Napsali o nás…

Pravý svátek divadla – příběh Rady a Zobara je pro herce i diváky velkým darem

Na vyhlídce hradu Kunětická hora se uskutečnila mimořádná divadelní událost – premiéra muzikálu Cikáni jdou do nebe.

… Citlivý, strukturu příběhu respektující výklad režiséra, který završili herci nadšeným zaujetím, jednoznačně okouzluje zdánlivou jednoduchostí, v níž však krystalizuje strhující divadelní dráždivost. Pecko nenásilně převádí významové složky balady do sféry současných životních pocitů. S úspěchem se vyhýbá jakémukoliv falešnému romantickému pozlátku, směšnému patosu a slzavému sentimentu.

… Převaha hereckých výkonů je vůbec vyladěná do nových tónů a nového výrazu. Prostě každý part zní čistým tónem! Přece jenom se však patří vzpomenout některé význačnější zástoje z ansámblové souhry. Především dominují Rada Kristiny Jelínkové a Zobar Martina Mňahončáka. Herečka akcentuje její ženskost, hřejivost, hravost, ale i hrdost, tajemnost a zranitelnost. Úspěšně uplatňuje přednosti fyzického zjevu i hereckého typu, s úžasnou lehkostí dokáže rozehrát širokou stupnici hereckého, pěveckého a tanečního rejstříku. Jedním slovem je přímo stvořená pro roli vzpurné a vášnivé Rady, stejně jako Mňahončák pro Lujka Zobara. Dává mu vše, co mu patří – zemitost, plnokrevnost, lehkovážnost, je ďábel i bůh, hráč, suverén i zraněná, milující duše…

Pardubická inscenace „Cikánů“ je tedy jednoznačným uměleckým vítězstvím celého tvořivého týmu v čele s Mariánem Peckem, který ji dynamickým zrytmizováním dějových, myšlenkových, pohybových, hudebních i dekoračních složek přiblížil našemu rytmu. Současně s mimořádným zatížením pro herce, přineslo jeho úsilí i zisk pro jejich rozvoj i sjednocování hereckého stylu. A tak se „Cikáni“ stali tím, čím měli – dramatickým příběhem, který má co říci a činí tak úžasně.

Milada Velehradská / Pardubický deník

Cikáni šli do nebe z Kunětické hory

Nové nastudování muzikálu Cikáni jdou do nebe, který podle úspěšného filmu vytvořil Jindřich Jansa a Milivoj Uzelac, uvedlo Východočeské divadlo Pardubice v amfiteátru pod hradem na Kunětické hoře , zvané „Kuňka“. Navzdory názvu a plenérovému prostoru nikdo z herců „nekuňkal“. Zpěv se rozléhal krajinou. Technika zvuku sice nebyla vždycky ideální, ale kouzlo dobré hudby přineslo silný zážitek.
… Odpovídající obsazení hlavních i vedlejších rolí je jedním z výrazných kladů inscenace. Martin Mňahončák jako Zobar s rolí vizuálně srostl a herecky naplnil její polohy, místy možná na úkor přirozenosti. Jeho Zobar se směje do očí a uvnitř se souží. Souhra s muzikální a zvnitřnělou Kristinou Jelínkovou hrající jeho osudovou lásku – cikánskou vědmu Radu, jejíž nespoutanost je ještě větší než jeho, pronikala skrze hudbu i na velkou vzdálenost, danou šikmým prostorem scény.

... Jelikož jde o vášnivý příběh, který uchvacuje znovu a znovu svou originální hudbou, stojí za to se za Cikány vydat točitou cestou na Kunětickou horu.

Doubravka Krautschneiderová / www.scena.cz