Feng-jün Song

S M. Butterfly se podíváme až do Číny

Název hry M. Butterfly záměrně připomíná jednu z nejznámějších světových oper, která hraje v příběhu hlavního hrdiny Gallimarda důležitou roli. Stěžejní děj dramatu se však odehrává v moderní Číně a v Gallimardově životě sehraje osudnou úlohu opera pekingská, což je divadelní žánr u nás neznámý a velmi odlišný od opery evropské. Proto je členkou inscenačního týmu i hereckého obsazení zpěvačka Feng-jün Song, která pekingskou operu vystudovala v rodné Číně. Již deset let žije v Čechách, absolvovala studium bohemistiky na FF UK v Praze a provdala se za českého sinologa. Na první pohled se zdá, že přesně splňuje Gallimardovu představu ženského ideálu – křehkého lotosového květu.

Z čeho vlastně pramení představa, že Orientálky jsou ideální ženy a dokonalé manželky?
Obraz tradiční čínské ženy je plný pokory a poslušnosti, možná to pramení z Konfuciových učení o řádu, hierarchii v rodině i ve společnosti, kde je postavení ženy právě vespod, dole. Také jsou orientální ženy skutečně ostýchavější...

Setkáváte se tu i s jinými vžitými představami nás Evropanů o orientálním světě?
Ano, např. že prý v Číně by mělo být víc chrámů než obytných domů a všude by měly být cítit vonné tyčinky... Také asi jako český ekvivalent „Co Čech, to muzikant,“ by mělo platit: „Co Číňan, to taoista“...

V čem byli pro Vás Evropané při prvním seznamování výrazně odlišní, překvapiví?
Jsou na mě víc zvědaví než Číňané.

Při slově ČÍNA se řadě Čechů vybaví – spíš než vzdálený tajemný kontinent – plný talíř dobře upraveného a zajímavě okořeněného masa s kousky zeleniny. Jaká je však čínská kuchyně ve skutečnosti?
Liší se samozřejmě kuchyně domácí od té z restaurace a pravdou je, že v Číně je jídlo v restauraci mnohem pestřejší, než to, co se vaří v čínských restauracích ve světě, a to domácí je zase mnohem prostší a také zdravější – více zeleniny, tou-fu...

Čína je nejstarší civilizace na světě. Jaký vztah mají dnešní Číňané k tradicím, udržovaným stovky, někdy i tisíce let?
Tradice nosí její příslušník ve své krvi, proto i ti velmi moderní, a třeba i avantgardní Číňané, jakmile se začnou projevovat, hned poznáte, že jsou Číňani.

Můžete stručně říci, co je to pekingská opera a jaké místo ve Vaší kultuře zaujímá?
Pekingská opera je součástí tradiční čínské opery. Má přes dvě stě let dlouhou tradici. Dnes je nejrozšířenějším tradičním čínským divadlem jak v Číně, tak na světě. Vyznačuje se především celou řadou vzorců dle daného hereckého typu (např. ženské typy a mužské typy a jejich subtypy...). Jsou to vzorce zpěvu, vzorce jemného jevištního pohybu, vzorce bojového pohybu, kostýmu, líčení... Pekingská opera také umožňuje prostor pro hereckou improvizaci...

Kromě toho, že se Vaše příjmení zvláštní shodou náhod shoduje se jménem jedné z hlavních postav naší hry, je to také jméno velice příhodné pro zpěvačku. Je to původní čínské jméno? Znamená něco v čínštině?
„SONG“ je běžné čínské příjmení, pro zpěvačku je radost užívat vlastní příjmení jako umělecké jméno.

Díky a na shledanou na jevišti VČD!

Jana Pithartová, Divadelní zpravodaj březen 2003