O INprojektech na Malé scéně ve dvoře

Již dva roky vám představujeme výběr z toho nejzajímavějšího, co za poslední léta v oblasti současné světové (ale i české) dramatiky vzniklo. Považujeme stále za důležité, jak pro vás, naše diváky, tak pro další rozvoj našeho souboru a jeho schopností, v započaté snaze pokračovat. Jsem si jistý, že stojí za to se s těmito aktuálními texty nadále seznamovat a přinášet tak nám všem nové impulsy a možnosti poznávání skrze divadlo, skrze současné texty, které se přímo dotýkají problémů dneška a světa, ve kterém žijeme. V poslední době jsme přistoupili také k dopoledním reprízám pro střední školy s upřímnou vírou, že právě k mladým divákům mohou takové texty živě promlouvat.

Dosud jsme zmiňovaný okruh textů uváděli v rámci cyklu Scénických čtení současné dramatiky. Nyní nám však připadá, že pojem „scénické čtení“ již není zcela přesný a může se jevit jako zavádějící, neboť se v našem případě nejedná jen o samotné veřejné přečtení textu, jako spíše o náčrt inscenace. Praxí jsme si totiž ověřili, že jsme schopni tato „scénická čtení“ více rozehrávat a scénicky propracovávat. V mnohém (byť jen po čtyřech zkouškách) se tedy blížíme k plnohodnotnému inscenačnímu tvaru – pouze s tím rozdílem, že herci hrají situace v prostoru s textem v ruce. Ale jak se nám ukázalo, obvykle si divák hned po několika minutách přestane všímat textu v rukou herců, zato velmi soustředěně vnímá obsah hry a hereckou akci, jako by sledoval „klasickou inscenaci“. Rozhodli jsme se tedy název našeho cyklu změnit. Po dlouhých úvahách, jak nejlépe pojmenovat, co v něm vytváříme, jsme se rozhodli pro název INprojekty, s podtitulem Malé inscenační projekty světových novinek. Anglické slovíčko „in“ odkazuje k tomu, jak jsem již zmínil úvodem, že v daném cyklu se chceme zabývat tím, co je aktuální právě dnes, tedy „in“. Také mladí režiséři, kteří tyto projekty u nás připravují, používají moderní inscenační prostředky a jistě rovněž „in“ být chtějí. V základu jsou pak „INprojekty“ samozřejmě zkratkou pojmu „inscenační projekty“.

Zdeněk Janál, dramaturg VČD, Divadelní zpravodaj 11/2012