EPHRAIM KISHON o humoru

Často se mne lidé ptají, jestli existuje něco jako izraelský humor. Neexistuje, ale já z něj žiju.

Když se mě v rozhovorech ptají, co je humor, odpovídám, že nemám ponětí. Ale pravda je, že schopnost vyvolat pouhým písmenem u lidí smích, mi připadá jako malý zázrak.

Přežil jsem holocaust, utekl jsem z transportu do koncentračního tábora Sobibor. Skrýval jsem se a nechytili mne i díky tomu, že jsem vypadal spíš jako vzorový hoch od Hitlerjugend než jako Žid. Odešel jsem z Budapešti, kde mé židovství v té době také vadilo. V Izraeli žiji právě proto, že se tam necítím jako Žid, protože tam jsou Židé všichni. Je to legrace, nebo vážná věc? Humor je pro mne prostě nejlepším nástrojem, jak vyvolat smích i slzy v jednom.

Satirikem jsem se stal, když jsem zjistil, že lidstvo je šílené.

Humor je opravdu zázračný. Když mám špatnou náladu a uvidím nebo přečtu si něco, co nutí k smíchu, jsem velmi vděčný. Jeden židovský spisovatel dokonce moudře řekl: „Humor je lék a lékaři by ho měli předepisovat.“ To platí. A dvojnásob, když se člověk umí smát sám sobě.

Autor bestsellerů? Nevím, zda to je nějaká lichotka. Pokud vím, světovou listinu bestsellerů vede Tarzan a pak hned přijde bible. Já sice píšu ve stejném jazyce, ale jsem na trhu jen několik málo desítek let – a potom, nemám nejlepší kritiky.

Smutek je u mne velmi častý stav. Asi proto, že dělat humor – takový, pod nímž je skryto něco podstatného, něco, co souvisí s filosofií a s názorem na život, je nesmírně vyčerpávající činnost. Teoretici tvrdí, že napsat dobrou komedii nebo se zabývat humoristickou literaturou je nejtěžší. Nevím. Možná. Co však vím, že mne dosti často provázejí deprese. Snažím se je potlačit tím, že přemýšlím nebo píšu o něčem, co vyvolává úsměv. Rád se směji, ale často jsem smutný. Jsem v podstatě pesimista, ale ne nešťastný.

Síla humoru je v tom, že je pravdivý. Bez pravdy je pouze hloupý žvást.

z divadelního programu z představeníé Oddací list, VČD duben 2004