem, člověk se
může vyjadřovat svobodně.
...je především ansámblové divadlo,
říká její režisér Michael Tarant
M. TARANT S J. VRÁNOU PŘI ZKOUŠENÍ
AMADEA
, FOTO M. KLÍMA
BALADA pro banditu...