Basic HTML Version
kl
Jedním z dalších důvodů, proč jsem šel do Olomouce
šéfovat činohernímu souboru, bylo, že jsem měl
tolik lákavých nabídek z opery, až mi hrozilo přílišné
vzdálení se činohře, neboť opera plánuje z mnoha dů-
vodů s větším předstihem, a tedy zaplnění kalendáře
operními inscenacemi na úkor prostoru pro činohru.
Podvědomě si zpětně uvědomuji, že to byla brzda,
abych nebyl jen žádaným operním režisérem, ale
mohl se věnovat nadále i činohře.
Kde pro vás mezi operou a činohrou stojí žánr
muzikálu? Jaké s ním máte zkušenosti a jak ho
vnímáte?
Jistě je to žánr specifický. Režíroval jsem například
českou premiéru muzikálu či rockové opery Juno
a Avos, neboť si myslím, že muzikál může mít všechny
atributy dobrého divadla. Samozřejmě se dá dělat
jen na efekt, leskle a líbivě, ale na druhou stranu
i opravdově, srdcem, jít v něm po smyslu, po tématu.
Hudba má velikou sílu a může pak dané téma a příběh
velice umocňovat.
V muzikálu se spojuje mnoho tvůrčích složek
dohromady, také pohyb, tanec, zpěv, hudba atd.
Je tohle propojení pro vás a vaši režijní práci
v něčem lákavější než divadlo stojící především na
hereckém projevu?
Dovolil bych si to přirovnat k práci výtvarníka, který
opracovává kámen a dře se s obrovskými monolity
a pak zase maluje obrazy nebo dělá drobnou grafiku.
Je obohacující věnovat se různým formám a žánrům,
je to nutné i pro určitou osobní hygienu. Proto rád
pracuji například po velké opeře na komorní činohře
a naopak. Není dobré, když člověk ustrne jenom
v jedné formě a v tom, co si myslí, že mu nejlépe jde.
Skrze co především či přes jaká témata nahlížíte na
muzikál Balada pro banditu, který právě inscenujete?
V Baladě jsou dvě věci, pro které je tak žádaná
a legendární. Jednak téma svobody, nezávislosti,
nepoddajnosti, balada je balada, ne realistický příběh,
a jednak pochopitelně krásná hudba. Je to mimořádně
šťastné dílo, a proto se tak často vrací na česko-
moravská či moravskoslezská jeviště. Neznám její
inscenační tradici v zahraničí, ale myslím, že rozumím
proč je titulem tolik uváděným.
Je pro mě až k nevíře, že vás právě Balada potkala
jako režiséra až dnes.
Velice vděčně jsem ji viděl několikrát jako divák,
muzikály se kolem mě roky vznášely, některé jsem i re-
alizoval, ale popravdě Baladu mi nabídla až pardubická
dramaturgie.
Jakou mají její témata podle vás výpovědní hodno-
tu pro současného diváka?
Dovolil bych si odpovědět v obecnější rovině, neboť
těžko se mluví o inscenaci, která teprve vzniká, jak
by měla působit. Domnívám se, že vše, co je udělané
s opravdovou vroucností a citem, je potřebné, je to
v čase dnešním a v něm také oslovující diváky, pub-
likum – ale řekl bych spíše přímo lidi, protože všichni
potřebují věci, které jsou skutečné, upřímné, pravdivé,
neboť falše a lesku, pozlátka, komerční lži kolem nich
je dost a dost. V Baladě by neměl být kalkul, to je
důležitá věc.
Balada pro banditu je příběhem, ve kterém je
velmi cítit přírodnost a živelnost. Bude tedy
korespondovat s přírodním prostředím amfiteátru
Kunětické hory?
Původně jsem si myslel, že Balada tam absolutně
patří, a stále se domnívám, že tomu tak je. Ale přípra-
vy jste se účastnil a nabyli jsme vzájemného pocitu
S DIRIGENTEM M. IVANOVIĆEM SPOLUPRACOVAL M. TARANT
JIŽ PŘI
AMADEOVI
, FOTO M. KLÍMA