VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Jana Štěpánková
* 6. září 1934
† 18. prosince 2018
Divadelní a filmová herečka, která se v Pardubicích, jak sama říká, „herecky narodila“.
Jana Štěpánková se narodila v Žilině jako dcera hereckého páru Eleny Hálkové a legendárního Zdeňka Štěpánka. Herecké nadání po svých rodičích zdědili i její dva nevlastní bratři z otcovy strany Martin a Petr Štěpánkovi. Celkem měla Jana Štěpánková čtyři sourozence – krom bratrů ještě dvě sestry Kristýnu a Kateřinu. Pradědeček Jany Štěpánkové byl významný český básník, zakladatel moderní poezie a představitel Májovců Vítězslav Hálek.
Jako děvče měla Jana Štěpánková přísně zakázáno hrát divadlo, dokonce i na školních besídkách. Poprvé stála na jevišti v necelých 15 letech. O své první divadelní zkušenosti hovoří se smíchem jako o naprosté katastrofě. Byli tenkrát s rodiči na chalupě v Železné Rudě, kde působil ochotnický spolek, který požádal Zdeňka Štěpánka, jestli by u nich nechtěl v jednom představení hostovat. Ochotníci oslovili i mladičkou Janu, které otec divadlo nakonec povolil. Na svou roli byla ale příliš mladá a navíc, když se při samotném představní poprvé setkala s otcem na jevišti, nebyla prý zpočátku schopná slova.
Po prázdninách se i přesto přihlásila na konzervatoř. Tehdejší školská reforma ale konzervatoře zrušila a studentům herectví nezbylo než jít rovnou na vysokou školu. Aby mladým studentům stát „vynahradil“ středoškolské vzdělání a oni mohli pokračovat na vysoké škole, poskytl jim měsíční intenzivní studium a dispens ministerstva školství. Jana Štěpánková tak absolvovala na DAMU už v roce 1953, tedy jako devatenáctiletá! Tehdy dostala umístěnku do divadla, ale do zaměstnání nenastoupila kvůli natáčení svého prvního filmu Nástup. Nakonec z toho byl velký problém, který se řešil až na ministerstvu a mladá herečka si musela urychleně najít angažmá. Podle rad zkušených kolegů se rozmýšlela mezi Plzní, Olomoucí a Pardubicemi. Pardubice nakonec zvítězily a Jana Štěpánková nastoupila do svého prvního angažmá v tehdejším Krajském oblastním divadle v Pardubicích, ve kterém strávila následujících 6 let. Zažila zde éru vynikajících režisérů, jako byli Karel Novák nebo Karel Jernek, a zahrála si ve hrách světového repertoáru. Diváci si ji mohou pamatovat např. jako španělskou královnu v adaptaci Hugova románu Ruy Blas (1958). Největší úspěch té doby a doslova kasovní trhák byla však bezpochyby Jernekova inscenace, československá premiéra hry Skřivánek Jeana Anouilha (1957), kde hrála hlavní roli Jany z Arcu.
Na přelomu 50. a 60. let se Jana Štěpánková s pardubickým divadlem rozloučila a vrátila se do Prahy, kde působila následujících 13 let v libeňském Divadle S. K. Neumanna. Tam se setkala se svým budoucím manželem, divadelním a filmovým režisérem Jaroslavem Dudkem. Znali se už ze studií na DAMU, ale partnery se stali až na počátku 60. let. Tento krásný harmonický vztah, z něhož se narodil syn Jan, trval celých 40 let. V roce 2000 Jaroslav Dudek zemřel. Jana Štěpánková říká, že tehdy přišla o své dvě životní lásky. Toho roku jí totiž Divadlo na Vinohradech, kde hrála téměř tři desítky let (od roku 1972), neprodloužilo smlouvu a ona tak nedobrovolně odešla do důchodu.
To ale neznamenalo, že by se stáhla do ústraní. I nadále se věnovala televiznímu natáčení (např. filmy Anděl páně, Účastníci zájezdu, pokračování seriálu Nemocnice na kraji města, seriály Cukrárna nebo První republika), rozhlasu a dabingu. Až do roku 2008, kdy oslavila své 75. narozeniny, vytrvale odmítala různé divadelní nabídky, protože ji podle jejích slov nic nezaujalo. Nakonec kývla především díky svému synovi, který ji tenkrát přesvědčil, na nabídku Divadla Ungelt, kde nastudovala v režii Ladislava Smočka společně se Zlatou Adamovskou úspěšnou francouzskou hru Na útěku. V nelehkých letech po manželově smrti jí byl velkou oporou právě syn Jan a jeho děti, dvojčata Barbora a Tereza. Jan nezdědil umělecké sklony ani ambice po rodičích, vystudoval matematicko-fyzikální fakultu a vlastní softwarovou firmu.
Jana Štěpánková získala v roce 2000 Cenu Františka Filipovského za dabing a v září 2009 dostala od prezidenta republiky Václava Klause Zlatou plaketu za mimořádný přínos českému kulturnímu životu během předchozích padesáti let. Letos byla Lubomírem Lipským uvedena do televizní Dvorany slávy v anketě Týtý.
Minirozhovor pro pardubické diváky s paní Janou Štěpánkovou vznikal virtuálně. Po telefonické dohodě jsme spolu komunikovaly přes e-mail. Osobně by to snad ani nešlo, protože paní Štěpánková je neuvěřitelně vytížená. V současné době natáčí v Beskydech seriál pro Českou televizi Obvoďák Martin a k tomu hraje v Praze v Divadle Ungelt a v Divadle Na Jezerce. Energie a nasazení paní Štěpánkové jsou obdivuhodné, klobouk dolů před touto šarmantní dámou, o které se člověku ani věřit nechce, že by měla oslavit 80. narozeniny!
Po studiích na pražské DAMU jste nastoupila do svého prvního angažmá ve Východočeském divadle. Proč právě tam?
Rozhodla jsem se proto, že do Máteřova jsem jezdila jako malá ke svému strýci, a věděla jsem, že kdyby bylo nejhůř, tak tam dojdu třeba pěšky, bylo to kousek od Pardubic.
Jak vzpomínáte na šest let strávených v Pardubicích?
Vzpomínám na ně s láskou. Byla to doba „her a malin nezralých“. Poznávala jsem chod divadla, hrála jsem každý den s výbornými kolegy a vynikajícími režiséry. Učila jsem se, to škola dát nemůže. Říkám, že jsem se v Pardubicích narodila jako herečka.
Přestože jste v Pardubicích působila v době divadlu ne příliš nakloněné, byla nějaká inscenace nebo role, na kterou si ráda vzpomenete?
Skřivánek – Jana z Arcu. Byl to v pravém slova smyslu success, československá premiéra v režii Karla Jerneka. Byl to takový úspěch, že jsme několikrát vyprodali karlínské divadlo a francouzská ambasáda mi nabídla stipendium do Paříže.
Jste stále velmi zaneprázdněná herečka, nyní dokonce dojíždíte na natáčení až do Beskyd. Jak to zvládáte? Neláká vás odpočinek v důchodu?
Někdy to není lehké, když po cestě vlakem zpět mám ještě večer představení, ale zatím to jde. A důchod? Bez práce by mi bylo smutno, takže jsem ráda, že se smutek odkládá.
S kým a jak oslavíte letošní kulaté narozeniny?
Jako každý rok s naší rozvětvenou rodinou.
Anna Hlaváčková
