Basic HTML Version
>N
Již několikrát jste texty zabývající se ženami,
jejich problémy, ženským světem atd. sama reží-
rovala. Co vás vábí k tomu přivádět ryze ženskou
tematiku na divadelní jeviště?
To, že jsem žena přece. A taky to, že výsledky mojí
práce ženy baví, když na ni v hledišti koukají. Někdy
mi přijde, že se vymýšlí repertoár divadel pro muže,
ženský a dětský divák je arogantně opomíjený –
a přitom jsou to děti, které musíme naučit brát
divadlo jako součást života, a jsou to ženy, kdo
především kupuje předplatné a lístky na premiéry
pro celou rodinu. Aby to ale nevyznělo špatně, já
často dělám divadlo o ženách, abych pobavila svého
muže… abych mu prakticky ukázala, jak to či ono
myslíme.
Kterými konkrétními ženskými osudy jste se již
režijně zabývala?
Absolvovala jsem úpravou Gazdiny roby, v brněn-
ském HaDivadle se hraje má Modelka XXL, kome-
diální monodrama o fenoménu dokonalého těla,
napsala jsem hru o mexické malířce Fridě Kahlo, ale
tam nešlo v první řadě o nějaký poutavý životopis,
ale o téma snahy člověka vyrovnat se sám se sebou.
S Annou Saavedra jsme pak k životu díky Národ-
nímu divadlu moravskoslezskému přivedly něžnou
grotesku Kuřačky na téma Čechovových Tří sester
a nyní jsem v generálkovém týdnu nové hry, kterou
jsem napsala s Michaelou Doleželovou pro herečky
a jednoho herce Městského divadla Zlín. Jmenuje
se Vzpoura nevěst – nečekejte ale žádnou krev,
podtitul zní: Láska je láska, ale řízek je řízek. Snad
to bude komedie…
Cítíte se jako bojovná feministka, nebo přistu-
pujete k těmto hrám a jejich problematice spíše
s nadhledem?
Nikdy jsem se necítila jako feministka, bojovnice
za ženská práva. Já se cítím nejvíce jako stará
mopsová, nějaké feministické divadlo neřeším –
připadají-li někomu mé inscenace feministické, jde
o shodu náhod. Já jsem pro rovnoprávnost, ale být
rovnoprávná s muži není sranda – někdy si říkám, že
bych se raději starala o domácnost a nechala svého
manžela, aby si mě mohl odepisovat v daňovém
přiznání.
Jaké jiné typy textů vás jako režisérku lákají?
Ty, které mě nabudí a rozesmějí, protože jim
rozumím.
Pro všechny tři postavy hry Opuštěná platí, že
se pro rozchod nerozhodly a samotné skončit
nechtěly. Hlavními viníky jsou zde muži. Myslíte,
že tyto „opuštěné“ mohly udělat něco pro to,
aby se do této situace nedostaly?
Jsem si tím jistá, vina není nikdy jen na jedné straně
– i když po tom každý někdy zatouží.
Jako kamarádky navzájem komentují své osudy,
snaží se společně s nově nastalou situací
vyrovnat, aby mohly začít nový život. Ale nejsou
to jen „chudinky“, které pláčou, umí v sobě najít
i patřičnou sílu, nechybí jim ani potřebný humor.
Které polohy tohoto textu vás nejvíce zajímají?
Mně se líbí jejich chvilkový cynismus, nadhled
a černý humor, kdy si dovedou svou situaci glosovat
s takovou razancí, až zamrazí.
Hra je to jednostranná, vidíme pouze ony ženy
po rozchodu. Zajímala by vás i hra o mužích,
kteří tyto partnerky opustili? A hra, ve které
jsou opuštěni muži svými partnerkami?
Ano, jenže upřímně – muži si tyhle věci nechávají
více pro sebe, neventilují je. Někdy se je snažím
odposlouchávat ve fitku, ovšem výsledky jsou spíš
nuda, naposledy probírali, jaký má kdo nový dotyko-
vý telefon.
ZdJ
SPONZOR
POŘADU: