Georges Feydeau (1862-1921)

Narodil se 8. prosince 1862 v Paříži v dobře situované rodině. Divadlo ho uchvátilo už v dětství. První "hru" napsal údajně v šesti či sedmi letech a za studií v lyceu napsal několik hrdinských dialogů, které se nedochovaly, protože mu je zabavil učitel. Průkazným dokladem jeho mladistvé tvorby je dochované drama Láska musí umlknout. Na počátku osmdesátých let hrály jeho rané hry amatérské soubory a v roce 1883 v Paříži oficiálně debutoval aktovkou Láska a piano. Publikum ji přijalo dost vlažně, ale odborná kritika autora povzbudila. V době vojenské služby napsal první celovečerní komedii Dámský krejčí, která mu roku 1886 přinesla první velký úspěch. Pochválil ji i nejslavnější francouzský komediograf té doby Eugénne Labiche. Několik následujících her mělo ohlas mizivý. Některé z nich – Zajíc v pytli, Barillonova svatba,... – se setkaly s kladnou odezvou až později. Uznávaným a žádaným autorem se stal ve třiceti letech, kdy měly premiéru hned dvě jeho komedie, Champignolem proti své vůli (napsal ji ve spoluautorství s Mauricem Desvallieresem) a Pán loví! Druhá z nich se hrála 114 krát, a to už byl dostatečný počet repríz k proražení na pařížský divadelní trh. Odsud se Feydeauova sláva brzy donesla do celé Evropy i do USA. Národní divadlo v Praze uvedlo Dámského krejčího už v roce 1889 v režii pardubického rodáka Josefa Šmahy, v režii Jakuba Seiferta pak 1893 Champignola a 1896 Fernandovu svatební smlouvu. Největší věhlas Feydeau zažíval v letech 1894-1899, v té době vznikly na příklad komedie Taková ženská na krku, Ten, kdo utře nos a vůbec nejúspěšnější Dáma od Maxima. Pařížská kritika mu udělila titul "král vaudevillu". Tuto pomyslnou korunu Feydeau převzal po svém předchůdci Labicheovi. V následujícím období ho k psaní povzbuzovaly nejen úspěchy a stálý zájem divadelních ředitelů, ale také milionové dluhy, do kterých se dostal hraním na burze.

V poslední tvůrčí etapě ohraničené léty 1908-1916 upustil Feydeau od oblíbeného, ale již značně vyčerpaného vaudevillu a zkušenosti, které v něm nasbíral, zúročil v novém žánru, označovaném dnes manželská fraška, který ve francouzské dramatice neměl obdoby. Je to pět jednoaktových her na téma problémů a krize manželství, s malým počtem postav a velmi redukovanými, věcnými dialogy. Vtip a lehounký esprit někdejších komedií Feydeau zhutnil do trpké sarkastické zkratky, kterou sahá až na dřeň vztahů. Aktovky nazval souhrnně Od svatby k rozvodu. Je skoro s podivem, že i tyto hry přijali diváci nadšeně už při prvním uvedení, protože mezi nimi a dřívějšími lehkovážnými vaudevilíy je převratný vývojový krok, kterým se Feydeau zařadil mezi moderní dramatiky. Na sklonku života se měl Georges Feydeau dočkat i filmové slávy. V roce 1918 zamýšlel napsat filmovou adaptaci Dámského krejčího pro Charlieho Chaplina. Trápily ho však stále těžší deprese, poruchy spánku, neschopnost koncentrace a záchvaty šílenství. V posledních pěti letech už nebyl schopen psát. Roku 1919 ho synové odvezli do sanatoria na periferii Paříže. Zde zemřel 5. června 1921.

Napsal asi pětadvacet celovečerních her (mezi nimi tři operety a jedno baletní libreto), dvacet her jednoaktových a řadu dramatických monologů prózou i veršem. (Monology byly samostatný divadelní žánr, přednášely se v klubech a salónech, ale i v divadlech před hlavním představením nebo po něm.) Některé hry napsal ve spoluautorství (což bylo v té době běžné), nejčastěji s Mauricem Desvallieresem. Od roku 1941 jsou Feydeauovy komedie stálou součástí repertoáru první francouzské scény Comédie-Francaise. A hrají se po celém světě. Kromě zábavy a očisty smíchem poskytují dnes také jednu cennou relikvii – výsostný styl.