Basic HTML Version
de
Pardubičtí diváci si tě zřejmě nejvíce spojují s vel-
kou a náročnou antickou tragédií Trójanky, kterou
jsi v našem divadle inscenoval v minulé sezóně.
Ale ve své praxi ses setkal také s mnoha jinými
typy titulů – s jakými například?
Režírovat Trójanky pro mne byla naprosto klíčová a pře-
lomová režijní zkušenost a jsem za ni opravdu moc
vděčný. Během dvou měsíců zkoušení jsem udělal coby
režisér obrovský skok. Už z náročnosti tématu a naše-
ho výkladu bylo od počátku jasné, že nás čeká práce
značně náročná – a byla náročnější ještě víc, než jsme
čekali. Žánr tragédie miluji a mám k němu velmi blízko,
mám pocit, že mu rozumím. Katarzi, duchovní očištění
od vnitřní špíny a dalších nánosů navíc považuji, zvláště
v současném světě, za životně nutnou. A katarzi v plné
síle dokáže poskytnout pouze živá hudba a divadlo,
které je na rozdíl od filmu či výtvarného umění „teď
a tady“, které je nejblíže tomu, čemu říkáme rituál. Ale
vedle toho vnímám divadlo také jako hru. Hravost je
vlastně taky očistná. A protože si rád hraju, často mne
potkává režie titulů, na kterých se vždycky „vyřádím“
já a také herci. Režíruji proto komedie nejrůznějšího
ražení, od Klicpery až po Kena Ludwiga. Důležitým obo-
rem, kterému se věnuji čím dál tím více, je ale hudební
divadlo – tomu jsem totálně propadl.
Kde se vzala tvoje vášeň k němu?
To je velmi jednoduché: miluji hudbu a považuji ji za
neoddělitelnou složku divadla. I v činohře, hodí-li se
to, používám hudbu jako zásadní výrazový prostředek.
Ostatně to diváci viděli v Trójankách, v nichž jsem se
v práci s hudbou dostal zatím nejdál. Interpretoval
jsem je jako moderní melodram či operu pro činoher-
ce. A od toho už není daleko k muzikálu, který mne
v této pracovní sezóně zcela pohltil – režíroval jsem
již dva a v květnu mě čeká třetí. A nutno říct, že si to
užívám. Baví mne ona spektakulární barevnost, kterou
si v činohře jen těžko můžete dovolit. Jste tvůrcem
duhy – propojujete jednotlivé antagonické barvy,
jednotlivé složky a připadáte si, jako když skládáte Ru-
bikovu kostku, nebo jako když mícháte chutný koktejl.
Spojení tance, zpěvu a herectví vyžaduje v tom nej-
lepším slova smyslu skvělé profesní řemeslo. A právě
proto, při troše štěstí, na muzikál koukáte, jako když
koukáte na životní dílo uměleckého řezbáře – čirá
průzračná krása! A ke kráse je přece přitahován každý.
Pracoval jsi mimo jiné v řadě regionálních divadel.
Co tě tolik láká k pravidelné práci v nich?
Je mi velmi blízká středoevropská divadelní tradice
založená na fenoménu ansámblového herectví. Herec
V letošní divadelní sezóně si přijdou na své nejen milovníci detektivek, ale také všichni z vás, kteří v di-
vadle milujete patřičnou dávku napětí – můžete se těšit na detektivní hru Poslední víkend. Její autorka
Agatha Christie je synonymem pro kvalitní detektivní příběh, kterým dle mého názoru právě Poslední
víkend dozajista je. Navíc nestojí „pouze“ na poutavém vyšetřování vraždy či na pátrání po jejím
pachateli, obsahuje rovněž mistrně napsané dramatické (ale i komediální!) situace, brilantní dialogy
okořeněné typickým britským humorem a živoucí postavy se svými pozoruhodnými – až tragikomickými
– osudy a překvapivými motivacemi. Jednotlivé vztahy mezi postavami, které se o jednom víkendu se-
jdou na letním sídle rodu Angkatellů, však raději dopředu neprozrazujme, tak jako ani okolnosti vraždy,
ke které zde nečekaně dojde, abychom vás neochudili o čirou radost z postupného rozplétání spletitých
nitek vedoucích až k dopadení pachatele. Však po vrahovi můžete pátrat sami – respektive společně
s detektivem Colquhounem (v podání Martina Mejzlíka) – během divadelního představení.
Agatha Christie napsala Poslední víkend nejprve ve formě románu (1946) a nedlouho poté také jako
divadelní hru (1951), která, ačkoli je hojně uváděná v řadě zemí, bude mít v Čechách premiéru kupodivu
teprve letos – první českou inscenaci můžete vidět od 27. dubna právě v našem divadle. Připravil ji
pro vás mladý režisér PAVEL ONDRUCH, o jehož vztahu nejen k detektivkám a Poslednímu víkendu se
můžete dočíst přímo v následujícím rozhovoru.
DETEKTIVNÍ NAPĚTÍ AŽ DO SAMOTNÉHO KONCE