Basic HTML Version
sk
Setkal ses s nespočtem výbor-
ných herců a zažil s nimi řadu
nezapomenutelných zážitků. Dá
se vůbec říct, na koho nejraději
vzpomínáš?
Jmenovat jednoho dva nejde,
protože za ta léta jich bylo
opravdu hodně, ale rád vzpomí-
nám na Blanku Bohdanovou, mou
divadelní maminku v Anně Karenině
v roce 1956 – v této hře jsem
alternoval s Jirkou Bartoškou roli
Serjoži. Určitě musím zmínit i Janu
Štěpánkovou a režiséry Karla Jer-
neka, Karla Dostála, Mílu Veverku
a samozřejmě Zdeňka Bittla. To
jsou všechno osobnosti, které se
mi vybaví z dětských vzpomínek.
Při práci inspicienta jsem pak
poznal Růženu Merunkovou, Věru
Galatíkovou, Jiřího Kodeta, Petra
Pateru, Jiřího Hrzána, Josefa Somra
a mnoho dalších. Výborní však byli
i ti méně známí pardubičtí herci.
Nezapomenutelná byla pro mě
dvojice Gsöllhofer – Sandhaus.
A neuvažuješ o sepsání
memoárů?
Pořád mě k tomu někdo nutí, ale
zatím na to nemám čas. Snad se
mi to někdy podaří a pustím se
do toho. Některé historky však
musí zůstat jen ve vzpomínkách…
(SMÍCH)
Vedeš si přesnou evidenci
představení, často tě proto i vy-
užívám jako „chodící divadelní
archiv“. Kolik máš za sebou
premiér?
Záznamy jsem si začal vést až
po vojně v roce 1964 – od té
doby mám za sebou 256 premiér
a 7 004 představení.
Klobouk dolů! A v kolika insce-
nacích jsi hrál?
To podchycené nemám, evidoval
jsem si jen představení, která
jsem „inspicíroval“. Ale ve
většině z nich jsem si i zahrál,
takže to bude podobné číslo. Pro
mě byla práce inspicienta vždy
na prvním místě, chtěl jsem ode-
vzdat představení profesionálně,
bez chyb, což se mi snad vždycky
podařilo.
Sice jsi už v důchodu, mohl by
ses věnovat jen vaší nádher-
né chalupě v Krkonoších, ale
s divadlem jsi neskončil, pořád
hraješ v řadě představení –
například v Richardovi III.,
ve Zpívání v dešti či Dvanácti
rozhněvaných mužích. Mohl bys
vůbec být bez divadla?
Asi ano, ale bylo by to těžké.
S divadlem jsem prožil celý život.
Rád se do divadla vracím, ta vůně
líčidel mě stále neomrzela. Po
odchodu z inspicientské „boudy“
ze mě spadla ta tíha odpovědnosti
za celé představení, a tak si teď
užívám divadlo z té hezčí stránky.
Co se ti vybaví, když se řekne
Východočeské divadlo?
Láska a domov.
Kráťo, díky za rozhovor, těším se
na další a další setkání a k tvým
blížícím se kulatým narozeninám
přeji jen to nej…
RaS
INSCENACE
MARYŠI
Z ROKU , VE KTERÉ POPRVÉ HRÁLI Z. BITTLOVÁ A J. KRATOCHVÍL