Basic HTML Version
>M
V novém INprojektu, jenž se uskuteční v pondělí
6. května na Malé scéně, se budeme věnovat
tématu, které se jistě někdy dotklo či dotkne
nás všech. Hra neřeší „komplikovanost celého
světa“, ale věnuje se tématu nanejvýš lidskému
– přirozenému vývoji, jaký může nastat, když je
člověk opuštěn svým partnerem a zůstane sám,
jaké psychické pochody a činy u něj následně
mohou nastat. Hra OPUŠTĚNÁ se tomuto tématu
věnuje z ryze ženské perspektivy – autorka Tina
Müller přivádí na scénu tři kamarádky, které
společně řeší tento hlavní problém. Nahlédneme
tak do ženského světa, do intimit a tajů, které
obvykle zůstanou mužům skryty – a právě proto
i jim je Opuštěná určena, aby se o svých ženách
dozvěděli více.
Tina Müller patří k nejmladší generaci v německé
dramatice. Pochází ze Švýcarska, ale scénic-
ké psaní studovala v Berlíně. Už v roce 2003
byla pozvána například na přehlídku nadějných
dramatiků do Austrálie World Interplay. V roce
2005 získala několik ocenění za svou hru pro
mládež Bikini a v roce 2008 ocenění právě za hru
Opuštěná v soutěži dramatických textů v düssel-
dorfském Schauspielhausu.
Režie Opuštěné se ujme mladá režisérka JANKA
RYŠÁNEK SCHMIEDTOVÁ, která nejen s podob-
nými projekty, tímto typem textů a témat má již
značnou zkušenost. O ni se s vámi ráda podělila
v následujícím rozhovoru.
Tina Müller se ve hře Opuštěná z ženské per-
spektivy zabývá problematikou porozchodových
životních fází, když ženy jsou opuštěny svými
partnery. Setkala jste se s potřebou přímé
reflexe podobně konkrétních témat i v české
dramatice?
Jistě, třeba Preissové Gazdina roba, s jejíž dost
ráznou úpravou jsem absolvovala na Janáčkově
akademii, je o ženě, kterou zradil muž. Ovšem tam
je jasně vykresleno, jak k tomu došlo, za Eviným
rozhodnutím skončit se životem stojí velký příběh
o pokrytectví a zkažené morálce zaprděné vesnice,
zatímco v Opuštěné nám toho postavy zase tolik
o tom, jak to bylo, neřeknou, jen velmi jemně na-
stíní – pomyslný hrníček vidíme jen z jedné strany
a moc netušíme, jestli má na té druhé ouško, nebo
ne.
Hra je to v tomto smyslu monotematická. Setkal
jsem se už i s názorem, že to může být obecný
hendikep současné dramatiky. Jak vnímáte vy
tuto možnou jednostrannost výpovědi?
Myslím, že Tině Müller šlo především o jasné
ukázání bezmocnosti, kterou ženy často pociťují,
když zůstanou samy – jsou najednou jak přečtené
knihy, byl o ně zájem, ale proč je číst podruhé? Já
hru Opuštěná cítím jako názor – jakoby autorka
říkala: „Ženské, vzpamatujte se, nemůžete všechno
obětovat manželovi, a pak se v sebelítosti uondat
až k smrti. Hledejte sebe, najdete smysl!“
Opuštěnou bychom mohli označit jako „ženskou
hru“ – je ryze o ženách a napsala ji žena. Jak se
stavíte k podobným vyhraněně genderovým po-
jmenováním textů nebo k dělení mezi dramatikou
„mužskou a ženskou“ apod.?
Upřímně, slušně řečeno: rozčiluje mě to. Já tak
ráda pracuji o ženách – jednoduše proto, že jsem
žena. I když je divadlo spíše mužskou arénou,
nevidím důvod, proč by se ženy v divadle měly stále
v dobrém i zlém zavírat do akvárií s názvem ženské
divadlo. Dotace na ženské divadlo, ženská sezóna –
to je blbost.
A vnímáte nějaká specifika tzv. ženské režie?
Existuje podle vás vůbec?
Žádná ženská a mužská režie neexistuje, buď téma-
tu rozumíte, cítíte ho, nebo ne. Jediné specifikum,
které ve své profesi vnímám, je, že zatímco když
muž odjíždí do cizích měst za prací, je to jeho svatá
povinnost a životní břímě, žena svým kočováním
opouští domov, což lidé – i když tvrdí, že žijí moder-
ním životem v moderním světě – rádi připomínají.
Straší vás, že vás opustí manžel, že si najde jinou,
že zůstanete bezdětná a nešťastná.
Opuštěná
od Tiny Müller
v novém INprojektu